Prokletá barvami

17. Lest

Uplynula hodná doba, co jsem jen nepřítomně seděla v rohu sálu. Vnímala jsem závistivé pohledy ostatních, jakou pozornost jsem dostávala od samotného prince, ale neřešila jsem to.

Erik mě momentálně držel v pase a hladil mě po žebrech. Vzhledem k tomu, jak klidně se tvářil, to komukoli muselo přijít jako čistě majetnické gesto, kterým jen ukazoval světu, že patřím jemu, ale já cítila jeho emoce, skrytý význam. Cítila jsem, jak mu tluče srdce a jak se musí ovládat, aby byl jeho dech stálý. Krotil se a udržoval si svou masku prince, ale hluboko v něm to vřelo, emoce jím vířily a tenhle dotyk – to, že cítil mé tělo u toho svého – ho uklidňoval.

Zrovna o něčem debatoval s Quertem, když se můj pohled setkal s Werdenovým. Zatímco kráčel k našemu stolu, neuhnul pohledem.

Stiskla jsem Erikovo stehno a cítila, jak ztuhl. Když se však podíval tam, kam jsem hleděla i já, ihned si vše domyslel. Narovnal se a přitáhl si mě k sobě blíž, tentokrát jako můj ochránce. Nechtěl dovolit Werdenovi, aby cokoli zkoušel.

Werden se zastavil před naším stolem, jeho stříbrná maska se ve světle leskla. Chvíli si mě jen prohlížel s neskrývaným zájmem, ale poté se otočil ke svému bratru. „Promluvme si," řekl pouze a vykročil pryč.

Erik se ke mně otočil a už se chystal něco říct, ale já spíše instinktivně položila svou ruku na jeho ústa, než nějaké slovo vůbec vyřkl. Pousmála jsem se. „To je v pořádku, běž," řekla jsem a snažila se do svých slov vložit veškerou svou jistotu.

V jeho očích poskočily jiskry, než jazykem přejel po mé dlani. Ucukla jsem a probodla ho pohledem, ale on se jen sklonil a políbil mě na nos. „Hned jsem zpátky."

A poté zmizel za Werdenem.

Ještě chvíli jsem sledovala místo, kam odešel, ale poté jsem se narovnala a ruce složila do klína. Princové možná měli masku z ryzího stříbra, ale ta má byla ze stoického klidu a chladné odměřenosti.

Xen a Barb o něčem debatovaly, ale kluci utichli. Všichni tři si mě prohlíželi se zamyšlenými výrazy, ale byl to Herold, kdo řekl: „Ještě nikdy o nikoho takový zájem neprojevil."

Poposedla jsem si. „Určitě už chtěl šukat s hodně děvkama."

Quert se uchechtl a Cort ho probodl pohledem. Herold jen přimhouřil oči. „Víš, jak to myslím."

Zatnula jsem zuby. „Je mi jedno, jak to myslíš, Herolde. Brzo ho to přejde," řekla jsem, přestože jsem tomu sama nevěřila. Chtěla jsem se těmi slovy ujistit, ale nahlas zněla ještě absurdněji než v mé hlavě.

Herold se mi zpříma podíval do očí. „Znám ho celý život, Dark" řekl klidným hlasem, kterým té skutečnosti jen dodával váhu. Téměř nic jsem o nich nevěděla a už jen z tohohle jsem poznala, že spolu prožili vše. „Věř mi, že poznám rozdíl mezi chvilkovým poblázněním a něčím vážnějším."

Zvedla jsem bradu, přiměla jsem se uklidnit svůj dech. „Mezi mnou a Erikem nic vážnějšího není," řekla jsem a potlačila všechny vzpomínky na naše společné chvíle. Musela jsem si říkat, že to všechno byl jen dočasný zájem, nic víc.

„Dark, co bys vybrala ty?" ozvala se najednou Barb a ukázala mi telefon s nějakou otázkou, čímž mě jako můj anděl strážný zachránila z této nehezké situace, do které jsem se omylem dostala.

S holkami jsem se ale nebavila dlouho, protože se u stolu opět zjevil Erik. Nesedal si však, řekl mi jen: „Něco ti chci ukázat."

Svraštila jsem obočí. „Teď?"