my memeboy ; minsung

𝑡𝑟𝑒𝑛𝑡𝑒-𝑞𝑢𝑎𝑡𝑟𝑒

Čekal jsem všechno, ale ne to, že zastavíme před vysokou bránou, za kterou stál poměrně draze vypadající starší dům.
Brána se po chvíli otevřela, a tak jsme vjeli dovnitř, abychom zaparkovali.

"Tak co, jsi nervózní?" otočil se na mě Minho, když si rozepl bezpečnostní pás. 
"Trochu." zalhal jsem a opřel si hlavu o dlaň.

Na to pokýval hlavou a vystoupil. Nechápavě jsem tedy taky vystoupil a obešel auto.

Minho si mě přitáhl do pevného objetí. Zabořil jsem hlavu do jeho ramene a dlouze vydechl, snažíc se zklidnit své divoce bijící srdce.
Zatímco jsme tam tak stáli, otevřely se dveře.

Odtáhli jsme se a ruku v ruce šli ke dveřím. V nich stála žena středního věku s podobně starým mužem, který měl ruku kolem jejího pasu. Oba se vřelými úsměvy na rtech.

♡︎

"Minnie, moc jsi nám chyběl~" objala žena Mina. Muž ho poplácal s úsměvem po rameni.
Já stál vedle nich a vše pozoroval.

Pak se ale otočili na mě. 
"Takže tohle je můj přítel Jisung."
"Těší mě-" chtěl jsem se uklonit, ale Minova máma si mě přitáhla do objetí dřív, než jsem to pořádně stihl.

"Nechme těch formálností. Přece jen, patříš teď do rodiny ne?" pocuchala mi vlasy.
  "Přesně tak. Jsme rádi, že tě konečně vidíme naživo." přidal se jeho otec.

Byl to skvělý pocit, cítit se v rodině takhle vítaný.

"Nestůjme tady venku, pojďte dovnitř." nadhodila Minova máma a vzala mě za ruku. Já se nemohl přestat usmívat.

♡︎

Když jsme došli do jejich obýváku, manželé spolu odešli do kuchyně připravit čaj. My jsme na ně čekali na gauči.
"V pohodě?"
"Asi? Tví rodiče jsou skvělí a takoví, podporující?"
  Na to se lehce zasmál. "Jo, to teda. Vždycky to brali v klidu."
"Tak to ti závidím." zašeptal jsem v domnění, že to neuslyší. Pohladil mě po zádech. Sakra, nepovedlo se.

"Ale nekazme si dnešek. Co myslel tvůj táta tím
'konečně tě vidíme naživo'?" prsty jsem naznačil uvozovky na větu, co řekl jeho otec.
  "No, řekněme, že můj bratranec tráví hodně času na twitteru."
A hned to dávalo smysl.

"Ale nemusíš se bát. Všem z rodiny, co to ví, se líbíš."
"Tak ještě aby ne. Za to může můj přirozený šarm~" otočil jsem hlavou, abych pohodil svými dlouhými imaginárními vlasy.

"No no, zase si tak nefandi." dramaticky zalapal po dechu.
"Říkáš teď. Ale tys byl ten, kdo se mě zeptal-"

"Takže čaj je hotový~ Chcete k tomu nějaké sušenky, nebo něco jiného?" přerušila naše skvěle rozběhnuté kdrama paní Lee.

Min si odkašlal. "Ehh, možná ty sušenky?"
  "Zlato! Vezmi ze šuplíku ty sušenky, co jsem včera kupovala!" zavolala do kuchyně. O minutu později přišel i pan Lee s talířkem.