K tomu jak často tohle vydávám se radši ani nebudu vyjadřovat :D no co, je toho moc ;) Doufám že se vám tahle kapitola bude líbit, protože ji zkusím napsat trochu jinak a netradičně :)
Snad se vám bude líbit :3 votes a komenty potěší :DMarkiho pohled : Co to je? počkat, tady není něco v pořádku. Vítr se zvedl a je silnější, mraky přibyly a jsou tmavší, přijde bouřka. A hele! na dvoře teď zastavilo auto, velké a hrozitánské auto. Z něho vystoupili lidé, pomoct!!! Co kdyby mě chtěli sežrat!!! Otočil jsem se k nim zadkem a tryskal ke zbytku stáda ,hlavně za Starem a Norfol.
,,Hele tam někdo je!! '' zařehtal jsem na ně.
Norfol zvedla hlavu od pomalu golfového trávníku a odpověděla mi zpět zařehtáním :) ,,Kdo to asi je a co sem přišli dělat? ''
Star nezvedl ani hlavu od trávy a řečí těla mi naznačil ať ho neobtěžujem :)
To je ale pako, říkám si pro sebe...
Náhle se ozvala rána a všichni zvedli hlavu od trávy a rozhlédly se kolem.
I já jsem se podíval a nakonec vytušil, že to bude někde okolo domu.
V tu chvíli vyběhl ven ten chlápek, kterého jsme poznali v lese a asi to tady celé vlastnil...
Začal se hádat s timi podivnými lidičkami a vypadal rozzuřeně.
Za chvíli vyběhla Niki... Počkat?! Proč a co to...?!
Niki vzal nějakej chlap za ruku a někam jí táhl.
Ale tak tohle ne, začal jsem pobíhat po výběhu a snažil se najít nějakou cestu k nim, ale nešlo to.
,,Notak Stare, pomoc mi nějak ''
,,Kámo, s tímhle ti nepomůžu, to nedáme '' a tak se na mě vykašlal.
A najednou jsem viděl jak se Saimon sesouvá k zemi.
Tak ale tohle už jsem nevydržel, vzepjal jsem se a tím i poměřil výšku plotu. Mohlo to být tak o 20 cm menší než já.
Vždyť podobnou překážku jsem skákali s Niki na crossu.
Tak jsem se naštval, otočil se na zadní noze a vytryskal vpřed.
,,Brácho, co to děláš? ''
,,Stare, nech mě, pokouším se je zachránit! ''
,,Neblazni, dopadne to ještě hůř ''
,,Nech mě, já to dám ''
Tak jsem se tryskem řítil k překážce kterou byl vysokou ohradu.
Neměl jsem nikoho kdo by určoval rychlost a směr jízdy, nikoho kdo by mi poručil pobídkou jak vysoko mám skončit a jakou sílu do toho dát. Nikoho a tak jsem musel spoléhat na sebe.
Vzdálenost se zmenšovala , ale tlukot mého srdce se stále zvětšovat.
Už to k ohradě bylo dobré 4 metry a tak jsem se do posledního cvalového skoku pořádně opřel a skočil. Dal jsem do toho vše.Svojí sílu.Rychlost. Velikost. Obě přední nohy se přenesli přes ohradu v pořádku .
Břicho také, ale asi jsem zapomněl že mám zadní nohy a skoro je tam nechal. Díky bohu se sami zvedly s tělem.Panebože, já to nedám, hodím hubu, skoro se zabiju a půjdu na jatka. Zapřemýšlel jsem nad tím .
Nakonec moje silné a vymakané zadní nohy rozrazily horní dřevěné břevno a já jsem byl celkem v pohodě.Malý škrábanec na levé zadní, ale to jsem teď neřešil.
Chtěl jsem najít aspoň jedno auto z těch které odvezli ty dva. Ale nenašel.
Nevěděl jsem co mám dělat, chtěl jsem je vyčuchat, sále nešlo to.
Najednou ke mě přišel neznámý chlápek. Chtěl mi dát ruku na čumák, ale já ucukl, tohle nebudeš dělat! Chtěl mě pohladit po krku, ale já zase uhnul, už si to nenechám líbit. Chtěl jsem se pohnout do strany a utéct, ale nemohl jsem, něco mě drželo, co to? Uviděl jsem jak už mě druhý muž drží za vodítko připlé k mé tyrkysové ohlávce. Nemohl jsem kam jít a za mnou už další muž vedl Stara blíž k nám.
Najednou k nám přijel další vůz s přívěsem. Celkem jsem se lekl a chtěl ustoupit, ale nenechali mě. Otevřeli přívěs, kde bylo místo pro dva koně. Muž který mě držel vstoupil do přívěsu a zatáhl za vodítko abych taky nastoupil , ale mě se nechtělo. Nervózně jsem podupával na místě a nechtělo se mi do přívěsu, ale dva muži mě zezadu natlačili a já musel jít. Star takový problém neměl ikdyž málem pokopal jednoho muže. Zavřeli za námi.
Všichni tří nastoupili do auta a rozjeli se. Cesta trvala asi 2 hodiny a my byli celí nervózní. Podupávali na místě. A najednou jsme zastavili. Otevřeli přívěs a vyndali nás ven a v tom jsem se z okolí doslova posral.
Doufám že se vám libilo :) taková netradiční kapitola :) chci jenom říct že asi rozjíždím takový nový projekt, příběh který uvidíte někdy až dopisu první kapitolu :D jinak máte nějaké dotazy, rána zodpovim :)
ČTEŠ
Cesta aneb kůň nebo člověk
Teen FictionJmenuji se Nikola a je mi 16 let.Jezdím na koni - je to moje všechno.Moji rodiče zemřeli při autonehodě a já jsem si nevážila té části životu s nimi teď ale b ydlím s nevlastní Matkou která na mě pořát řve a já jsem víceméně její služka.Tak hrozně j...