Tom Marvolo Riddle

Srpen 1937 (11 let) druhá část

"Viděla jsem vás, jak se něčem bavíte. Asi ho ve vašem rozhovoru něco rozrušilo, protože potom se beze slova zvedl a odešel." vyprávěla Armena. "Vždycky, když o něčem přemýšlí, nebo pochybuje, jde se procházet do mudlovských čtvrtí. Prý mu to uklidňuje myšlenky..." na dlouho se odmlčela. "No a...?" zasténal Riddle. Armena usedla na postel: "Nějaký mudla ho srazil v autě." "Mudla!!?" převaloval Tom slovo na jazyku a pak ho se znechucením vyplivl. Po tvářích paní Baxlerové se začaly kutálet slzy a i Riddla pálila v koutku oka slaná kapka. "A co se stalo tomu mudlovi?" hlesl nešťastně Tom. "Utekl" zněla jedmoduchá odpověď. "Co jste spolu vlastně řešili?" zeptala se Armena. "Proč nemá manželku,"přiznal Tom. "Aha, a jak to vysvětlil?" Tom nastevřel ústa do O. Bylo možné, že by jeho vlastní sestra neznala tajemství, které s klidem řekl jemu? "No vlastně mi řekl, že jsem moc mladý na to, abych to pochopil. Vy víte proč?" "Ne, nechává si to pro sebe. Evidentně mu na tom ale dost záleží, vypadal hodně omámeně, když jsi odešel. No radši tě tu těď nechám chvíli osamotě" zvedla ruku na pozdrav paní Baxlerová a  zabouchla za sebou dveře. Tomovi se dělalo špatně. Jak se sakra opovažuje. Nějaký  podělaný mudla si prostě z ničeho nic sjede na chodník ve svojí plechové krabici a srazí Binnse. A pak, jako by toho nebylo málo, se prostě sebere a uteče. A zrovna Binnse, vždyť se mudlů zastával. Tom cítili, jak se mu po tvářích valí potůčky slz. Jejich včerejší rozhovor Toma sice trochu zaskočil, ale přece jenom, byl to Binns. Ten, který mu jako první řekl pane. Ten, se ktrerým Tomovo city trochu pookřály. Teď ale jeho srdce opět zamrzlo. A Tom už nikdy neměl v plánu opět ho vystavit tomu krutému světu. Bylo to tak nefér. Proč to auto nemohlo srazit třeba toho protivného skřeta z Banky. Nebo toho šíleného zrzavého kocoura Hafira. Proč zrovna Binnse?

Tom se snažil rozdýchat tu ohromnou křivdu, která mu zatěžkávala hrudník. Zdálo se mu, že když bude ještě chvíli jen sám se sebou, exploduje. Pomalu sešel dolů a usilovně se snažil nemyslet na to, že právě ztratil asi jedinou spřízněnou duši, kterou kdy za těch jedenáct let měl. Celá jídelna byla prázdná až na pořád dost ochromenou paní Baxlerovou a jejího manžela, který ji utěšoval. Riddle je teď nechtěl moc rušit, takže potichu usedl o dva stoly dál a vzal si pár novin. Kromě „Raníku kouzelníků“ leželo totiž na pultu ještě jedno vydání „Times“. Oba dva výtisky však měly stejné hlavní téma. „Timesy“ hlásaly: „Dnes došlo k havárii na rohu Wenstrovské a Cangridgské, neopatrný řidič automobilu srazil chodce. Řidič od nehody utekl a chodce se nepodařilo identifikovat. Hrozí s automobily větší nebezpečí nehod než s drožkami?“ Raník kouzelníku zase skýtal obrovský titulek: „Dne 24. 8. 1937 došlo děsivé události. Pana Binnse Burbega, majitele hostince Krůta a Kotlík, srazil mudla v černém automobilu. Měl by to být důvod k větší konfrontaci s mudlovskými obyvateli?“ a pod ním obrázek vraku černého auta, které mělo lehce zmuchlaný předek od nárazu do stěny jednoho z domků. Tom se kousl do rtu, aby potlačil další příval slz. Pokýval hlavou na paní Baxlerovou i jejího muže sroloval si oba dva výtisky a zamířil zpět nahoru směrem do knihovny. Nebyla tak velká jako v sirotčinci, ale zas v ní měl Riddle klid i neomezený výběr. V přihrádce pod písmenem M vytáhl knížku s názvem „Historie mudlů“ od Kenta Morgansona.

Nikdy by ho nenapadlo, kolik událostí, o kterých se kdysi v sirotčinci učil, bylo ovlivněno světem magie. Mezi lety 1400 a 1500 začalo masové vyvražďování kouzelníků a především kouzelnic. Of té chvíle se spustily velké tahanice mezi mudly a čaroději. Nakonec se svět kouzel stáhl do ústraní. Jen občas někteří kouzelníci ze msty nějaké to kouzlo proti mudlům použili. Bylo dost tragikomické. Agrese z jedné strany vyštvávala agresi ze strany druhé a nakonec vydaly kouzelnické úřady zákaz kouzlení pro nevystudované kouzelníky a také zákaz předvádění kouzel před nekouzelníky. Tedy alespoň v Anglii a Francii to tak bylo. V Rusku k tomu došlo až v roce 1920 a to jen díky První světové válce. Na ochranu mudlů před kouzelníky a kouzelníků před mudly vnikla různá zastírací a zamlžovací kouzla, která ochraňuje místa určená jen kouzelníkům… Na okno knihovny v hostinci Krůta a Kotlík zabušily soví pařáty. Tom pomalu přešel k sově a otevřel jí. Byl to majestátný sameček s peřím ve všech možných barvách hnědé. Na krku měl přivázaný dopis s Bradavickou pečetí adresovaný Tomu Riddlovi, pokoj číslo 3, hostinec Krůta a Kotlík, Příčná ulice. Sova pokojně usedla na Riddlův psací stůl a Tom jí opatrně sundal srolovaný kus papíru. Vážený pane Riddle, přijměte upřímnou soustrast ode mě i od celé školy. Ač bylo v dopise napsáno „upřímný“  Riddlovi se celý dopis zdál poměrně falešný. Smrt pana Binnse nás hluboce mrzí. Protože teď nemáte nikoho, kdo by vás odvedl na nástupiště 9 a tři čtvrtě, posíláme vám podrobné instrukce cesty. Snad se brzy zotavíte z této příšerné události a budete moc nastoupit v pořádku do prvního ročníku. Ještě jednou přeji upřímnou soustrast, Armando Dippet, ředitel školy Čar a kouzel v Bradavicích. Tom chvilku překvapeně koukal na stručný „upřímný“ dopis a pak zběžně prolétl přílohu. Dozvěděl se, jak bude probíhat následujících několik dnů. Pak znovu otevřel okno a pustil sovího pošťáka zpět, protože nevěděl, co by mohl na dopis odepsat.

Zbytek Riddlova večera se nesl spíše ve smutnějším duchu. Paní Baxlerová s ním probírala Binnsův pohřeb a nakonec se domluvili, že se uskuteční koncem září, kdy Tom bude v Bradavicích a tudíž se ho nezúčastní. Malý Riddle se totiž dost bál té spousty cizích lidí a ani si nepřipadal, že by pana Burbega znal natolik, aby se takovéhle akce účastnil. Proto mu tohle řešení naprosto vyhovovalo. Už se těšil až odsud odjede, vše mu až příliš připomínalo Binnse.