Cesta aneb kůň nebo člověk

Vězení

Saimonův pohled :

Policejní auto se rozjelo a nechalo za sebou jen prach z cesty.

Dívám se stále za ním ikdyž vidím jen dvě zadní světla.

Co teď bude s Niki? Co si o mě musí pomyslet? Nejspíš mě bude do smrti nenávidět, protože jsem ji to neřekl...  Ale já ani nemohl...

Zkurvenej Michael!  (v dalších kapitolách se vysvětlí kdo to je, ale je to celkem důležité jméno tak ho nezapomeňte :) )

Moje hlava už nezvládala snést všelijaké otázky ohledně budoucnosti .Sluneční svit, nepříjemný a stálý jenom potvrzoval to že je mi čím dál tím hůř...

Rozhlédl jsem se kolem sebe a uviděl jak nakládají Markiiho do vozejku...

Niki mě zabije... 

V tom se mi udělalo ještě hůř a už cítil jenom to, jak se mi propadají kolena ,vidím rozmrazaně a ztrácím pojem o čase a místě... Cítím jen stále větší bolest v levém rameni.

Vidím  jen černo černou tmu...

Pomalu ale jistě otevírám oči, že začátku vidím je zamlženě, poté to rozmrkám.

Nacházím se v bílém celkem rozlehlém pokoji po mé levici vidím lampu, nějakou knihu v oranžo-šedém obalu a hrneček.

Na právo ode mne jsou dvě postele jedna je volná ale na druhé leží nějaký člověk, nejspíš je to muž protože má kratší hnědé vlasy, ale nevidím mu do obličeje...

Teď jsem si všiml že s námi tu je ještě někdo, sedí na židli naproti třetí postele .

Je to žena, nejspíš sestřička, protože má bílo modré oblečení , je blondýna a celkem i hezká, ale má přehnaně rudou rtěnku...

Drží mobil a nejspíš si s někým píše .

Tipuju to na kluka protože se furt debilně usmívá do telefonu .

,,Kde to jsem ?! '' řeknu a doufám že mě slyšela, protože hlas který jsem vydal ani nevím jestli patřil mě .

,,Tý jo, on už se vzbudil!  '' vykřikla pískavým hlasem.

Rychle vstala a běžela na chodbu.

Netušil jsem co se děje ale aspoň jsem se podíval okolo důkladněji...

Všiml jsem si, že nejsem díky bohu na žádný přístroj připojený, také jsem si všiml dvou oken a dalších dveří, které nejsou tak velké a mohutné jako ty dveře na chodbu, nejspíš to bude koupelna a záchod.

V tom přišla holka s mužem od policie a jednou ženou, která mi byla povědomá.

Žena začala mluvit

,,Vítám Vás ve věznici Blacksheer, už asi víte proč tu jste, to vám nemusím sdělovat, ale aby jste věděl, zkolaboval jste a poté jsme vás odvezli jsem a přenesli do vašeho pokoje ,ostatní dotazy směřujte na vašeho strážce... '' a ukázala ke dveřím kde vyšel malý a celkem pohodový chlápek, mohlo mu být tak maximálně 30.

,,Madam '' pozdravil

,,Petere '' odpověděla mu ,,tohle je tvůj vězeň ,dál už víš co máš dělat ''

Otočila se a odešla spolu s policajtem

,,Co to mám na sobě?  '' zeptal jsem se, protože ta košile byla dost  nepohodlná .

,,Museli tě převléct, když tě sem přivezli ,protože jsi měl malý otřes mozku '' řekl,, A hádej kdo tě převlékal?  '' dodal a podíval se na tu holku.

,,To ne... '' dodal jsem a ona se začala hihňat.

,,Nemáš se za co stydět '' řekla , otočila se na patě a odešla ven

,,Na, tady máš věci na převlečení '' Peter po ně hodil uniformu.

,,A nechtěl by ses otočit? '' řekl jsem s úsměvem

,,Věř tomu že u sebe vidím to samý '' odpověděl mi Peter s úsměvem od ucha k uchu

,,Tak abys neměl špatný připomínky, otočím se, opravdu mám radši holky... '' a otočil se, já se zatím převlékl.

Náhodou ta mi celkem padla, myslel jsem ze mi pasovat nebude :)

,,už je pan hotov?  Jestli ano, vezmu tě na prohlídku tohohle podělanýho vězení ''

Tak je tu po půl roce nová kapitola!  :D doufám že se vám líbila a jsem hrozně ráda že mě v tomhle podporujete, ty votes a komenty mě donutili psát dále :) je to hlavně pro vás!  <3 jste úžasní