Stylinson Shots (CZ)

Don't Go In The Woods 2/3

Tak, tady je druhá část téhle super jednodílovky, která je ale tak dlouhá, že jsem ji prostě musela rozkouskovat. Tuhle část jsem chtěla udělat malinko delší, ale taky jsem Vás chtěla napnout, takže jsem to usekla a tahle část je podobně dlouhá jako ta předchozí. Naštěstí mi už zbývá jen něco málo přes 15 a půl tisíce slov (i když v češtině to vyjde na malinko míň) tak snad se mi to do té poslední části vejde a nebudu muset přidávat ještě čtvrtou xD No nic, tak běžte číst a určitě mi zase dejte vědět, co vy na to, protože myslím, že jsem to tentokrát usekla v dost napínavém bodě a upřímně úplně trnu, jak to nakonec dopadne. Doufám že dobře, už tak jsem si u pár pasáží skoro pobrečela, tak doufám, že to nebude mít sad end xD Taky se opět omlouvám za překlepy, snažila jsem se to sice průběžně kontrolovat, ale je to tak dlouhý text, že se tam snadno něco přehlédne xD

by: harryeatsburger/guccikings (tumblr/Ao3)

"Takže," pobídl Louis, když znovu zapálili oheň. "Ta pověst?"

"Upřímně, není moc zajímavá" začal Harry a třel o sebe dlaně, aby získal teplo. "Ta pověst vypráví, že tenhle úsek lesa byl využívaný pro armádní účely."

"To není dobrej začátek Harolde," řekl Louis bez výrazu.

Harry ho ignoroval, pokračujíc se svou malou historkou. "Prý dělali tajné pokusy na lidech a na zvířatech. Byly ilegální. Nějaký doktor byl dokonce tak šílený, že si myslel, že by mohl spářit člověka se zvířetem a udělat z toho dokonalýho vojáka nebo tak něco," Harryho oči spadly k zemi, "a když to zjistili, to armádní pásmo bylo uzavřeno, samozřejmě. Ale jeden z těch experimentů prý utekl a doteď by se měl toulat kolem, přímo tady v téhle rozloze. Nebo tak to říkají"

Louise pohltil chlad a otřásl se. " Bullshit" vyplivl, tvrději, než zamýšlel, "to je bullshit."

Harry zatřepal hlavou a pokrčil rameny. "To je ta pověst. Upřímně, nemám ponětí, jestli je to pravda nebo ne."

Louis nasál vzduch. "Cítíš to?" zeptal se s pozvednutým obočím. Harry se zamračil, otvírajíc ústa,aby odpověděl, ale Louis pokračoval, než dostal šanci to udělat. "Cítím bullshit."

Harryho postranní rysy se zkrabatily a protočil oči.

"Jo, jo, to je," přitakal mu Harry s povzdechem, "Taky tomu nevěřím, kámo. Jsem tady, ne? Pravděpodobně bych neplánoval strávit noc sám někde, kde pobíhala nebo pobíhá nějaká příšera ne?"

Louisova ramena poklesla, protože měl Harry pravdu, vlastně, opravdu velkou.

"Jo, správně, promiň." Prohrábl si prsty svou ofinu, stud zbarvující jeho tváře.

"Promiň, přeháním, víš? Miluju horory a zároveň je nenávidím."

Harry se zachichotal, zřejmě nedychtivý po tom se dál dohadovat. "Myslím, že chápu, jak to myslíš. Já se můžu dívat na horory jenom tehdy když vím, že nebudu moc dlouho sám."

"Přesně." Louis úsečně kývl.

Pak téma upadlo. Pár chvil seděli bez mluvení, jen zahřívajíc sami sebe nízkým ohněm, každý plujíc v jejich vlastním mraku myšlenek. Jak čas plynul, ten chlápek i ta pověst opustili Louisovu mysl. Zase cítil, že oheň je hypnotizující a má uklidňující efekt.

"Chceš zůstat?" Zeptal se Louis, jak na ně svítilo odpolední slunce, oba oblečení v jejich normálních outfitech. Harry měl své pěkné drobné džínové kraťasy a Louis vklouzl do trička s potiskem opice.

"Samozřejmě, že chci zůstat," Harry se zasmál, jako by Louisova otázka byla to nejhloupější, co kdy slyšel. Fakt nechci jít domů. Ty jo?"