Stolen By Love || Larry Stylinson

19..

ZAYN

Vycházeli jsme i se všemi chlapi ven na ulici, přede mnou táhli Louise. Nebyl ani vhodně oblečený, do tohoto počasí. Už za několik dní budou vánoce, sněží a mrzne a on je jenom v teplácích a roztrhaném triku. Zrychlil jsem krok a dohnal ho, i s tou gorilou co ho drželo kolem ramen.
„Tu máš.“ přehodil jsem kolem něj svou černou koženou bundu a povzbudivé na něj mrkl. Samozřejmě, ani mně by to neutěšilo v téhle situaci.
Vyšli jsme před dům, kde stálo pár černých aut – které byly všechny naše. Můj otec se nasoukal do prvního a za ním ostatní do druhých vozů, aby mohli jít za ním, jako poslušné kačenky.
Jedině já jsem jel v autě sám, moje bylo poslední. Nijak méně luxusní, jako ty, ve kterých se vozil otec, jenom bylo moje.
Chvíli jsem čekal, až všichni nastoupí do svých černých aut a rozjedou se. Ostřil jsem pohled do dálky, když stáli na křižovatce na konci ulice a pak zahnuli za roh. Neváhal jsem ani vteřinu, vyletěl jsem z auta a běžel nazpátek do bytovky.
Nezastavil jsem se ani před Haroldovými dveřmi, jenom je otevřel a rychle si k němu kleknul. Louis nebyl jediný, kdo viděl, jak se Harry nehýbe.
„Harry, Harry…“ třásl jsem ho za ramena, i když jsem věděl, že to nepomůže. Musel jsem mu pomoct, ošetřit mu rány.
Odběhl jsem do koupelny.
V autě před domem jsem čekal jenom na to, kdy můj otec i s celou svou družinou odejde. Měl jsem dvě možnosti, buď jít s nimi, dozírat na mého bratránka a nechat Harryho vykrvácet, nebo ho zachránit. Rozhodl jsem se pro druhou možnost, protože jsem věděl, že by mi Louis moc nepoděkoval, že je Harry mrtvý.
Vzal jsem všechny obvazy, co jsem našel, mastičky, jehly i dezinfekci co jsem našel.
Donesl jsem to k Harrymu na podlahu. Nechtěl jsem s ním moc hýbat, aby se mu ještě něco nestalo.
Utřel jsem mu krev po krku a už se zděšeně připravoval na to, že mu budu muset něco šít, když jsem se pousmál.
Nebyly to žádné vážné rány, jenom povrchové na kůži. Nijak se nůž nedostal do masa, a nedej bože ne k Harryho žilám a tepnám. Tomu chlápkovi se třeba dost třásli ruce, nebo ani pořádně Harryho necítil.
Vydezinfikoval jsem mu všechny škrábance, když se mu zachvěli víčka. Znova se u mě ozval dobrý pocit, jakmile jsem si všiml malou chrastu na jeho ohryzku. To znamená, že se z toho brzy dostane. Jeho tělo je silné, už se uzdravuje i samé.
„Zee…“ zachraptěl a zamrkal na mě.
Usmál jsem se. „Že jsi to vydržel, ty hrdino jeden. Příště se nekoukej na mého otce tak křivým pohledem, prosím tě.“
„Žádné příště už nebude… Nebudu tohle dělat dál… Louis… Potřebuju Louise…“ rozkašlal se.
„Drž chvíli hubu Harolde, ještě se tu zabiješ.“ obvázal jsem mu celý krk. On věděl, že to tak nemyslím, dotahovali jsme se takhle už od našeho… mládí. Znali jsme se už tolik let, a přece jsem Harryho pravou tvář poznal až teď.
Otráveně přehodil oči.
Viděl jsem zoufalý výraz na jeho tváři, když se snažil vyslovit Louisové jméno. To, jak tuze zavřel oči, aby zabránil slaným kapkám téct po jeho tváři.
„Co je s Louisem? Kam ho odvedli? Je živý, je v pořádku?“ i přes skroucený výraz od bolesti mě zasypával otázkami.
Naštval jsem se na mého otce, v té chvíli, jak zjistil, že Harry a Louis spolu něco mají. Protože viděl, že může využít Harryho k tomu, aby dostal, co chtěl od Louise. Stejně, jako měl Harry slabinu v Louisovi, to bylo i naopak.
Harry se mi s tím ani nestihl pochválit, ale už jsem věděl, že je to pravda.
Pomohl jsem mu vstát a posadil ho na pohovku.
„Zayne mluvíš se mnou? Kde je Louis? Potřebuju pro něj jít a-“
„Aby tě zabili?“ vyprskl jsem. „To těžko. Nedovolím ti to Harry, ani kdybych věděl, kde jsou. Zavolám otci a pojedu za nimi, postarám se ti o Louise. Nezapomínej, že je to i můj bratranec, nenechal bych ho zemřít. Vypadá jako normální člen rodiny, kterou jsem vždy chtěl mít. Jestli to vydržíš celý tento týden, pak ho vydají Markovi a ty budeš šťastný. Louis té určitě vyhledá a tak tě najde.“
„Ale já to nevydržím Zee,“ Harry se chytil pod krkem. „Může se mu něco stát, cokoliv. Můžou mu ublížit, stejně jako mě, já… Já… Zayne slíbil jsem, že se o něho postarám. Selhal jsem. Nechal jsem, aby mi ho vzali… Nemůžu o něj přijít.“
„Nemluv, donesu ti čaj.“ odběhl jsem do kuchyně a nechal vyluhovat jeden hrnek. Ohlédl jsem se na Harryho do obýváku. Po tváři se mu zaleskla slza, ale okamžitě zmizela, když si ji utřel. Měl tak ztracený výraz. Bylo mi ho opravdu líto. Stejně jako Louise. Bylo vidno, že ty dva jsou pro sebe výjimeční a teď nejsou spolu. Přál bych jim to.
Donesl jsem čaj před Harryho a přikryl ho dekou.
„Špatně se mi mluví,“ postěžoval si. „Ale musím ti říct, abys dával pozor na Louise. Prosím Zee. Je pro mě důležitější, jako můj vlastní život. Kdybych mohl, umřel bych za něj, proto tě prosím – stráž ho, jakoby šlo o tvůj vlastní život.“
Přikývl jsem. „Neboj se o něj. Nebudu za tebou tedy chodit tak často, abych na něj mohl dohlídat. Ale určitě se mu nic nestane.“
Nechal jsem ho na sedačce, podal mu hrnek a vypnul světla.
„Pospi si,“ vycházel jsem z předsíně, na chodbu. „Pak ti zavolám a dám ti vědět. Měj se!“
„Ahoj Zayne!“ zachraptěl tiše, zdálo se mi, že i tak mluvil nepřítomným hlasem. Nemohl jsem vědět, co chystá, nebo co všechno je schopný pro Louisovu záchranu udělat, doufal jsem jenom, že neudělá nějakou pitomost. Mohl jsem ale něco vytušit, po tom, jak jsem si vyslechl celou řeč o tom, jak moc pro něj Louis znamená. A já to zjistil až pak. Že se opravdu milují.
Zabuchl jsem dveře na jeho bytě, vyšel před bytovku a nastartoval auto. Zavolal jsem otci, kam s Louisem jeli a hned se vydal za nimi.