VALORANT: Marný Odpor

Kapitola třetí-Bezmocný agent Valorantu

Když se Lexi dostala dost daleko od Sovy, rozhlédla se okolo sebe a poté, když se ujistila, že opravdu nemá společnost, hlasitě hvízdla.
„Co zase chceš?" ozvalo se ze stínů otráveně.
„Taky tě ráda vidím, Gabe," odvětila Lexi a zamávala formující se postavě.
„Neříkej mi tak, Pětko," zasyčel muž varovně, a pevně zmáčkl Lexiinu ruku. Lexi se při jeho chladném doteku odtáhla a kývla.
„No jo. Taky tě ráda vidím, Omene." Omen kývl a pustil ji.
„Správně. Tak, co potřebuješ?"
„Dokážeš se dostat do budovy Kingdomu, najít někoho z Valorantu, sledovat je do nějaký poradní místnosti, a hodit tam tohle?" řekla Lexi a natáhla před sebe ruku se štěnicí.
„Co za to?" položil Omen otázku, která mu vrtala hlavou od chvíle, co se Lexi objevila v jeho rajónu.
„A copak chceš?" zeptala se Lexi, ale její výraz prozrazoval, že ona to moc dobře tuší. „Peníze? Nějakou službu? Nebo možnost pomstít se tomu, kdo na tobě prováděl ty pokusy? Nebo snad něco jiného? Třeba nějakou strašně drahou věc z nějakýho muzea? Neměla bych něco takovýho problém ukrást, i když ty věci nesnáším. Podle mě je to neskutečně kýčovitý, ale lidi myslej, jak strašnou to má cenu. Proč maj všichni boháči tak strašnej vkus?" Kdyby Omen měl oči, už by je během Lexiina monologu protočil snad stokrát.
„Sklapni," požádal ji. „Však víš, co chci."
„Takže třetí možnost," zamumlala si Lexi pro sebe. „Beru. Zařídím to, ale napřed ty."
„Co s tím mám dělat," povzdechl si Omen. „Dám ti vědět."
„Skvěle," odvětila Lexi a usmála se. „Uvidíme se brzy."
„Brzy," zazněla odpověď a Omen se rozplynul ve stínech.

Úžasný, pomyslela si Lexi, když se černá mlha rozplynula kompletně, a ona uviděla cestu dál. Pokud by mě Sova našel teď, můžu se mu vymluvit na to, že jsem si chtěla udělat procházku. S nyní dobrou náladou se vydala pryč, zatímco se jí v hlavě pomalu formoval plán, co dál.

„Pomoc!" Lexi se s trhnutím probrala z myšlenek a začala se rozhlížet kolem sebe. Jen vlivem jediného výkřiku se v jejím těle spustila snad desítka funkcí, o kterých si myslela, že je nechala ve Finsku společně se svým přátelstvím se Sovou. Však jednu dobu to byla jejich práce, chránit civilisty. Z rukou jí vyrazily krystaly, které vyrašily i ze země kolem ní. Celá se nahrbila a začala se rozhlížet.
„Prosím, ne!" pokračovaly výkřiky. Lexi už na nic nečekala a rozběhla se.

Když se jí povedlo najít ulici, ze které volání o pomoc vycházelo, naskytl se jí pohled na poměrně mladou ženu, přitisknutou u zdi, kryjící si obličej rukama, která nepochybně byla ten, kdo volal o pomoc. Kolem ní stála trojice mužů, přičemž jednomu z nich v dlaních zářilo zelené světlo, čímž ovládal chapadla, která se kolem ženy obmotávala. Lexi nad dalším postupem příliš nepřemýšlela, sáhla po zavíracím noži, který vždy nosila v kapse, a vběhla doprostřed ulice.
„Hej, hajzlové!" zakřičela téměř nadšeně. Po setkání se Sovou si potřebovala vybít vztek, a zmlátit pár lidí, z nichž byl alespoň jeden Radiant, znělo jako dobrý nápad. „Přestaňte tady přehrávat nějaký animovaný porno s chobotničkama, a nechte ji na pokoji!" Trojice se na Lexi otočila, a jeden z nich se při pohledu na zrzavou ženu, která je právě vraždila pohledem, rozesmál.
„A co s tím jako hodláš dělat?" zeptal se onen radiant. „Nebo se snad chceš nabídnout místo ní?"
„Hele, dám vám poslední šanci," řekla Lexi, zatímco kolem ženy pomalu a nenápadně formovala ochrannou zeď z krystalů, která mohla v mžiku vyrazit ze země. „Vystřelte odsud, a nebudete z tohohle mít průser, ok?" Na její návrh ale nebyla žádná odpověď. Místo toho se proti ní jeden z mužů rozběhl, svůj nůž křečovitě sevřený v dlani.
„Takže takhle to chcete," zamumlala Lexi a mávla rukou. Zeď se vztyčila do své plné výšky, až téměř převyšovala střechy domů. Lexi si protočila otevřený nůž v ruce a přikrčila se.

Když se muž přiblížil dostatečně, Lexiina ruka se mihla vzduchem a v příští chvíli se ozvala tupá rána, jak tělo prvního útočníka dopadlo na zem.
„Tak pojďte, vy dva," zasmála se Lexi. Téměř cítila adrenalin, jak protéká jejím tělem, ten známý pocit při každé potyčce. Milovala to.
„Ty krávo," zasyčel radiant a vyslal proti ní několik chapadel. Lexi se odrazila ode zdi a přeskočila je, a následně vyslala svůj vlastní radiantský útok. Krystaly se zabodly radiantovi do ramene, a donutily ho přerušit jakékoliv ovládání svých schopností.
„Tak co ty?" zeptala se třetího muže, který momentálně nevypadal, že by byl ochotný bojovat. „Víte co, vy živí dva? Padejte, nebo skončíte jako váš kolega. Počítám do tří." Než ale Lexi stačila začít skutečně počítat, dvojice se sebrala a zmizela.
„Pche... jako vždycky," odfrkla si Lexi. „Člověk na ně hodí jeden trik, a oni hned zdrhají, jako by jim za patami hořelo." Poté zrušila zeď a opatrně se přiblížila k ženě, která si ji prohlížela se slzami v očích.

„Co- kdo jste?!" vykřikla žena vylekaně.
„Klid, klid, neublížím ti," řekla Lexi a klekla si kousek od ní. „Jsi v pořádku? Neudělali ti nic?" Žena zavrtěla hlavou.
Já... děkuju," zašeptala a protřela si oči. „Přepadli mě beze zbraně, a než jsem jim d-dokázala pod nohama... udělat jedinou překážku... něco do mě střelili. Nemohla... nemohla jsem se bránit."
„Klid. Zhluboka dýchej, a mysli na něco jiného. Řekni mi třeba, kdo jsi, ano?
„Říkej mi Sage... ano, vážně jsem se nechala t-takhle nachytat. Agentka Valorantu. Je to k smíchu, ž-že?" zeptala se Sage.
„Ne, není," odvětila Lexi. „Každý z nás dělá chyby. Nepřipravíme se na něco, podceníme situaci, věříme špatným lidem, cokoliv. Sakra, vždyť já teď ukázkově ztratila kontrolu. Asi mě předáš Kingdomu, co? Jako vraha."
„N-ne," zamumlala Sage. „Nechat tě běžet je to nejmenší, c-co můžu udělat."
„Tak to beru jako tu největší čest," odpověděla Lexi. „Dej vašim vědět, kde jsi. Já si tě pohlídám shora, kdyby se ještě vrátili." Sage souhlasně přikývla. Lexi vyskočila do vzduchu a s pomocí krystalů se vyškrábala až na plochou střechu.

|...|

„Co tím jako myslíš, že jsi pomohla někomu z Valorantu? Že jsi před ním ukázala svoje schopnosti? Tohle nás může všechny zabít!" Lexi stiskla ruce v pěst a měla co dělat, aby neprotočila očima.
„Každej si zaslouží pomoct," oponovala a probodla Reynu pohledem. „A teď jdu k sobě. Jo, a kdo mi tam leze, letí oknem."

Když vešla do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře, sáhla do kapsy kabátu pro zapalovač a napůl spotřebovanou krabičku cigaret. Otevřela okno a usadila se na široký parapet, s nohama visícíma dolů. Zamyšleně si zapálila, přičemž se jí v hlavě formovala dlouhá řada nadávek, kterými by nejradši zahrnula Reynu.
„Kurva," vydechla nakonec a vydechla obláček kouře.
„.Neměla bys kouřit. Zabíjí tě to," ozvalo se vedle ní a Lexi ucítila změnu vzduchu, když se vedle ní usadil Yoru.
„Neslyšel jsi, co jsem říkala? Pokud mi chceš dělat kázání o tom, co jsem podělala, nemám problém tě z toho okna vyhodit," zavrčela Lexi a elegantně přešla Yoruovu poznámku o kouření.
„Právě naopak," odvětil Yoru. „Chtěl jsem ti říct, jak moc si vážím toho, co jsi udělala. Jsi fakt dobrá."
„Jo, tak to dík," zasmála se Lexi. „A jak ses sem proboha dostal?"
„Upřímně řečeno, chtěl jsem skočit přes portál do svýho pokoje, ale tak trochu jsem se netrefil," přiznal Yoru. „Tak se snažím vypadat tak, že to byl celý plán."
„Tak to gratuluju," zamumlala Lexi.
„Mimochodem," řekl Yoru s úsměvem a vytáhl z kapsy trochu pomuchlaný papírový pytlík. „Nechceš? Sušený ovoce. Hlavně ananas, pokud nevadí."
„Tak to teda chci," odpověděla Lexi a típla cigaretu o parapet. „Neříkej, že jsi to sem táhl pro mě, jen abys mi zalichotil."
„K tomu bych se nesnížil," odvětil Yoru, i když pravda možná byla trošku jinde. „Mě to chutná taky, tak mě napadlo, jestli bys nechtěla taky." Na to se Lexi zašklebila, ale nic neříkala, zvlášť proto, že právě byla zaneprázdněná žvýkáním ovoce.
„A hele, co tě k tomu vedlo? Jako k tomu Sage pomoct. U mě by to byla čest, ale nevím, jak je to s tebou."
„Podívej se," povzdechla si Lexi s pohledem upřeným za obzor. „Každej někdy něco podělá, podcení situaci nebo něco podobnýho. A já jsem člověk, kterej je zvyklej pomáhat, protože mě to prostě učili."
„Takže to tak prostě má být, co?" zeptal se Yoru. Lexi kývla a protřela si oči.
„Ale čest to asi bude taky. Sice nejsem jako ty, pro mě není čest naprosto všechno, ale stejně je na hodně vysoký příčce," přiznala Lexi.
„Tohle se mi na tobě líbí. Jako, chápeš, že tě za to obdivuju," vysypal ze sebe Yoru a otočil se od Lexi, aby mu neviděla do obličeje. Vyznělo to úplně jinak, než chtěl.
„Klid, nemusíš se bát, neberu to blbě," rozesmála se Lexi. „Ale... máš ještě něco jinýho, o čem se bavit?"
„Asi jo," zamumlal Yoru, „Ale nevím, jestli tě to bude zajímat."