Aleki - druhý pohled

Kapitola druhá

Pomalu jsem šel chodbou k mému pokoji, na rukou její krev. Zastavil jsem se a zůstal na své ruce koukat, klepaly se, ale mně se ruce nikdy neklepou. Připadal jsem si zvláštně, ještě před malou chvílí jsem ji v těhle rukách držel a teď na nich místo ní spočívá její krev. Vešel jsem do malé koupelny a pustil vodu, abych si je mohl umýt, bylo zvláštní pozorovat, jak jinak čistá voda odkapává z mých rukou jemně růžová.

Najednou jsem byl zase ve svém pokoji, netuším, jak jsem se sem dostal, a nevím, proč jsem šel zrovna sem, měl bych být s ní. Pomalu jsem se posadil na postel a znovu se podíval na své ruce, pořád se silně klepaly, a nejen ruce, i kolena se mi třásla. Co se to se mnou děje? Padl jsem zády na postel a zavřel oči, jediné co jsem viděl byly její oči, její modré oči. Pamatuji si je z toho snu, proč se mi o ní vlastně zdálo? Proč se tohle všechno děje? Proč zrovna ona, čím je tak výjimečná? Tolik otázek a žádné odpovědi.

Hlava mi třeštila, pořád jsem přemýšlel o ní, jak jsem jí držel v náručí, jaký strach měla v tom snu, a hlavně z čeho. Mohl jsem tam takhle ležet minuty, nebo hodiny, anebo klidně půl dne, sám nevím, vždyť ani vlastně nevím, kdo jsem. Najednou mi někdo zaklepal na dveře, rychle jsem se posadil a venku už byla tma.

„Loki, můžu?" slyšel jsem Wandy tichý hlas.

„Co?" zeptal jsem se, v krku jsem měl sucho.

„Dobře, myslíš, že bys mohl Alen přenést do pokoje? Bruce ji ošetřil, ale Steve už spí a nechci ho budit." řekla s lehkými obavami.

„Alen?" zeptal jsem se nechápavě.

„Ano, Nataši sestru." řekla s úsměvem. Takže Alen, tak se ta dívka jmenuje, krásné jméno.

„Ovšem." řekl jsem a rychle vstal, zase ji uvidím, zase ji budu moct držet v náručí.

„Dobře, tak jestli to zvládneš sám, tak já už si půjdu lehnout." řekla ještě a já mlčky kývl. Zmizela stejně rychle, jako se objevila, tak jsem se vydal do Brucovo pracovny, pro ni. Šel jsem rychle, nechtěl jsem, aby čekala, když jsem se ocitl před dveřmi pracovny, zaklepal jsem.

„Dále." ozvalo se zevnitř a já vešel. Ležela tam, kde jsem ji nechal, ale vypadala už líp, měla růžovější tváře, byla jí zima.

„Vezmi ji do toho pokoje vedle tebe, prosím." řekl Bruce uklízejíc si svoje nástroje. Opatrně jsem přešel až k ní a podíval jsem se jí do tváře, zase trochu hýbala víčky.

„Dobrou noc." řekl Bruce a opustil místnost, zůstal jsem s ní sám. Lehce jsem ji zvedl do náruče, měla na sobě Wandy oblečení, vypadala v tom zvláštně, trochu mě to pobavilo. Opatrně jsem ji vynesl z pracovny, vlasy se jí kroutily na mém rameni. Všude byla naprostá tma, jediné co do ní zářilo, byla její bílá kůže, stejně bílá, jako ta moje. Celou cestu jsem se díval na ni, cestu jsem ani sledovat nemusel, znal jsem ji dokonale. Najednou jsem se objevil před dveřmi pokoje, kam jsem ji měl uložit, aspoň byl vedle toho mého. Otevřel jsem dveře a vnesl ji dovnitř, jenže když jsem pronášel rámem, lehce jsem ji uhodil futry do nohy.

„Promiň, promiň." řekl jsem tiše a přitiskl jsem si ji blíž k sobě, jako bych ji chtěl utišit, jenže ona tvrdě spala, nic necítila. Přešel jsem až k posteli a lehce ji položil na matraci, neochotně jsem z ní sundal své ruce a přikryl ji slabou přikrývkou, pod tou jí určitě bude zima. Došel jsem k malé skříňce v rohu pokoje a vyndal další deku, trochu silnější, než byla ta pod kterou ležela, chci mít jistotu. Rozložil jsem ji a opatrně ji přes ni přehodil, snad ji aspoň trochu zahřeje. Přešel jsem až k ní a lehce jí položil ruku na tvář, nevím, proč jsem to udělal, ale to, že se jí mohu dotknout, mě zvláštním způsobem uspokojovalo. Pomalu jsem se posadil na malou stoličku vedle její postele a sledoval ji, jak spí, byla tak nevinná. Lehce jsem ji pohladil palcem po tváři, jen velmi opatrně, ale ona se jemně usmála. Vykulil jsem oči, něco takového jsem nečekal, ale taky jsem se usmál.

„Alen." řekl jsem tiše do tmy, jen jsem chtěl znovu slyšet její jméno. Spustil jsem ruku z jejího obličeje a vyndal tu její z pod přikrývek, měla studené konečky prstů a tak malou dlaň, možná trochu křivý malíček, ale jen tak, aby to vypadalo jako účel. Chytl jsem její ruku do té své, možná to bylo jen přání, ale zdálo se mi, jakoby tu mou trochu zmáčkla. Druhou rukou jsem si hrál s jejími vlasy, rozprostíral jsem se po polštáři a nechal je padat mezi svými prsty. Nakonec jsem si horní polovinou svého těla lehl vedle ní a po chvíli usnul, ale ještě před tím jsem si něco slíbil, ona bude v bezpečí, budu ji chránit, i kdyby mě to mělo stát život.