Vigatova zem [POZASTAVENO]

Kapitola čtvrtá

,,Ty už jsi snad zešílel!" rozkřikl se naštvaně Weles, a praštil vztekle pěstí do stolu.

Když se Celosia a Zayan vrátili od zátoky a mrtvého jelena, svolal ihned velitel poradu, na níž přizval generála, ji a svého syna. Byl stejně starý jako Celosia, a taktéž zdatný v boji s čímkoliv, co jste mu dali do ruky. Ať už to byl meč, dýka, kopí nebo luk a šípy. Ale měl jednu velkou vadu. Byl to strašpytel.

,,Tati, uvědomuješ si, že je to cesta za přímou smrtí? Protože tohle nedopadne jinak," ozval se hned s obavami Harland, a s povytaženým obočím hleděl na Zayana.

,,Buď, a nebo nás brzy drak všechny do jednoho zničí. Vyber si. Zemřít aniž by ses pokusil něco udělat, nebo zemřít hrdině v boji, ve snaze zabránit stvůře zničit tvůj domov?" udeřil na něj hned neoblomně velitel vesnice, a odvrátil od něj svůj pohled, čímž mu dal jasně najevo, že tím tohle jejich téma ukončil. Otočil se k Welesovi, svému dlouholetému příteli.

,,Musíme se vydat na cestu co nejdřív. Nevíme, kdy se drak znovu ukáže, a vzhledem k událostem to může být úplně kdykoliv. Nesmíme ztrácet čas," konstatoval černovlasý muž ještě stále zabalený v honosném, bílém plášti, protože se ve spěchu nestihl ani převléct ze svátečního ošacení.

,,Řeknu pekařovi o celý chleba, a kořenářku o nějaké sušené jídlo. Ze spíže ještě můžeme nabrat sušené maso a ryby. Osedláme soby a za úsvitu můžeme vyrazit," pokyvoval a vyjmenovával potřebné zásoby Weles, když vzdal veškeré šance to Zayanovi vymluvit.

,,Myslíte, že ve dvou to zvládnete? Musíte nabrat alespoň další dva muže, i když to bude znamenat spotřebování více zásob," poznamená dívka, a myslí to zcela vážně.

,,To možná ano, ale když přibereme další dva muže, jídlo budeme muset vzít minimálně na měsíc pro čtyři lidi. Cesta k Jezeru je dlouhá, a nikdo nevíme přesně jak, protože se z té cesty zatím nikdo nevrátil, aby to mohl říct," oponoval Zayan. Nebyl rozčilený, ale rezignovaně konstatoval fakta.

,,A není to už jedno? Buď vezmete dost jídla pro muže na výpravě za zabitím draka, a potom budeme mít zase z čeho ty zásoby udělat, nebo všechno nechte tady, nikam nejezděte a drak nás zabije, takže nějaké zásoby budou stejně k ničemu. Vigat si je možná dá jako zákusek, když bude mít chuť," pronesla i ona již rezignovaně. Nikdo nemohl popřít, že má pravdu. Všichni věděli, že ji má. To uvědomění bylo v místnosti cítit spolu s napjetím, jaké tam vládlo od chvíle, kdy padlo slovní spojení Vigat a zabít.

Dlouho všichni mlčeli, a stáli shrbení nad stolem, až na ni. Zrzka si sedla na stoličku v rohu místnosti, a čekala, jaký nakonec vynesou ti dva verdikt.

Zayan nakonec rázně kývl hlavou, a ve tváři mu pevně svítilo rozhodnutí, které si nenechá rozmluvit.

,,Dobrá. Na tu výpravu se vydáme čtyři. Já, Weles, ty Harlande a Celosia," vyjmenoval, a dívce tím vyrazil dech.

Byla překvapená. A nebyla sama. I generál a velitelův syn na Zayana zírali s otevřenými ústy. Ne, že by nebyla ráda. Snila roky o tom, jak draka navždy zničí, ale netušila, že jí dá velitel opravdu tu příležitost.

,,Ještě před úsvitem se sejdeme u stájí. Nechám osedlat čtyři soby a naložit na pátéhoho pytle s jídlem a kožešinami, spolu s nějakými mastmi a pár věcmi, které bychom mohli potřebovat, kdybychom přišli na cestě k újmě," dodal ještě, aby se na tuhle podstatnou část nezapomnělo. ,,A všem řekneme, že jedeme na průzkumnou výpravu za potravou na druhou polovinu ostrova. Jasné?"

Tenhle dodatek mu všichni už pouze odkývali, a pak je Zayan propustil. Až na Harlanda se všichni vydali domů.

Celosia byla ještě pořád tak šokovaná z rozhodnutí jejího velitele, až měla dojem, že snad jen sní.