Tahle kapitola je psána na rychlo takže se všem omlouvám za nepřesnosti nebo krátkost :)
Jinak jak se máte o prázdninách? Mě se radši neptejte :(Když jsme vstoupili do kanceláře, plné šedou, černou a tmavě hnědou, a já uviděla Jacka udělalo se mi opravdu zle, celou tu dobu jsem nevěděla co dělá, teď v tuhle úžasnou situaci to už konečně vím, ikdyž bych byla fakt ráda kdybych to radši nevěděla :(
,, Nazdar Nicollo " vyvede mě z mých myšlenek jeho hlas
,,Zdravím Jacku '' snažím se být milá ale fakt mi to nejde!
,,Joe, jdete nejdřív se zapsat za Max a potom jí dej do celý číslo 18 ''
,,Dobře '' odfrkne, jeho irský přízvuk se nedá přeslechnout...
,,Klidně budu jejím osobním strážcem '' nabídne se Joe
,,Myslím že ani nemáš na vybranou '' doplní ho Jack s tím super extra příjemným tónem
Joe mě chytl za ruku a pomalu vláčel už nějakou novější chodbou,kde také byl cítit ten smrad ale už to tady vypadalo lépe.
Podruhé jsme zahli doprava a před námi se objevili velké kovové dveře s různými panty.
Joe vyndal svoji kartu a přiložil ji na monitor vedle dveří.
Na obrazovce se objevil červený čtvereček ,který po chvíli vyměnil zelený s nápisem potvrzené.
Dveře se pomalu začínalo otevírat a já spatřila svůj domov kde teď budu pobývat.
Jakmile se dveře otevřely, béžovou podlahu vystřídala bílá podlaha s černými čtverci,vlastně to vypadalo jako šachovnice.
Zdi byli narozdíl od čistě bílé už staré, šedé a někde i zacákané krví.
Dveře za námi zaklapli a já tu zůstala uvězněná ÁÁÁÁÁÁ
Takže už mám plán jak se odsud dostat.-musím vzít tu kartu s čipem ,jo to je vono, tohle musím udělat, ale jak když takže strážný ho nemá a tem co ho má, ho má dobré uschováný ... BIG PROBLEM
Po celé téhle části budovy se ozývaly divné zvuky.
Joe mě zatím vedl pořád dál.
Šli jsme na konec chodby, v levo jsem uviděla kratší chodbu, která se potom točila do prava, ozývalo
se tam mnoho hlasů, na druhé straně jme prošli dalšími chodbami a dorazili do kanceláře.
Tahle kancelář byla zcela jiná než ta Jackovo.
Sice byla hnědá, ale skoro všechen nábytek byl ze
dřeva, nejspíše dubového.
Za stolem seděla štíhlá žena, černoška s dlouhými černými kudrnatými vlasy ,které ozdobil jeden malý copánek který měla zapletený na právě polovině své hřívy :)
Vedle velkého stolu na jedné ze tří židlí seděla Ellis a vypisovala papír.
Potom se podívala na mě ,,ještě že jste přišli " dodala
Sedla jsem si na prostřední židli a vedle si sedl Joe.
,,Já jsem Max, vedu tady informace o všech co tady jsou, buď pacienti nebo zaměstnanci " představí se nám Max,, A ty budeš -"
,,Nicoll'' doplním ji
Potom asi půl hodiny doplňujeme informace o mě.
Už mě to vážně sere!
Po asi dalších deseti minutách otravování nad už konečně pustí,do ruky mi dají obálku s nějakým papírem, otevřu si to tam, kde budu teď pobývat.
Opustíme kancelář a jdeme do druhé chodby, kterou jsem tam viděla.
Zabočíme vpravo a projdeme dalšími dveřmi.
Zvuky se pořád zvyšují a já mám pocit že ty lidi jsou zš těmito dveřmi.
Jsou velké a že železa, Joe zase příloží čip a dveře se otevřou...
Tak co na to říkáte? Co bude se Saimonem? Zkuste si tipnout :) jinak doufám že chápete co je a co není ironie... a doufám že cam nevadí že to je trochu sprostý :O
No je to narychlo a krátký takže doufám že za chvilku bude další ;)
ČTEŠ
Cesta aneb kůň nebo člověk
Teen FictionJmenuji se Nikola a je mi 16 let.Jezdím na koni - je to moje všechno.Moji rodiče zemřeli při autonehodě a já jsem si nevážila té části životu s nimi teď ale b ydlím s nevlastní Matkou která na mě pořát řve a já jsem víceméně její služka.Tak hrozně j...