Stolen By Love || Larry Stylinson

24..

dopředu se chci poděkovat holkám za komenty :* jste božské! :) (a vybojovali jste si další díl samozřejmě :D) (A TAKY VŠEM ZA VOTES :O přispěli jste obrovským dílem :** )

LOUIS

Přebral jsem se na nemocničním lůžku. Vedle mě mi akorát sestřička napravovala hadičky, co mi vedli do ruky.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se zmateně. Neležel jsem ani typicky na zádech, ale přesně naopak.
„Ležte, pane,“ mile se na mně usmála. „Byl jste operován, musíte odpočívat.“
Píchlo mě v levém boku. Sykl jsem, když mi sestra napravila přikrývku. Páchlo to tady jako v každých nemocnicích, dezinfekcí a nechutným sterilním puchem.
Harry. Co se s ním stalo? Nebyl tady? Kde je? Je v pořádku? Chytila ho policie?
Na jazyk se mi rvalo milion otázek, ale ani jednu jsem ženě, vedle sebe položit nemohl.
„Nepřišel mě sem někdo navštívit?“ opatrně jsem začal.
Pokroutila hlavou. „Byl tady jenom váš bratr a ten odešel včera.“
Bratr. Nemám bratra. Mohl to být Harry, nebo Zayn…?
I tak jsem se ale tvářil, že mě to nijak nepřekvapilo.
„Kolik tady už jsem?“
„Tohle bude druhý den.“
Kdybych neležel v nemocnici, utíkal bych za Harrym, případně se dozvědět, co se ksakru na tom stadionu stalo.
Sestra mi ukázala, kde mám ovladač na televizi, pohár vody, léky a odešla.
Zapnul jsem si obrazovku v rohu místnosti a přepnul hned na hlavní zprávy. Nedávali nic kromě…
„Jisté bandy Lodnýnských policistů, kteří zatkli největší drogovou mafii a přistihli milionáře Marka Tomlinsona ve špinavých praktikách.“
Bolestivě jsem vzdychl a zaklonil hlavou.
Chytili je. Můj otec a také Zaynův půjdou do vězení.
Policajt právě četl jména hledaných osob z včerejší akce, takže jsem s napnutýma ušima poslouchal. Nechytili Nicka, Liama, Zayna… Všechny jejich jména řekl. Kromě jednoho.
Harry Styles, se tam neobjevil. Trošku mi poskočilo srdce, doufal jsem, že se nakonec z toho vyvlíkne.
Liam se o Nialla postará, tomu jsem taky věřil.
Možná bych se měl naučit být méně důvěřivý, zamyslel jsem se. Nakonec jsem televizi vypnul, po zprávě, která oznamovala, že syn Marka Tomlinsona – Louis Tomlinson leží s neznámým zraněním v nemocnici Central Middlesex Hospital. 
Na pár hodin jsem zatvořil oči, nechal se unášet spánkem, přes který jsem necítil bolest. Pak mě ale probudil hluk z chodby a následně mi někdo vpadl do pokoje.
„Co-“ Byl jsem přerušen medvědím objetím, kterým mě někdo skoro udusil.
„PROSÍM KROŤTE SE!“ upozornil osůbku doktor. „Ještě pořádné nedýchá a vy ho tu škrtíte.“
„Oh, promiňte,“ vypadlo z něj a já poznal známý hlas.
Vytřeštil jsem oči. „Stane?!“
Se slzami v očích se na mně podíval a věnoval mi pusu na čelo. Instinktivně jsem se od něho odtáhl.
„Zlato, ani nevíš, jak moc jsem spěchal,“ začal mi vykládat, doktor mezitím odešel a nechal nás samotě. „Hned jak jsem to uviděl ve zprávách, jsem za tebou vyjel! Máš tam ještě vodu? Nějakou ti pak přinesu… A hele, po cestě jsem ti koupil i kytky. Nejsou báječné? Doufám, že se rychle uzdravíš a…“
Přestal jsem poslouchat. Příliš mlel, na můj vkus. Nevšiml jsem si to předtím, možná to bylo tím odloučením, ale opravdu se mi ho nechtělo poslouchat. Bral jsem to více jako nevěru vůči Harrymu, už jen to, že Stan seděl v křesle při mojí posteli a vykládal mi tu o karafiátech.
„A Louisi? Věděl jsi, že tvůj otec je ve vězení? Prý pracoval s drogami… To je mi fakt líto koťátko.“ pohladil mě po hlavě. Mykl jsem se pod jeho dotykem.
Zatvářil se mírně ublíženě, ale hned ho to přešlo a jeho svěšené koutky nahradila maska dokonalého přítele. „Půjdu ti pro tu vodu. A víš co? Seberu i do vázy, aby ti ty kytky tady neuschli… Nechám si tady věci.“
Složil se na křeslo, vzal skleněnou vázu i s květinami do rukou a vydal se na odchod.
„A na kolik ses stavil?“ zeptal jsem se ho, když opouštěl pokoj.
„Přece tě tady nenechám samotného! Počkám si, až tě přepustí a pojedeme domů spolu!“ řekl přes rameno a odešel.
Vzdychl jsem si. Natáhl jsem se po jeho věcech, vyndal žvýkačku z předního vrecka jeho tašky a dál se přehraboval. Vytáhl jsem mobil.
Jako v horečce jsem vyťukal kontakty, ale pak jsem svůj zápal zchladil. Nevěděl jsem Harryho číslo, ani kam bych měl zavolat.
Bezmyšlenkovitě jsem přemítal tapety v mobilu, až jsem narazil na nějaké nahé fotky cizího chlapa. Nebyl nijak starý, možná o několik let od Stana. Koukl jsem si podrobnosti a zjistil, že to byla příloha k sms-kám. Hned jsem přešel na správy a se znechucením si četl všechno, co si s neznámým posílal Stan. Měl ho uloženého jako „Šéf“ o čem jsem opravdu pochyboval, protože Stan nepracoval. Odhodil jsem mu mobil zpět do tašky, neschopen více se dívat na ten nechutný sexting.
Takže on na mé nebyl schopen počkat, přemýšlel jsem. Vlastně mi to už tak moc žily, netrhá taky mám své důvody na rozchod. Jestli je Stan s tím chlapem šťastný, ať si jenom užívá. Já budu mnohem raději s Harrym. A možná se tohle všechno vyvinulo až příliš dobře. Oba máme vlastní životy, zapomene jeden na druhého a bude nám líp… Mnohem líp.