Should I trust you?

Kapitola první - První den

Neuvěřitelná bolest mi projela celým tělem. Neměl jsem se zvednout tak rychle. Se zabručením jsem vypnul budík co mi zvonil vedle hlavy. Proč já blbý jsem šel na oslavu. Nikdy jsem moc nechodil ven, ale přemluvili mě.

Opatrně jsem se zvedl z postele a rozhlédl jsem se kolem sebe, ale kvůli zataženým závěsům jsem toho moc neviděl. Znovu jsem si lehl do postele a podíval se na mobil, abych zjistil kolik je.

„Půl desáté," zabručel jsem nahlas. Bylo ještě moc brzo. Normálně se po takových oslavách probouzím o dost později. Chtěl jsem ještě jít spát, když jsme si všiml, že na mém počítači svítí upozornění. Donuceně jsem se zvedl. Musel jsem zkontrolovat co to bylo. Posadil jsem se k počítači a zahýbal jsem myší, aby se zapl monitor. Vyskočila na mě hned to upozornění. Tajné informace od policie? Ty jsem naposledy viděl minulý rok, když to začal ten den.

Dne 18.6. 2123 byla v ulici Osvobození nalezena dvě těla. Po prohledání bylo zjištěno, že jsou prvními oběťmi letošních Lovců.
Smrt byla oznámena rodinám jako autonehoda.

„Takže už to začalo," usmál jsem se. Zvedl jsem se a přešel k tabulce. Vzal jsem si červenou fixu a škrtl políčko. Značil jsem si roky, kdy jsem nebyl vyvolený. Zatím se mi to povedlo jen jednou - před třemi lety - ale stejně jsem zůstal z rodinou. Byli zrovna Vánoce a já nechtěl ničit rodinnou pohodu. Spíš jsem využil toho a koukal se na pozice dalších Lovců. Chtěl jsem ochránit svoji rodinu. Byla pravda, že moje jediná rodila jsou moji prarodiče. Moje rodiče byli zabiti při druhém dni před několika lety. Ale byl jsem moc malý abych si je pamatoval. Pamatuju si ten den, kdy se to stalo. Zatřásl jsem hlavu, aby dostal tuhle vzpomínky z hlavy.

Roztáhl jsem závěsy ještě před tím než jsem vyšel k pokoje, aby babička zase nenadávala. Musel jsem si chvíli navyknout na světlo a až pak jsem konečně vyšel z pokoje. Věděl jsem, že babička už bude vzhůru, proto jsem se vydal do obývacího pokoje.

„Dobré ráno," zazubil jsem se na ní, když jsem ji uviděl na gauči s novinami v rukách.

„Dobré odpoledne," zvedl pohled od novin a urovnala si brýle.

„Jak jako odpoledne? Vždyť není ani jedenáct," křížil jsem ruce na hrudi. Mohl jsem vstát kdykoliv a i tak bylo už odpoledne podle ní.

„Máš hlad?" složila noviny, které pak položila na konferenční stolek a chtěla se postavit, ale já ji zastavil. Nechtěl jsem, aby mě obskakovala.

„Jen zůstaň sedět. Jsem už dost starý na to si udělat jídlo sám," řekl jsem jí, když jsem ji zadržel. Jen přikývla a posadila se. Vypadala, že se jí dost ulevilo. „Nechceš kávu nebo tak něco?" podal jsem ji noviny.

„Ne, děkuju," pohladila mě po ruce a usmála se. Usmál jsem se na ní taky. Bez dalších řečí jsem se otočil na patě a namířil jsem si můž ato do kuchyně.

„Kde je vůbec děda?" zeptal jsem se, když už jsem měl hotovou snídani a posadil jsem se vedle ní na gauč.

„Šel do práce, prý to bylo naléhavé," přetočila na další list. Ani mě to nepřekvapilo. Babička už dávno nepracovala kvůli svému koleni, které si poradila ještě před tím než jsem u nich bydlel. On té doby byla doma a jediný kdo pracoval byl děda. Vlastně nebyli tak starý, aby šli do důchodu. Přikývl jsem. Už jsem věděl, co budu dělat po snídani. Byl jsem rád, že nezůstanu doma. Vzal jsem si talíř a začal jíst. Už jsem měl dost hlad a už jen z pohledu na jen talíř se mi zbíhali sliny.

Po snídani jsem se zase šel do pokoje, aby se převlékl. Spal jsem v tom v čem jsem přišel. Zrovna jsem si oblékal tričko, když jsem si všiml dalšího upozornění. Oblékl jsem se a podíval jsem se co to bylo. Další tajná informace od policie. Rozklikl jsem to. Byli to zprávy mezi velitelem místní policie paa jeho podřízeným.

Strážmistr Hill
Pane, byli nalezené další těla. Tentokrát poblíž náměstí Garcia. Byl to muž a žena, věk kolem dvaceti. Našel je kolemjdoucí.

Velitel Miller
Děkuju, za informaci. Byli objetí Lovců?

Strážmistr Hill
Oba byli poznačení znakem Lovců.

Velitel Miller
Co svědek? Viděl někoho?

Strážmistr Hill
Svědek je právě vyslýchám. Nikoho neviděl, ale je pro zatím ve vazbě pro ochranu.

Tím to končilo. Miller. To mi znělo povědomě. Jen jsem nemohl přijít odkud. Možná, že jsem to jméno slyšel z televize nebo odněkud. Ale už jsem měl potvrzení o začátku dne jedna. O to víc jít za mým dědou. Pracuje poblíž toho místa, kde byli zalezeni ty těla.

Rychle jsem se oblékl a vypl počítač, aby mi tam nikdo nevlezl. Vzal jsem si klíče od domu a mobil a vyšel konečně z pokoje. Před odchodem jsem se rychle rozloučil s babičkou. Chtěl jsem být co nejrychleji být u něho. Nemyslím si, že by se mu něco stalo. Je na všechny až moc milý a přátelský.

Byl jsem kousek od jeho práce, když už jsem z dálky viděl policejní auta před obchodem, kde pracoval. Srdce mi začalo být rychleji. Zrychlil jsem krok. Musel jsem se ujistit, že se mu nic nestalo. Chtěl jsem doběhnout blíž, aby jsem pořádně viděl dovnitř, ale zastavil mě policista.

„Musím vědět, jestli je můj děda v pořádku," snažil jsem se mu vysvětlit a doufal, že mě pustí, ale nic takového neudělal. Chtěl jsem zakřičet jeho jméno a doufat, že vyleze jen. Policista mě posunul za něj. Pořád jsem se rozhlížel, když jsem ho konečně uviděl. Stál tam a povídal si s policistou. Byl živý a v pořádku.

2.10.2021
Dobré ráno všem. Přináším vám druhou kapitolu moji nové knížky. Doufám, že se vám bude líbit a bude to mít Dobré ohlasy.
Jak si užíváte první měsíc školy?
Já jsem si popravdě neužila. Z toho měsíce jsem byla jen asi pět dní ve škole. Takže dokonalý 😂💃