VALORANT: Marný Odpor

Kapitola šestá-Jsme v právu

O tři týdny později

Lexi se natáhla po lahvičce s tmavě fialovou barvou, protřepala ji, zatímco v hromadě papírů na stole pohledem hledala štětec. Po chvíli lahvičku otevřela a položila na stůl, popadla štětec a rychlými tahy nabarvila plášť jedné z desítky figurek, stojících na stole, jejíž plášť se jako jediná její část ještě slabě leskl základní barvou, kterou ji přesprejovala.
„Tak jak odlišíme tebe?" zeptala se Lexi. „Krev na brnění? To už mají asi tři a čeká mě ještě asi osmdesát dalších. Zraněný oko? Možná, ale to u potvor jako tyhle není skoro vidět. Možná... jo! To je ono!" Lexi se vítězně usmála a otočila figurku tak, aby dobře viděla na její hlavu. Následně jí přes levou půlku lebky namalovala tetování, které trochu vypadalo jako zjednodušená verze toho, které měla ona na levé ruce. Vlastně si ani nevzpomínala, kdy si ho nechala udělat, ale něco jí říkalo, že v jejím rozhodnutí hrálo pořádné množství alkoholu. A možná nějaké to hecování od Raze.

Nad tímhle vším přestala přemýšlet ve chvíli, co se u dveří rozdrnčel zvonek.

„Už jdu, už jdu," mumlala si pro sebe, když kličkovala mezi otevřenými krabicemi s barvami a štětci. „Jednou si člověk najde čas na zakázky a hned ho všichni potřebují."

Když ale otevřela dveře, ztuhla

Před ní stáli Phoenix s Breachem a ani jeden z nich se netvářil zrovna radostně.

|...|

„Kde je Lexi, u všech bohů?!" zanadával Cypher do vzduchu. „Máme práci a ona se zrovna dneska zpozdí!"
„Lexi se nezpožďuje," poznamenala Astra ze svého oblíbeného místa. Na klíně měla kotě, které dle Cypherova odhadu sebrala někde na ulici, a kolem krku zářivě růžový vzorovaný šátek s třásněmi, který kotě nespouštělo z očí. „Ani tady, ani v žádný jiný dimenzi."
„Co se teda stalo?" zeptal se Yoru, který se vší silou snažil přestat přemýšlet o katastrofických scénářích a v hlavě si stále opakoval, že to určitě nebude nic vážného.
„Třeba se jen zasekla nad malováním. Mě se to stává pořád," vložila se do debaty Raze.
„Ty jsi chodící definice chaosu," upozornil ji Cypher. „A Lexi je lovec, má svoje principy a dodržuje je. Něco tady nehraje a já netuším co."

„Lidi!" vykřikla Jett, která proletěla dveřmi a unaveně se zhroutila na gauč. Kotě se napjalo, připravené utéct, ale Astra ho pevně popadla za kůži na krku. „Lexi!"
„Co s ní?!" dostal ze sebe Yoru neklidně.
„Já- hlídkovala jsem tam u tý základny," začala Jett vysvětlovat spěšně. „A viděla jsem, jak tam vedou Lexi. Nevím, kdo to byl, ale její vlasy bych poznala všude. A taky to, jak nadávala."
„Zatraceně," vydechl Cypher. „Pokud ji dostalo Kingdom..."
„Jdeme pro ni!" řekl Yoru rozhodně. „Já ji nenechám shnít v sekci M!"
„Pokud se tam vrhneš bez plánu, skončíš tam taky!" Raze zvýšila hlas, ale po chvíli se vrátila k mírnějšímu tónu. „Pokud ji dostal Valorant, do sekce M ji jen tak nepošlou. Ona to zvládne, uvidíš. Je to Lexi, ne?"
„Jo. Je to Lexi," potvrdil Yoru, ale nebyl o nic klidnější. Za ty tři týdny od jejich první pořádné konverzace se dost sblížili a Yoru nyní považoval Lexi za nejlepší kamarádku, kterou kdy měl. „Ona to nějak zvládne."

|...|

„Nazdar," odfrkla si Lexi, přičemž nepřestávala se svojí snahou opakovaným trháním posunout židli trochu blíž k Sovovi a Brimstonovi. „Tak co? Nepředáte mě už radši Clayovi?"
„Rád bych," odvětil Sova. „Alespoň bych tě nemusel dál poslouchat."
„Dík za poklonu," řekla Lexi s úsměvem.
„Přestaň alespoň na chvíli kecat o blbostech a vyklop, kde jsou ostatní," ujal se výslechu Brimstone.
„Planeta Země, Afrika, Maroko, Rabat," odříkala Lexi, ale potom zvážněla. „Ne, neřeknu vám to. Nesmím. Nejsem jako Sova, mám ochotu pro svoje lidi bojovat."
„I riskovat svoji vlastní kůži?" zeptal se Sova, přičemž doufal, že se Brimstone nezačne moc zajímat o to, na co Lexi naráží.
„Ta moje zrovna za moc nestojí, tak proč ne?" odpověděla Lexi.
„Já vám nerozumím," řekl Brimstone, jako by Lexi ani neslyšel. „Proč tohle všechno? Máte za sebou desítky vražd, únosů, loupežných přepadení a dost dalších ne zrovna legálních-"
„Zabili jsme, ale vždy jen proto, že nám ti proti nám nedali jinou možnost. K loupežným přepadením se přiznávám, ale vždycky jsme kradli jen Kingdomu, a ti už to ukradli předtím," přerušila ho Lexi. „A únos máme na kontě všehovšudy jeden, a to bylo doslova jen to, že jednomu z nás do baráku vpadl ožralej synovec Claye a odmítal zmizet." Sova se při zaslechnutí poslední věty neudržel a zlehka se zasmál. Brimstone ho zpražil pohledem a dál si zachovával profesionální výraz.
Tak si říkám, že pokud jsou tam všichni jako ona, Clay jim nějak moc fandí, pomyslel si na moment. Lexi přestala trhat židlí a upřeně se Brimstonovi zahleděla do očí.

„Moje kecy stranou, jsme v právu," začala. Sova chtěl něco říct, ale Brimstone mu posunkem naznačil, ať chvíli počká. „Kingdom tohle město- ne, tuhle zemi trhá na kousky, a to není jediný případ vlády Kingdomu. Potlačování opozice, omezování svobody slova, výpadky elektřiny proto, aby se jim snadněji oddělávalo lidi, odposlouchání normálních občanů, ostrý tresty pro každýho, kdo se byť jen trochu vymyká normě... Všichni politici z jinejch zemí zavírají oči. Někteří z nás se prostě nedokážou jen dívat."
„To bylo na někoho jako ty dost hezky řečeno," zamumlal Sova. Brimstone přikývl a povzdechl si. Lexi mluvila smysluplně, ale rozkazy od Claye byly jasné. Jakmile dokončí výslech, mají mu ji předat.
„Sovo... co vy dva proti sobě máte?" zeptal se nakonec s úmyslem získat trochu času.
„Pojď ven," řekl Sova jednoduše. Brimstone kývl a vydal se za ním.
„Pokud mě tam budeš pomlouvat, Sovičko, zabiju tě!" zavolala Lexi těsně před tím, než se dveře zavřely.

Brimstone se chvíli držel, ale za chvíli vyprskl smíchy.
„Sovičko? To jako vážně?" Sova otráveně protočil očima.
„Začala to používat v moment, kdy zjistila, jak se moje jméno dá přeložit do angličtiny. A když mě chce naštvat," vysvětlil. „To bylo hned další den po tom, co jsme se spojili."
„Kdy jste se potkali?" zeptal se Brimstone. Sova se opřel o zeď a zavřel oči ve snaze si vzpomenout.
„Před... deseti lety? Zhruba tak. Tehdy byla zlodějka někde v Los Angeles a byla na ni vypsaná slušná odměna. Honili jsme se po tom městě asi tři dny v kuse, přičemž jsme oba přežívali jen na pouličních stáncích s jídlem a kafi z automatů. Už to nikdy nechci zažít." Při vzpomínání se Sova na moment usmál a Brimstone si uvědomil, že ho takhle šťaštně vzpomínat ještě nikdy neviděl.
„To je hezkej způsob, jak se seznámit," uznal Brimstone. „Tak pokračuj."
„Nemoh jsem ji chytit. A pak se najednou objevila přede mnou, nabídla mi sušenky který někde sebrala a nabídla mi, že bychom spolu mohli okrást pár politiků a vytáhnout ven jejich tajemství. Tehdy mi řekla, že jí mám říkat Robin. Proto jsem ji takhle oslovoval."
„Tak koukám, že se chová dost podobně. A co, že je tady?"
„Ona... nejlíp by se to dalo popsat tak, že je toulavej pes. Ví, kdy uhnout, kdy se krýt, kdy zaútočit. To je to, co ji drželo tak dlouho naživu. Umí se skrýt v davu, ale zároveň být vidět. Plánovat, ale zároveň veškerou předchozí organizaci hodit za hlavu a vrhnout se do něčeho naprosto slepě. A to nejspíš udělala tady," řekl Sova. „Nebo se možná dozvěděla, že jsem tady a chtěla se mi pomstít."
„Za co?" nechápal Brimstone.
„Já- jednou jsem ji nechal umřít," přiznal Sova a sklonil hlavu. „Na moment jsem zpanikařil a už jsem se nemohl vrátit. A-"
„Brimstone, Sovo, jak to vypadá s výslechem?" zeptal se Breach, který se tiše objevil za dvojicí agentů.
„My- nemůžeme ji předat Clayovi," řekl Sova. „Nesmíme. Mají pravdu."
„Já vím, Sovo. Já vím," zamumlal Breach. „Ale tady jde o Clayovu důvěru k nám. Pokud je to pravda a Clay je ten špatnej, uvidíme to?" Sova se zahleděl na Brimstona a čekal nějakou podporu. Ten ale jen kývl na Breache.
„Má pravdu. Tohle je rozkaz, jasný?"
„Jasný," potvrdil Sova

Rychlý obrázek Lexi:

https://www.instagram.com/p/CXEgJpMl63l/?utm_source=ig_web_copy_link

Nebo na mém IG účtu Elis.artwork