Cesta aneb kůň nebo člověk

Přátelství

''14 53''Ukazovaly hodinky a já už jsem byla skoro hodinu bez Markiiho.Už jsem vzdávala naděje, ale domů jsem se nemohla vrátit.Myšlenkami jsem byla úplně mimo a myslela jsem na to jak a kam půjdu,možná bych mohla jít do města,které odtud bylo asi 30 km.To jsem zjistila díky mapě.Vtom mě z myšlenek vytrhlo ťuknutí něčeho studeného.Opravdu jsem se lekla.Srdce mi málem vyskočilo až do krku.Díky bohu to byl Markii.

Objala jsem ho a začaly mi téct slzy.

On jenom zařehtal a tisknul se ke mě.Takhle jsme tam stáli asi 10 minut.Potom jsem ho pohladila a nasedla na něj,zkontrolovala jsem všechny věci,byly v pohodě.Mohli jsme vyrazit.Byla tady taková písková cesta,tady jsme si zacválali.

Když jsme přešli z písku na trávu tak jsem vyndala mapu a snažila se najít kde jsme.,,Sakra''křikla jsem a Markii se rychle pohnul.,,Posero,prosimtě to nic ''utěšovala jsem ho. Nebylo to kvůli mě. Blížila se bouřka,podle Markiiho dost velká bouřka...byl opravdu nervózní.Tak jsem vytáhla jsem plachtu a hodila jí na stromy.Nějakým zázrakem jsem to uspořádala jako střechu.Pod ní bylo tak 5x4 metrů.Bylo to docela dost pro nás oba.Sundala jsem mu vybavení a dala mu parelku(kdo ještě neví tak provazová ohlávka) a deku. Vodítko jsem zavázala na dlouho, aby kdyby si lehnul nemusel mít hlavu nahoře.Hned se začal pást.Já se zabalila do deky a koukla se na hodinky."18:49"ukazovaly.,,Skoro sedm''řekla jsem nahlas a ani si to neuvědomila.Začalo poprchávat,po pěti minutách už lilo jako z konve.Markii byl nervózní a stále pohyboval hlavou.Přišla jsem k němu, přes oba jsem hodila deku a začala ho škrábat a lechtat na krku a na hlavě.Líbilo se mu to w začal ukazovat zuby. :) Už jsem nevěděla co dělat a jak zabít čas.Vzala si gumičky do hřívy(na které jsem nezapomněla) a začala dělat ten nejtěžší ''copánek" který jsem uměla.Po třičtvrtě hodině bylo hotovo a vypadalo to opravdu krásně.''19 33'' bylo na hodinkách.

Většinou chodím tak v 22:30 aleteď jsem byla opravdu unavená.Vzala si tu deku ,pohladila mého Fufíka a šla si lehnout.Nebylo to zrovna měkké ale co čekat.

Jak lilo tak jsem nemohla spát a přemýšlela o úplných hovadinách.

Nakonec jsem usla.V průběhu noci jsem se několikrát probudila a pokaždé jsem zkontrolovala Markiiho a potom se šla napít.Celkem jsem to udělala asi 3x.

Ráno jsem se vzbudila asi v 6.

Markii už byl také vzhůru a pásl se.

Nandala jsem my vybavení vzala deky a plachtu a smotala je. Díkybohu se tam vešly.Vysedla jsem na něj a ještě se radši jednou ohlédla jestli jsem tam nic nenechala.Ne nenechala.Pohlédla jsem zpět a Markiiho pobídla.,,Co ti je? ''řekla jsem mu. Pobídla jsem ho ještě jed jednou.Tentokrát aspoň naklusal. Buď byl rozespanej nebo úplně blbej.Nejdřív jsme klusali a potom cválali.Nejspíš byl rozespanej, protože teď cválal dost rychle.Cesta trvala asi 40 minut.Potom jsme se zastavili,  protože se za námi ozvalo zařehtání...

Doufám že se vám tahle kapitola líbila.Snažila jsem se to udělat trochu napínavé.
Kdyby se vám líbila nezapomeňte dávat voty a komenty,aby mělo smysl to psát
Jinak další kapitolu budu mít asi pozítří.
:) :D