Věř v zázrak

Lucius řekl

Harrymu trvalo opravdu dlouho, než se mu povedlo Severuse uklidnit natolik, aby byl schopen dostat ze sebe alespoň pár slov. 

„Lásko moje, vidím, že Tě něco trápí. Povíš už mi konečně, co se děje? Nechtěj po mě, prosím, abych se musel dále dívat na to, jak se se trápíš a nemohl Ti pomoci." Harry se svému partnerovi díval dlouze do očí a snažil se ho svým jemným pohledem přimět k upřímnosti a otevřenosti. 

„Já jsem myslel, že to zvládnu vyřešit sám a že Tě tím nebudu muset obtěžovat, ale nějak jsem přecenil své síly. Myslel jsem si, že se mi to před Tebou podaří utajit, abych Tě zbytečně nezatěžoval dalšími problémy, ale nějak jsem neodhadl své momentální emocionální rozpoložení. Omlouvám se." Harry se na něj nechápavě díval a nevěděl, jestli se má jeho nejistotě smát nebo se zlobit, že mu o svých problémech nechtěl nic říct. 

„Severusi, jsme pár, čekáme miminko a brzy budeme rodina. Je přece normální, když se budeme jeden o druhého starat a když se budeme dělit nejen o radost, ale i o smutek a trápení. A já chci vědět o všem, co Tě trápí nebo z čeho máš strach."

„Minulý týden jsem potkal Luciuse. Nechtěl jsem Ti to říkat hned, protože jsem si myslel, že je to jen náhoda, ale dneska se tady objevil znovu a to už přišel konkrétně za mnou." Severus se při pouhé vzpomínce na dopolední setkání otřásl a byl vděčný za Harryho pevnou náruč, ve které ho sevřel. 

„Co Ti ten parchant chtěl?" Zeptal se Harry s nervozitou v hlase, kterou nedokázal ani přes veškerou snahu ovládnout.

„Přišel mi říci, že Temný Pán již ví o mém těhotenství a že je jím potěšen. Nechal mi po Luciusovi vzkázat, že se těší až mé dítě sevře v náručí a až mu ukáže jak krutý dokáže náš svět být. Prý si počká až se nám miminko narodí a pak se ho zmocní, aby mi dokázal, jak moc dokáže láska bolet."

Vaše Emily