Tom Marvolo Riddle

Červenec 1937 (11 let) druhá část

Chci jenom strašně moc poděkovat za 91. umístění ve fanfikci. Je to pro mě úplně úžasné. Nikdy bych nečakala že se probiju alespoň do pětistovky. Neuvěřitelně si toho vážím... Snad se bude líbit další díl. Věnováno Nigrumii, protože si to zaslouží. Občas vážně není jednoduché mě poslouchat :D

Po krátkém ujištění, že opravdu nemá halucinace a že už se jeho srdce vzpamatovalo, vešel Tom do prostoru, jenž se objevil za (teď už opět zastavěnou) zdí. Dělalo mu problém držet sa za Binnsem, který šel pomalým, vyrovnaným a zcela klidným krokem. Malý Riddle by nejradši všechno prozkoumal. Neustále se rozhlížel kolem sebe, po celém těle se lechce třásl a konce uší mu rudly nedočkavostí a touhou poznat každou píď, každé zákoutí tohoto překrásného světa. Pokud při otevření zdi Tomovo srdce poskočilo, teď dělalo přemety, salta a křičelo jak se dá, že tohle je Riddlův nejlepší den. Se zatajeným dechem pozoroval ruch kolem sebe.

Tom si nikdy kouzelníky nepředtavoval jako šílence v černo-modrém hábitu s černo-fialovým kloboukem, netopýrem na rameni a kusem klacku, kterým by urputně mávali do prostoru, ale tenhle svět působil tak reálně, až začínal věřit, že je to realita a on je její součástí. Nakonec to tak ale vážně bylo. Jeden ze zde přítomných mágu do něj omylem vrazil tak, že málem spadl na zem. Tom už byl připraven krýt si rukama obličej, jako to dělal při každé rvačce v sirotčinci. Tady byla ale situace jiná. Muž v černem se za Tomem otočil a s omluvným výrazem se ho zeptal, jestli je v pořádku. Tom jen rychle přikývl a pán se zas vydal svojí cestou. Nejen, že Ridllovo srdce skákalo radostí, začalo se tak trošku měnit. Dřív bylo celé tak nějak ztuhlé, až zkameňelé, ale dnes se na tomto kameném obalu vyvořilo několik prasklinek. 

Než se však po ulici snažil pořádně porozhlédnout, vešl s Binnsem do kouzelnického hostince Krůta a Kotlík. Tom sice byl v hostinci pouze dvakrát, ale tohle místo by bez lidí vypadalo úplně stejně ja hospoda Martina Luthera Kinga, která stála kousek od sirotčince. Jenže všichni ti lidé byli tak nějak kouzelnější. Tvářili se mileji. Také jejich oblečení se trochu lišilo od normálu. Většina z nich měla tmavé hábity, které splývaly až na zem. I tady byl vidět rozdíl mezi chudými a bohatými. Ti méně bohatí si mohli dovolit poze obleky z tvrdšího materiálu, což bylo pozant už na první pohled. Vyšší vrstva měla většinou obleky z velmi jemných, kvalitní a asi i velmi pohodlných materiálů. Tom se začal trochu bát o svoje finance. Měl podezření, že za píšťalku a malé jojo toho asi moc nedostane. Vtom si všiml, že hosté tu platí úplně jinou měnou, než ve zbytku Anglie a asi úplně jinde, než kdekoli na světě. Pobíhala mezi nimy žena s korbelem, kterou Riddle odhadoval na Burbegovu mladší sestru. Pak se zadíval na pána, který četl noviny. V těch novinách se totiž hýbaly černobílé obrázky, jako by někdo pouštěl stále dokola útržek videa. Vypadalo to docela legračně. Tom nestál tak blízko, aby mohl přečíst celý článek, ale viděl titulek, který hlásal "Bude letost nedostatek čarodějů na školách? Bradavice letos rozdaly pouze 200 dopisů!" Pod ním byl obrázek Bradavické školy kolem kterého pobíhaly skupinky studentů. 

Binns už mezitím stál na schodech vedoucích k pokojům nahoře. Menším gestem pobídl Toma, aby se vydal za ním. Když Tom vycházel nahoru, několik schodů pod ním lehce zavrzalo. Dům vypadal celkově dost staře. Podlaha v chodbě ve druhém patře byla z tmavšího dřeva a tvářila se, že si není úplně jistá, jestli se propadne hned, nebo až za chvíli. Stěny byly polepené béžovožlutou tapetou. Pan Burbeg otevřel dveře číslo 3 a znovu pokynul Tomovi rukou. Moc toho nenamluvil. Tom pochopil a vstoupil do pokoje. Stěny vypadaly stejně jako na chodbě a i podlaha se tvářila podobně, jen vypadala pevněji. Dále tu byla dvoukřídlá skříň, také z tmavého dřeva, Postel s nebesy z červené látky, noční stolek a ještě jeden stůl s židlí a sadou šuplíků. Nebylo to zrovna nejluxusnější prostředí, ale proti Tomovu pokoji v sirotčinci se místo tvářilo velice mile. "Nechám tě tu teď, aby sis všechno vybalil a v klidu sesumíroval. Až budeš hotov, přijď dolů a já tě provedu ulicí. Budeme potřebovat nakoupit nějáké věci pro tebe do školy, ale na to je ještě času dost. Nemusíš spěchat. Jinak koupelna je na konci chodby a tak i záchody. Když budeš něco chtít, jsem dole v hostinci." vycházel ze dveří Binns s lehkým úsměvem na tváři.

Tom se znovu rozhlídl po pokoji a začal rozepínat kufřík. Kalhoty i dvě trička položil úhledně složené do tmavé skříně, stejně tak ponžky a spodní prádlo. Fotku vln opřel o lampičku na nočním stolku a jojo s píšťalkou schoval do první ho šuplíku v nočním stolku jako připomínku na časy v sirotčinci. Ne, že by na ně vzpomínal rád, ale i zlé vzpomínky jsou k něčemu dobré. Ani se neobtěžoval dojít si do koupelny, případně na záchod a zamířil dolů. Sice bylo něco kolem 3 hodin odpoledne, ale v hostinci to docela žilo. Kromě Binnse a jeho sestry se o hosty staral ještě jeden muž, kterého Tom zařadil jako manžela Burbegovy sestry. Většina hostů měla se svými hostiteli dosti přátelský vztah. Tom kývl na Binnse a vyrazili do ulice