𝑆𝑒𝑝ℎ𝑡𝑖𝑠 ˡ·ˢ ✓

~7~

,, Cože?! " Vykřikl mladší.

,, No, ano." Pokročil Harry rameny jako by o nic nešlo, ale pro Louise to hodně znamenalo.

Přeci jen bylo by to jeho poprvé a ještě by se stalo démonem.

Najednou mu svitlo.

,, Nic dělat nebudu." Pokroutil hlavou a vstal.
Harry ho hned vzal za ruku, ovšem Louis se mu ihned vytrhl.

,, Nešahej na mě." Ohradil se na něj.

,, Proč?" Zeptal se Harry.
,, Protože mě chceš jenom ošukat!" zařval na něj mladší až se sám divil, jak hlasitě.

Nečekal na démonovu reakci a rozběhl se k hlavním dveřím.
,, Kam to jako jdeš?!" zahřměl Harry a rozběhl se za ním.

,, Pryč!" už už hlavní dveře otevíral, když v tom se kolem něj obtočili silné paže a odešel s ním do kuchyně.

,, Nech mě!" řval jako pominutý, ikdyž v jeho situaci to bylo úplně normální.
,, Kam by jsi jako šel?" zeptal se Harry.

,, Pryč." odpověděl už trošku klidněji, ale pořád s vražedným výrazem a kroucením těla za účelem vysvobodit se.

,, Kam pryč?" zavrčel Harry.

,, Pryč od tebe." hluboce se nadechl Louis.
Harry vytřeštil oči, ve kterých se odrazila bolest a povolil stisk kolem Louisových boků.

Toho mladší využil a s Harryho sevření se vyprostil, utíkající ke dveřím.

Démon tomu nemohl uvěřit.

Vážně se mu tak zhnusil, že s ním nemůže být ani v jednom pokoji?
A ten sex mu ani nenabízel, jen navrhnul.

Ani by to nevytahoval, kdyby se ve své podstatě nezeptal.

Zatímco Harry přemýšlel nad tím co udělal za těch sedm let špatně se Louis vydal beze všech věcí ven z bytu.

Cítil slzy v očích a pomalu je začal nesnášet, Harrymu věřil a teď jsou jeho oči kvůli němu červené a napuchlé od pláče.

Vyběhl ven z paneláku, nezastavoval na přechodech, ani když na něj řvali řidiči z aut co si to dovoluje-nezastavil.

Zastavil se až doběhl na malou louku a až teď si uvědomil co se vlastně odehrálo.

Ne, že by si to neuvědomil před tím, ale teď to na něj vážně dolehlo.

Spadl do trávy na záda a nechal slzy projít ven zatímco vzpomínal na to, jak tady byl poprvé s Harrym.

Bylo to asi rok po tom co ho našel, byli tu na procházce a Louisovi tu spadla i zmrzlina, Harry mu ale jako pravý zachránce dal tu svou.

Když se nad tím tak zamyslí Harry byl vždy jeho hrdina, nebyl to jeho otčín, byl to prostě někdo, pro něj nejbližší.

Nemohl uvěřit tomu, že by ho měl jen na užití.
Nešlo mu to pochopit, copak by obětoval sedm let svého života, jen aby se do něj dostal?

Až teď si uvědomil, jak zběsile uvažoval a nejspíš došel k špatnému závěru.

Mezitím co Louis zpytoval svědomí, kvůli své chybě a strachu, že ho Harry už nemá rád, se Harry konečně probral z transu.

Louisovi slova ho vážně zabolela a on cítil něco co za svých pár tisíc let nikdy nezažil.

Plakal.