𝑆𝑒𝑝ℎ𝑡𝑖𝑠 ˡ·ˢ ✓

~4~

Harry

,, Jsem doma! " zakřičel jsem do bytu, kde by měl můj Louis být.

Je už šest hodiny ráno a já vím, že vždy v tuto dobu je už vzhůru.
,, Konečně!" uslyšel jsem po chvilce z obýváku.

Následně kroky, které mířili ke mě až se přede mnou ta malá zrůdička zastavila.
,, Kde jsi byl?" pronesl plačtivě a zároveň naštvaně.

,, Nestarej- " přerušil mě jeho křik.
,, Chci to vědět!"

Vykuleně jsem na něj hleděl, než jsem se zamračil.
,, Skoro každou noc někam mizíš, možná si myslíš, že si toho nevšímám, ale vidím to, jak přijdeš z krvavý a rukama a vidím i to, jak spaluješ oblečení, které je od krve taky!" dořval a přitom si dupnul.

Po tvářích mu začali téct slzy, ale když sem mu je chtěl setřít Louis uhl.

,, Jsi vrah." Zašeptal a odtáhl se ještě více.

,, Já dlouho to už víš? " zeptal jsem se.
,, Jistý jsem si až teď." odpověděl neusměrněně a vzlykl.

,, Lou." šel jsem blíže k němu, ovšem on začal couvat a couval by dál, kdyby zády nenarazil na zeď.

,, Zabiješ mě?" ptal se narovinu.
,, Ne. " vydechnu.
,, Proč jsem tady, nějaká tvoje zástěrka? " teoretizoval Louis.

Third person view

Všímal si toho, jak se Harry někdy divně chová a nějak odhadl, že bude masový vrah, nebo terorista.

S tím masovým vrahem, nebyl daleko od pravdy, i když byla úplně někde jinde.

,, Ne." ujistil ho starší.
,, Tak proč tu jsem? " nechápal Louis.

Proč ho Harry ještě nezabil?

,, Nevím, prostě tě mám rád. " pokrčil Harry rameny.
,, Rád? Zabíjíš lidi!" Rozkřičel se mladší, uhýbající pohledem.

,, Je to moje práce. " zakroutil hlavou démon a až pak si uvědomil co to řekl.
,,Práce?" vykulil oči Louis.

,, Takže ty jsi ještě k tomu nájemný vrah!" zakřičel úplně, což Harryho rozčililo.

,, Kdybych tě chtěl zabít, už by si byl mrtvej a máš štěstí, že jsem si tě nechal! " vykřikl nazpátek starší.

,, Co se mnou chceš udělat? Co když to někdo zjistí?" Louis už vzlykal a i když k Harrymu nyní cítil lehký odpor, svou vzlykající hlavu dal na Harryho rameno.

,, Promiň. " Zašeptal vyšší.
Mladší na to, ale nic neodpověděl, což Harry i čekal.

,, Pojď si sednout. " vzal vzlykající do náruče a šel s ním do Harryho ložnice.
,, Koupil jsem si dvoulůžkovou postel, aby jsi tady mohl spát se mnou. " uchechtl se srdceryvně, kdy Louise pokládal na postel.

,, Bál jsem se. " vysvětlil Louis. ,, Toho, že mi něco uděláš."

,, Už to víš tak dlouho?" řekl celkem vklidu Harry, ovšem uvnitř hoto štvalo.

Mladší jen zakýval hlavou na náznak souhlasu.

,, Lou. Nejsem nájemný vrah." Zašeptal do ticha, které překrývali i zvlyky mladšího.

,, Tak co?" vydal že sebe chraplavě.

Harry se rozmýšlel.
Má, nemá?
Možná by mu ani nevěřil, ale teď, když si myslí, že je vrah, je to horší.
Teda asi.

Démon se rozhodl.

Da na Zaynovi radu, vše mu ukáže a na konci že ho zeptá jestli by takhle nechtěl žít taky.

Jen oni dva napořád.
Nevěděl, jak na tom byl Louis, ale on by si to přál, moc.

,, Lou..." po chvilce zase promluvil.
,, Nejsem vrah, ale démon."