Sai,Sai,Saimone... vůbec tě nechápu,proč si to udělal???
V hlavě jsem měla tisíce otázek ale neměla jsem na ně odpověď.
Ta žena od policie mě rychle a necitelně popadla za rameno a vtáhla mě do policejního auta.
Ještě jsem se stihla poohlédnout dozadu, Saimon tam stál a díval se na mě tím výrazem mám tě rád :)
Je mi úplně u prdele že prodává marihuanu ard.
Ten pocit někdy poznáte... zamilujete se do někoho a jste schopní mu vše odpustit.
Sedla jsem si do auta a čuměla někam pryč.
Když konečně řidič nasedl a rozjel se, vytrhlo mě to z představ.
Kurva co bude se Saiem?
Na tohle jsem si odpovědět nemohla,vždyť jenom obchodoval s drogama.
A co kurva bude s Markiim? Dají ho ba jatka, prodají krutému chovateli nebo...
Už jsme jeli dobrou hodinu ,nikdo nepromluvil, aspoň že mě nenutili do řeči. Se mnou v autě jel ještě jeden policajt a ta příšerná ženská od policie nebo odkud je.
Abych se zabavila tam jsem počítala červená auta,ale to mě asi po půl hodině omrzelo protože tu byli jen 3.Potom jsem si začala,, kreslit '' na sklo.,,Nech toho '' řekl nabručeně řidič. ,,Ale já se hrozně nudim! '' odpověděla jsem mu
,,Ještě 3 kilometry a jsme tam, takže laskavě vydrž '' dodala ta protivná ženská.
,,No super '' nic víc jsem k tomu říct nemohla.
Tvrdé sedadlo na kterém jsem už asi dvě hodinu seděla se mi pomalu
přes oblečení vrývalo do kůže.
Po několika minutách jsme zastavili u velkého šedého domu, v dáli jsem zahlédla jen pár dalších domů, možná začátek města.
Žena vystoupila, hned za ní řídič a potom policajt, ten mě vzal z auta a šli jsme.
Ze začátku jsem myslela že to není zas tak hrozný že to nějak vydržím, ale jak jsem tomu blíž a blíž mám čím dál tím větší nutkání se obrátit a běžet pryč, bohužel mě ten debil vedle mě pevně drží.
Kolem budovy je takové oplocení, víceméně vysoké mříže, do budovy vedou mohutné schody z kamene.
Vstup je přes velkou ocelovou bránu před kterou na židli u stolku sedí tři hlídači hrající karty. Asi je to tu moc nebaví,no vlastě se jim ani nedivím.
Jakmile nás sponzorují rychle se postaví a dělají jako že nic.
,,Dobrý den Paní Jeffersonová " přivítá tu ženu jeden ze stráži, dobře zmýlili jsem se, není od policie.
Další dva to zopakují.
,,Dobrý den "odpoví zdvořile ,,otevřeli byste nám laskavě?přivádíme nového pacienta "
,,Bohužel máme jasný rozkaz nikoho bez svolení nepouštět dovnitř "odsekl jí ten chlapík.
V ten moment se dveře otevřou a vyjde z nich tak 30 letý chlap.
,,Zdravím tě Joe "pozdraví ho ta žena
,,Ahoj Ellis " aha tak Ellis, hmm... zajímavý jméno
,,Dlouho jsem tě neviděl, jak se máš? ''začne Joe
,,Díky za opt-'' začne Ellis
,, Nechci vás nějak rušit ale měli by jsme si pospíšit '' přeruší jí ten řidič
,,Dobře, vezeme ti dalšího pacienta''
,,No dobře, můžete nám jí svěřit a ty '' ukáže na chlapa který mě drží ,, ty půjdeš se mnou a vemeš jí ''
,,Dobře Pane '' odpoví mu
,, Ty Ellis můžeš jít za Max a zapsat jí ''
,,No dobře, ještě se uvidíme Joe ''
,,A my teď půjdeme za ředitelem '' řekl mi Joe
,,No super '' odseknu mu, vlastně proč bych měla bejt nadšená?
Potom už jsme jen mlčky pokračovali dlouhou bílou chodbou, visely tam pavučiny a různá havěť.
Zatočili jsme už asi 2x doprava a jednou do leva. Snažila jsem si to zapamatovat ale nějak to nešlo.
Konečně jsme se zastavili. Stáli jsme u velkých dveří s kovovým rámem.
Joe přiložil svůj čip k monitoru a dveře se otevřely. Vešli jsme do menší místnosti kde byly stoly a různé věci pro ukládání informací, vzadu jsem viděla další podobné dveře.
,,Tak a jsme tu '' prolomil ticho
,,Aha '' no super...
Joe zaklepal a pomalu otevřel dveře.
,,Šéfe, přivádíme vám nového pacienta.
Neviděla jsem mu do tváře ale ty vlasy mi byly povědomé.
V tom momentě zvedl hlavu a já mu viděla do tváře.Byl to ten nejhorší pocit jakej jsem zažila!
Byl to přítel Sofie...
Omlouvám se za to že už dlouho nic nevyšlo, ale tenhle part už mám napsanej dlouho ale furt mi to nešlo publikovat :((( takže se moc omlouvám a doufám že v tom příběhu máte jasno, takže kdyby ne takže v první kapitole jsem říkala že Sofie má přítele a ten se tam ještě neobjevil :) protože měl moc práce jestli vám to zapadá do sebe ... Další part se budu snažit napsat brzo...
Možná budete mít guláš ve jménech ale to si časem urovnáte :D
ČTEŠ
Cesta aneb kůň nebo člověk
Teen FictionJmenuji se Nikola a je mi 16 let.Jezdím na koni - je to moje všechno.Moji rodiče zemřeli při autonehodě a já jsem si nevážila té části životu s nimi teď ale b ydlím s nevlastní Matkou která na mě pořát řve a já jsem víceméně její služka.Tak hrozně j...