Ty a Sapnap

Kapitola 3

       Skylar se podívá na Sapnapovo ruce.

Skylar: (veme mu něžně ruce) ty ruce máš úplně krvavé.
Sapnap: To nic není.
Skylar: (podívá se na jeho obličej a dotkne se ho) a co to oko? To musí bolet. Máš čas? Já bych ti to doma ošetřila.
Sapnap: Já nikam nespěchám a nebude to tvým rodičům vadit? Že si bereš potlučenýho týpka domů?
Skylar: (směje se) Ne, táta je do šesti v práci. Tak pojď. (vzala ho za ruku a šli domů).
Sapnap: Co jsi vůbec dělala v tej uličce?
Skylar: Chtěla jsem se projít po městě a poznat kam bych pak mohla zajít, ale pak jsem z ničeho nic zabočila do tý uličky a pak se to stalo.
Sapnap: Aha, tak aspoň že to dobře dopadlo.
Skylar: To máš pravdu... Díky že jsi tu byl.
Sapnap: Nemáš zač.
Skylar: Hele už tu jsme.

                                              U Skylar doma

         Skylar vstoupila do domu a ukázala Sapnapovi kde co všechno je. Řekla Sapnapovi aby si sedl do obývacího pokoje a ona přinese lékárničku. Skylar šla k Sapnapovi.

Skylar: Mám tady tu lékárničku.
Sapnap: Ok, takže ty tu bydlíš jenom s tátou?
Skylar: Jo, máma nás opustila když jsem byla malá.
Sapnap: Aha, promiň.
Skylar: Ne to je v pohodě. Táta oni moc nemluví, když o mě nemá zájem, tak ať si táhne. Je mi bez ní líp.
Skylar: Tak ukaž ruce (lehce mu zvedne ruku). Možná to bude trochu štípat. (Ošetřuje mu ruce).
Sapnap: Ani ne je to v poho.
Skylar: A teď to oko. Tady máš mraženou zeleninu, led doma nemám (usmála se).
Sapnap: To nevadí, dík. (Usmál se).
Skylar: Nechceš si zahrát hry?
Sapnap: Tak jo. Co si zahrajeme?
Skylar: Co třeba Minecraft?
Sapnap: Ok, fajn.

         Skylar a Sapnap hráli hry, smáli se, blbi, ale neuvědomili si kolik hodin uběhlo. Je 18:00 a přišel její táta domů. Slyšeli jak se dveře zavírají.

Sapnap: Co to bylo?
Skylar: Nevím? Počkat, kolik je hodin?
Sapnap: 18:00
Skylar: To ne! Já zapomněla říct že jsi u nás doma. On neví že jsi tu. Musíš se rychle někde schovat.
Sapnap: Ale kam?
Skylar: Už to vím, schovej se do skříně.
Sapnap: Myslíš, že se tam vejdu?
Skylar: Jen to zkus, já ho nějak zaměstnám a pak tě propašuju dolů. (Běží rychle po schodech).

Skylar: Ahoj tati, ty ještě někam jedeš?
Táta: Jo, potřebuju zase něco zařídit, ti troubové to nemůžou udělat, tak to musím udělat já. Asi už domů nepřijedu a zůstanu tam do rána, zvládneš to tady?
Skylar: Jo jasně.
Táta: Díky, jsi hodná. Ahoj.
Skylar: Ahoj.

Pokračování v další kapitole.