Stolen By Love || Larry Stylinson

21..

HARRY

Pořád se mi zdálo o Louisovi.
Mysl mi ukazovala všechny možné varianty toho, co se mu právě teď děje a já mu nemůžu pomoct.
Chodil jsem po bytě a neodvažoval se ani kouknout do zrcadla.
Naposled jsem zazřel obraz nevyspalého muže, s kruhy pod očima a neučesanou hlavou. Leskly se mi oči a vypadal jsem jako už po smrti.
Tohle je láska?, pořád jsem se ptal. Vypadá takhle i Louis? Nebo snad já odrážím to, jak se on cítí?
Musel jsem vypadat jako lev v kleci.
Od jedné zdi k druhé a pak nazpět. Nejedl jsem, už jsem nemohl ani spát, abych nezazřel tu Louisovu tvář, kterou mi předestírala má představivost.
Sžírala mě má vlastní bezmocnost, protože jsem ani nevěděl, kde Louis momentálně je. Zayn mi to neřekl, jen proto, aby nás oba chránil. On ale dobře věděl, že by jsem se tam hned vydal.
Zachránit mého Louise.
„Zayne?“ zahoukal jsem vyjeveně do telefonu. Cukalo mi nohou, zoufale jsem potřeboval něco dělat. Cokoliv.
„Harry? Jsi to ty?“ slyšel jsem ho zřetelně, ale v pozadí něco otravně praskalo. „Co potřebuješ?“
„Jak se má Louis?“ vyhrkl jsem první věc, okolo které se motal můj život už několik dní. „Jsi s ním přeci.“
„Ne Harry, zapomněl jsem ti to říct.“ Další zapraskání. „Jsem v Cardiffu.“
„COŽE?!“ zakuckal jsem se kávou, co jsem popíjel. „To je ve Walesu, co tam proboha dělá Loui?“
„Ne, Harry on tu není. Já jsem musel odjet, něco si vyřídit. Louis je pořád v Londýně.“
„Ty jsi ho nechal samotného? Kde jsou? Kde ho tvůj otec drží?!“
„Harry, nemůžu ti to říct. Prosím, vydrž to ještě tento týden, nic se mu nestane. Nedělej žádné kraviny! Harry? Harry! Slyšíš mě?! Nic nepodnik-“ Složil jsem mu to.
To byla ta poslední kapka, co jsem potřeboval na rozkývání.
Louis je sám, bezmocný s Malikovy muži. A dají mu sežrat to, že je synem Marka Tomlinsona.
Dopotácel jsem se do ložnice, natáhl si velkou černou mikinu s kapucí a černé nohavice. Do vrecek jsem si skrčil čisté papíre a tužku, mobil s klíčky a vyrazil z domu.
Rychle jsem nastartoval auto a vyjel. Pamatoval jsem si přesné bydlení Marka, sledovali jsme s Liamem jeho dům dlouho předtím, než jsem se „střetl“ s Louisem.
Cesta trvala jen chvíli, ignoroval jsem červenou na semaforech a taky maximální povolenou rychlost. Nic teď nebylo pro mě důležitější, jako tohle. Neměl jsem jiný plán – tohle muselo vyjít.
Zastal jsem před větším domem, za zástupem stromů a velkou bránou.
Na kus papíru jsem naškrábal adresu a čas.

--- Wembley Stadium 20:00, následující den, máme Louise Tomlinsona ---

Zazvonil jsem, abych upoutal pozornost a vhodil papírek do schránky.
Znova jsem nastartoval a zamířil na okraj Londýna – na místo, které mi opravdu nechybělo, ale trávil jsem v něm hodné času.
Doufal jsem, že Malik bude s kluky v domě, když je jeho syn pryč. Nevím, kde může Louise držet, ale jsem si jistý, že v domě kde jsme pracovali ne.
Známý prostor, v kterém jsem před pár měsíci ještě prakticky bydlel, mi teď nic neříkal.
Zopakoval jsem postup, jako u domu Marka Tomlinsona.
Napsal jsem na papírek podobné informace a zazvonil.

--- Wembley Stadium 20:00, následující den, přepíšu svůj majetek na vás osobně. M.Tomlinson ---

Nechal jsem tam „svou“ správu a zamířil zpátky do centra Londýna.
Věděl jsem, že to co dělám se zdá jako ta největší hloupost, co jsem kdy udělal. Dokonce jsem v koutku duše cítil, že jestli se tohle všechno nevyvine tak jak předpokládám, zabijí mě. Bylo jedno kdo. Někdo to nakonec udělá.
Měl jsem v plánu nalákat i Malika i Tomlinsona na jedno místo. Byl to jediný způsob, jak najít Louise. Malik ho nenechá samotného a jistotně ho přiveze Markovi – jestli proto, aby mu ho předal osobně, nebo aby ho před jeho očima zabil.
Zachvěl jsem se nad tou myšlenkou.
Nebudu se na to jen dívat, samozřejmě, budu tam taky a dostanu odtud Louise.
Ale bude tam ještě někdo…

Zastal jsem až při jedné z hlavních policejních stanic. Vystoupil jsem, přehodil si kapuci přes hlavu a ruce zarazil do vrecek.
Uvnitř jsem zamířil hned k první ženě – policajtce – co stála s hrstkou papírů v ruce a bavila se s někým, kdo měl nižší hodnost než ona.
Kolem mě se pohybovali i normální civilisti, jako já ale většinou muži zákona. Neměl jsem obavy, už ne.
„Promiňte?“ oslovil jsem jí.
Tmavé vlasy si přehodila za sebe a pohnala osobu před sebou dál do chůze.
„S čím vám mohu pomoct?“ v jejím hlase byla štipka tvrdosti. Zřejmě to bylo těžké, být ženou policajtkou mezi všemi muži.
Mě se ale zaseknul hlas, jakmile mi pohlédla do očí. „Já… Já…“
Nebál jsem se, ale uvědomil si, že mé může poznat. Jak velké množství lidí, co jsem vydíral mě udalo na policii? Sepsali na mě snad nějaký zatykač? Mají moje fotky, popis nebo kresbu?
„Chcete si pořídit nějaký nový průkaz? Můj kolega se vám bude věnovat, přejdete prosím tudy…“
„Ne,“ přerušil jsem ji. „Nechci, děkuju. Já… Musím ohlásit velkou pohotovost. Zítra, zítra o osmé večer na Wembley stadionu. Velká drogová akce, bude tam spoustu lidí, možná i bomba a…“ zbytek jsem nedořekl.
Otočil jsem se na patě a odešel od ní.
„Počkejte!“ slyšel jsem jí křičet. „Odkud to víte?! Pane?! Pane, můžete-“
Vyběhl jsem z budovy, nasedl do auta a odjel domů.
Tu bombu jsem si samozřejmě vymyslel, abych měl jistotu, že se tam opravdu zjeví.
Policie, Malik a Tomlinson – všichni na jednom místě. Výmysel s bombou měl jenom zabezpečit, aby si švihli s časem.
Přejel jsem si dlaní po tváři.
Jestli tohle nevyjde, skončím ve vězení nebo mrtvý, to je jasné. Ale Louis bude v pořádku. On bude žít dál…

((z pohledu autorky))

Ještě ten večer, dostali obě dvě osoby Harryho list.
Mark i pan Malik – nevlastní bratři, který k sobě přechovávali snad víc, než nenávist.
V mylném domnění, že list dostali jeden od druhého se v koutku duše potěšili. Mark konečně získá svého syna, a Malik zase svůj vysněný majetek s firmami.
Každý netrpělivě očekával druhý den.
Zejména Louis, který se už od bolesti v srdci, i na těle vzdával…

-------------------------------------------

XD tohle je megakrátký, ukamenujte mě za to XD ale jestli tu budou 3 komenty do večeře – máte bonus dalšího dílu :) tak vám dám pomůcku: co jsi myslíte, co jde Harold dělat? Co vymyslel? :D jak to pro něj dopadne, nebo co se stane..? PS: děláte mi ohromnou radost, neskutečně vás miluju :** ty zvedající se číselka na téhle povídce :*** posílám pusu! :)

~COMMENT~

~VOTE~

~FOLLOW~