Zase další výtvor se vzpomínkou, jen jinou nežli u předchozího. Hned, co jsem na Pinterestu našla obrázek pro tuto obálku (po delší době zas uvidíte něco jednoduššího z jediné použité fotografie), jsem si vzpomněla na okamžik, kdy si asi tak před několika měsíci řekla, že bych se ráda podívala na nějaký ten horůrek.
Najednou si vybavila, kterak někdy o dost dříve viděla v jednom časopise krátkou recenzi na japonský horor Hausu (1977). Vůbec netuším, jak možné, že jsem se k jeho shlédnutí odhodlala až poměrně nedávno.
Leč obvykle takového filmy nevyhledávám, i když mě třeba jeden můj bývalý kamarád lákal na třetí díl Annabelle a já s ním jít tehdy odmítala, tolik se bála přijmout pozvání a zrovna na snímek, u něhož bych se strachovala, jestli bych jej vůbec přežila.)
Byly v tom zároveň i obavy, které jsem z něj sem tam cítila. Ještě, že se pak s tím klukem rozešla, jinak by mne dříve či později dočista stáhl ke dnu. Nebo jsem u jedné o dost mladší kamarádky, která se také mezitím změnila k horšímu, strávila večer a dívala se na Ďábla. Už ale nevím, jaké jsem měla z filmu pocity; řekla bych však, že to byl spíš thriller než horor.
Nějakou děsivou povídku si ovšem moc ráda přečtu. Jenže je poměrně zvláštní, že takto rozlišuji mezi psanými příběhy i filmy. A co v jednom vyhledávám, v druhém již třeba tolik nemusím.
To jsem ale odbočila. Když já se podívala na ten starý snímek, celkem jsem si ho užívala. To protože horor připomínal spíš jen v určitých pasážích i prvcích, jinak se po většinu doby nesl v duchu rodinného dramatu nebo takových těch teen filmů. A v určitém záběru jedna holčina hrála ve starém domě na klavír, který jí pak dal přes prsty, posléze i pohltil celou.
Proč bych si tedy na něco takového nevzpomněla při pohledu na stařičký i potemnělý interiér, pianino i dívčinu asijského vzezření? Plus když jsem k nalezenému obrázku dodala nádech vintage stylu?
Stav: volný
Mockup:
ČTEŠ
Křídla padlých andělů (Sbírka premades)
RandomUž nějaký ten pátek si říkám, že bych se jednoho dne mohla dát na tvorbu grafiky. Pořád ale váhám a zároveň mám pocit, že ještě neumím tvořit natolik, abych se svými výtvory byla spokojená. Navíc jsem si říkala, že covery tady na Wattpadu tvoří snad...