VALORANT: Marný Odpor

Kapitola první-problém jménem Valorant

Lexi se rozhlédla na obě strany a rychlým krokem přešla silnici. I když bylo docela brzo ráno, Rabat, který byl centrálou veškerého dění v téhle zemi, byl plný aut a chodců, kteří všichni někam spěchali. Ať už do práce, do školy, na nákup, nebo dát si zlevněné snídaňové menu v nějaké z mnoha kaváren. Ale ona koneckonců taky spěchala. Jeden jejich kontakt jim nahlásil skupinu vyzbrojených radiantů u budovy Kingdomu, a ona, která z celého odboje vypadala nejnenápadněji, to měla jít prozkoumat.
Koneckonců, Gabeho nebo Izzy by si všimli okamžitě. Nehledě na to, že Izzy by se je nejspíš pokusila odpálit, pomyslela si Lexi a při představě, že se na skupinu radiantů řítí Raze s hromadou výbušnin, se neubránila úsměvu.
„Pětko, blížíš se k místu, kde jsem je zachytil. Dávej si bacha," ozval se Lexi v uchu hlas a vytrhl ji z myšlenek.
„Samozřejmě. Přece bych nepodceňovala naše oči," zasmála se Lexi tiše.
„Ber to vážně. Prosím. Poslední věc, o kterou se chci starat, je to, že tě Kingdom zase někam zavřelo."
„Neboj, neboj. Slibuju, že si dám pozor, prostě je jen zkontroluju a zmizím. Je to tak dobrý?"
„Jo," zněla jednoduchá odpověď a spojení se přerušilo. Lexi se usmála, přes obličej si natáhla šátek a tiše vklouzla do komplexu.

„Jsem rád, že jste vyslyšeli naše volání." Lexi sebou trhla a instinktivně se skrčila za nejbližší hromadu krabic s radianitem, které tady naštěstí byly naprosto všude.
„To není potřeba," odpověděl řediteli muž s dlouhými, zrzavými vlasy, spletenými do copu. uLexi aktivovala zaměřovač, a zaměřila se na skupinku asi deset metrů od ní. Potřebovala získat co nejvíce informací, a to co nejrychleji.
„Je to přece naše práce," doplnila ho žena ve zvláštním kimonu, které se u pasu houpalo několik zelených lahviček.
Pokud je to to samý, co používá Viper- Lexi ani nechtěla myšlenku dokončit. Viper byla noční můrou každého odpůrce Kingdomu, a kdyby si najali někoho dalšího jako ona, mohli by to tu rovnou zabalit.
„Stejně jsme všichni rádi, že jste tady."
„Přeskočte tyhle formality," při zaslechnutí hlasu svého starého známého Lexi ztuhla. „Co máme dělat?"
„Jde o skupinu zločinců, která v tomto městě operuje," začal muž vysvětlovat agentům. „A my se jich za žádnou cenu nedokážeme zbavit. Minimálně polovina z nich jsou radianti, to je jediné, co víme." Kolem Lexi začaly ze země rašit krystaly, signalizující, jak neskutečně naštvaná z tohohle popisu byla. Nebyli zločinci. Byli jen ti, kterým Kingdom zničilo životy, a oni se rozhodli si je vzít zpět z jejich rukou, ať už po dobrém nebo po zlém. A po dobrém to s nimi nešlo, vždyť to oni všichni zkusili. Vždyť to byl ten důvod, proč se z nich stali vyhnanci.
„A to je nedokážete vyřídit sami?" zeptal se uštěpačně muž, téměř ještě chlapec, a z dlaní mu vylétlo pár ohnivých jisker. „Vždyť jste ta nejsilnější korporace od doby Prvního světla, proboha!"
„Phoenixi!" napomenula ho žena se silným německým přízvukem. „Trochu respektu, ano?"
„No jo," odfrkl si Phoenix.

„Takže," pokračoval muž, jako kdyby agenta neslyšel. „Myslíte si, že je dokážete zli- předvést před spravedlnost?" Lexi se neubránila tichému smíchu, když zaslechla, jak se ředitel zakoktal.
„Samozřejmě. Neuniknou, ať už jsou jakkoliv silní. Jako, že jsme Valorant."
To si myslíš jen ty, Sovo, pomyslela si Lexi. Protože já znám každý tvůj trik.
„Pokud si tak věříte," řekl ředitel a pokrčil rameny. „Tak pojďte, potřebujete místo, kam si odložit zbraně." Lexi už na nic nečekala a co nejrychleji se odplížila pryč.

„Reyno, jsi tam?" zavolala do komunikačního zařízení, sotva se dostala z dohledu, protože touhle dobou měla mít službu právě ona.
„Dej mi chvíli," ozval se poměrně hluboký hlas, a Lexi cítila, jak se jí ženiny oči dívají přímo do duše, hledající jakoukoliv známku zrady nebo toho, že by to mohla být past. „Dobře, jsi to ty. Co se děje?"
„Právě jsem byla... však víš, kam jsem měla jít, a-" Lexi se odmlčela. Ani jí samotné se nechtělo věřit tomu, co se chystala říct.
„Nádech, výdech. Kdo tam byl? Armáda? Nějaká protiteroristická jednotka?" ptala se Reyna.
„Ne, něco snad horšího,"zašeptala Lexi. „Ode dneška máme na krku Valorant."

„Nekecej," řekla Reyna a hrubě se zasmála. „Co by tady dělali oni?"
„Já fakt nevím. Prostě tady jsou a jsou tady kvůli nám. Ten hajzl Clay je sem povolal."
„Však já říkala, že ho máme rovnou oddělat," zavrčela Reyna.
„No jo, to my všichni víme. Hlavně to vyřiď, já musím končit, mám pocit, že mám někoho v zádech. Držte se."
„Nechť při tobě stojí všichni bohové tohoto světa," zamumlala Reyna tiše a přerušila spojení. Potom se otočila na ženu se sluchátky na uších, která seděla na židli něco si četla, a tvářila se, že vůbec neposlouchá.
„Raze, jdi informovat ty dva, ano?" Raze si sundala sluchátka a líně se zvedla ze židle.
„Dle rozkazu," řekla se smíchem a zmizela ve dveřích.

„Cyphere? Cyphere!" Cypher sebou trhl a rychle se otočil, připravený na cokoliv.
„Co se děje?" zeptal se jednoduše.
„Valorant protokol si nás vyčíhl jako nepřátele. Hlásila Lexi," dodala Raze, když si všimla, jak nedůvěřivě ji Cypher pozoruje.
„To se vážně chováme tak nezodpovědně, že jsme přitáhli pozornost takových ignorantů jako oni?" zeptal se Yoru, který se jako vždy odněkud vynořil jako duch.
„Co tak Lexi říkala, Clay si je povolal," ohlásila Raze to, co se dozvěděla.
„Kolik? Jací přesně?" pokračoval v otázkách Yoru.
„To nevím. Ale ona by tady měla být každou chvíli, tak se zeptej," odvětila Raze otráveně. Normálně s lidmi z odboje vycházela dobře, až přímo skvěle, ale Yoru byl výjimka. Možná to byla jeho uhlazenost, možná arogance, s kterou se ke všem kromě Cyphera choval, možná obojí, ale nikdy se jí moc nelíbil.
„Alespoň, že víme něco," řekl Cypher a natáhl ruku mezi ně, čímž se snažil zabránit hrozící roztržce mezi dvěma poměrně horkokrevnými rebely.
„Jasně, jasně, vždyť jsem v klidu," zabručela Raze a svůj pohled zaměřila na kameru, kterou Cypher držel v ruce a očividně ji opravoval předtím, než ho vyrušila. „Copak zlepšuješ tentokrát?"
„Dosah šipky," zněla jednoduchá odpověď. Raze pochopila, že Cypher momentálně na mluvení o elektronice nemá náladu, a nic jiného neříkala.

„Už jsem tady." Lexi se opatrně protáhla dveřmi a zamávala na trojici.
„Jsi si jistá, že tě nikdo nesledoval?" zeptal se Cypher.
„Hele, uvědomuju si, jak někdy riskuju, ale neměj strach. Jsem přece profesionál," řekla Lexi a významně mrkla na Raze.
„To určitě," zavrčel Yoru. „Nevěřím, že ty jsi profesionál. Ani to, že jsi jím kdykoliv byla."
„Minimálně jeden můj bývalý kolega by ti to mohl dokázat," zašklebila se Lexi. „Lovec lidí, pokud chceš víc detailů o něm."
„Tak mě s ním seznam," řekl Yoru, stále přesvědčený o tom, že někdo tak mladý jako Lexi se nemá považovat za profesionála.
„Počítám s tím, že se brzo potkáte," řekla Lexi s tajemným úsměvem, a než se Yoru stačil zeptat, zmizela po schodech nahoru.