Stylinson Shots (CZ)

All The Stars We Steal From The Night Sky

Po delší době je tu další jednodílovka, a tentokrát tedy absolutně ultra moc moc sladká, na takové deštivé počasí, jaké teď panuje venku, je to jako dělané🥺💕 taky bych chtěla mít někoho, s kým bych tohle co Lou s Harrym tady, mohla dělat🥺❤ jinak, jak jsem už zmiňovala, poslední dobou i tady ubývají reads a votes jako u ostatních mých příběhů co mám rozepsané a mě to mrzí, a proto se Vás ptám, co byste chtěli číst, protože chci, aby Vás to bavilo. A teď už dost řečí a běžte se do toho pustit :3 - Ills

by: 1Diamondinthesun (tumblr/Ao3)

original word count: 1022

translation word count: 920

pairing: Harry Styles / Louis Tomlinson

summary: Když byl Harry ospalý a opravdu na kost unavený, zaklepal Louisovi na dveře. Stal se z toho zvyk.

Harry zahnul za roh k-teď už známé-bytovce a stál vespod na schodišti. Toužebně zíral na dveře, strachujíc se, že by se jeho bolavé nohy mohly vzdát, jak se snažil na ty schody vystoupat. Už jen myšlenka na jeho nejlepšího kamaráda čekajícího na něj, popoháněla jeho tělo vzhůru. Harry zmáčkl bzučák, a dokonce i špička jeho prstu pálila. Připisoval to dni, jaký měl.

Skrz reproduktor vedle Harryho se ozvalo ospalé haló a Harry se pousmál.

"Čau," řekl Harry. "Jsi vzhůru?"

"teď už jo, ty pohane," zívl Louis linkou. "Pojď nahoru. Nemrzneš?"

S tímhle se bzučák rozezněl a dveře se s cvaknutím otevřely. Harry pak taky zívl a otevřel je, aby podnikl krátký výlet k Louisově bytu. Zastavil se u dveří 5A, připravený zaklepat, když se dveře zničehonic otevřely.

"Kruci," řekl Louis jednoduše v pozdravu, nejspíš zkoumajíc Harryho vyčerpaný zjev.

Harry se usmál. "Taky tě rád vidím, Lou."

"No, pojď dál," odvětil Louis, opětujíc Harrymu ospalý úsměv.

"Díky," řekl Harry, domnívajíc se, že to znělo jako vyčerpaný šepot. Překročil práh a vzal si chviličku, aby si v hlavě udělal obrázek. Louis před ním stál v šedé oversized mikině, jakou Harry před lety koupil, lehce vypadajících joggers a silných vlněných ponožkách. Jeho černě rámované brýle byly místy zašpiněné a jeho vlasy rozcuchané z toho, jak si je v rozhořčení prohrabával.

"Známkuješ celou noc?" zeptal se Louise, zatímco se zouval a setřásl z ramen svůj kabát.

Louis kývl a pokynul rukou ke kuchyňskému stolu, kde bylo několik různých hromádek papíru a pak se natáhl k Harrymu, aby zavřel dveře. Překřížil paže a zhoupl se na patách tam a zpět.

"Jo, několik hodin" potvrdil Louis, modré oči jiskřící a setkávající se s Harryho. "Chceš kafe?"

Harry držel s Louisovým intenzivním pohledem a pomalu zatřásl hlavou. "Ne, díky. Možná jen...postel?"

Louisův zdvořilý úsměv změkl v něco víc soukromého, co dávalo Harrymu motýlky.

"Jasně, H. Pojď."

Harry nechal Louise,aby ho rukou navedl k jeho pokoji, jaký byl ponořený v jemném světle lampy. Svědomitě obrátil hlavu, kdž si Louis svlékal mikinu, odhalujíc ušpiněné bílé tričko s několika trhlinami a dírami. Harry rychlým pohybem vyklouzl ze svého jumperu, pásku a konečně i džínů. Když se Harry otočil k Louisovi, našel svého nejlepšího kamaráda, jak se na něj dívá s něžným a milujícím výrazem.

"Vzpomněl jsem si na to, jak jsi vyběhl do deště a umyl si vlasy na zahradě mojí mámy," přiznal se Louis. "Nevím proč. Asi se cítím nostalgicky"

"Jestli se pamatuju správně," odpověděl Harry, přistupujíc o krok blíž k Louisově posteli, "tak ses ke mně pak přidal. Použil jsi můj šampon"

Louis se uchechtl. "Ten šampon byl naprd Harry."

"No dovol. Byl od Herbal Essences. Voněl pěkně."

"Cokoliv říkáš, lásko."

Harryho srdce nad tím projevem lásky brzy zabolelo a připomněl si, že Louis byl velkorysý, co se tohohle týkalo. Všichni od jeho sourozenců, přes poslíčka s pizzou až po jeho pronajímatelku oslovoval 'lásko.

A ještě.

Harry se nepatrně usmál a opatrně stáhl přikrývky na Louisově posteli. Pak si napojil mobil na nabíječku vedle na stole a konečně, rozepnul si svou, teď už pomačkanou, košili a umístil ji na úhlednou hromádku svého oblečení. Unaveně si vylezl na svou stranu postele (něco, co nebyl připravený s Louisem probrat), a pak se tváří k Louisovi stočil do klubíčka.

Louis protočil očima, umístil své brýle na druhý postranní stolek a vytáhl zpět přikrývky na své straně, přičemž beze slov vklouzl vedle Harryho. Zachumlal se pod teplé peřiny a deky a pak se přetočil, aby se zadíval na Harryho.

"Dlouhý den?" zeptal se, pomalu se posouvajíc blíž k Harrymu.

Harryho pokus o úsměv se zdál spíš jako úšklebek "Dalo by se to tak říct"

"Hmm," Louis zamumlal Louis, ospale se na Harryho usmívajíc "Myslím, že vím, co potřebuješ"

Harry zjistil, že sladká pusa na dobrou noc nebyla ta odpověď, po jaké se Louis díval, takže se usadil na, "Co je to?"

Louis mrkl a natáhl se za sebe, aby ze svého nočního stolku shrábl knížku. Pak se se stejným hřejivým úsměvem obrátil čelem zpět k Harrymu a bez předmluvy ji otevřel na založené stránce, z jaké posléze začal číst.

Tohle je vše, co dnes musím přinést--

Tohle, a mé srdce s tím--

Tohle, mé srdce, a všechna ta pole--

A louky širé--

Ujisti se, že počítáš, měl bych zapomenout?--

Část toho by mohla vyprávět-

Tohle, a mé srdce, a všechny ty včely--

Jež setrvávají v jeteli.

Harry pomalu zamrkal, hypnotizován Louisovým měkkým hlasem a slovy básně.

"Shakespeare?" zeptal se Harry, poukazujíc na hřbet kopie Louisovy potrhané knížky s poezií.

"Dickinson," odvětil Louis šeptem, na moment svírajíc Harryho konečky prstů těmi svými. V dalším momentě, Louis dotek odtáhl.

Nicméně, Harry i poté mohl cítít zbytkové mravenčení toho jemného doteku ve svých vlastních prstech. Usmál se a zavřel oči.

"Hej Lou?" zeptal se Harry, slova téměř nezřetelná spánkem.

"Jo, H?"

Harry se předběžně poslepu natáhl a zaryl své prsty do Louisova ramene. "Měl jsem na hovno den."

"Já vím, lásko."

A zase tu bylo to oslovení. Lásko.

"Teď půjdeme spát, ok?"

"Otoč se, H," chlácholil Louis.

Neohrabaně, Harry se otočil, obličejem pryč od Louise. O chvíli později pocítil ulidňující teplo Louise kroutíc se kolem jeho zad v objetí.

"Promluvíme si o tom zítra?" zamumlal Harry v polospánku. Chvíli tam byla pauza, než Louisova štíhlá ruka projela skrz Harryho rozházené kudrliny a Harry usnul dřív, než Louis stačil pořádně odpovědět.

Louis se natáhl za sebe a zhasnul lampu, zahalujíc tak pokoj do tmy.

"Budu tady, drahoušku," vydechl Louis, přisouvajíc se ještě blíž k Harrymu a zavrtávajíc svůj obličej do Harryho ramenní jamky. "Teď spi."