Cesta aneb kůň nebo člověk

První den

jo jo jo já vím, hrozně dlouho mi to trvá, jenže já mám fakt nabitej program a nějak na to zapomínám :)

Joe otevřel dveře a já snad omdlela ... zlatá nemocnice

Podlaha byla stejná a my vešli nad, spíš mě tam Joe postrčil.

Byla to kratší chodba která zahybala vlevo.

Vpravo se nacházeli otevřené bílé  dveře  z kterých vycházel rachot.

Přešli jsme k nim a já tam nahlédla.

Docela velká místnost, většinu pokrývaly. kulaté  stoly se židlemi.

U některých seděli pacienti, některé byly volné.

Většina pacientů jsou divní lidé( nechce se mi je popisovat ,možná až ty potom)

Na levé straně byl dlouhý pult, za ním stálo asi 5 zaměstnanců a nandavali jídlo.

,,Jídelna '' řekl Joe

Ne, to mi vážně asi nedošlo...

,,Ukážu ti kde máš celu a potom tě dovedu na oběd ''

,,No super '' dodala jsem

Chytl mě za ruku a vláčel dál, zahli jsme a já viděla dloooooohou chodbu ve které bylo asi 10 dveří na každé straně . Na konci byla ještě chodba doprava i doleva, asi další cely.

Joe zabočil k dveřím číslo 8 a přiložil čip

,,Tady teď budeš bydlet, zrovna se tu objevilo  jedno volné místo ''

řekl mi

,,Z-rovna ''  Zakoktala jsem

,,neptej se, já to ani nevím a stejně bych ti to neřekl ''

hmm aha :/

Otevřeli se tlusté dveře a já uviděla bílý pokoj se třemi postelami.

Na jedné byli rozházené chlapecké věci, na druhé všechno krásně ustláno a oblečení s věcmi bylo v komínkách a uspořádané.

Třetí postel byla povlečení (jako ostatní) a na něm bylo složeno oranžové oblečení, spíš taková volnější kombinéza.

,,Tohle je tvoje postel, tady máš oblečení takže si ho obleč a půjdem na oběd '' pověděl mi Joe

,,Aha '' no super

Ještě že spím ve spodním prádle.

Rychle jsem to na sebe hodila.

Nebylo to moc příjemné ale co se dá dělat.

,Takže teď půjdem na oběd '' zeptala jsem se

,,Jo no'' odpověděl

Díky bohu nemám pouta,ale stejně si myslím že mi je potom dají.

Joe otevřel dveře a zase je čipem zablokoval.

Šli jsme chodbou a potom zatočili k jídelně.

Když jsem do ní vešla všimlo si mě asi jen zlomek pacientů ,vlastně je to dobře.

Joe mi řekl co jak mám dělat a pravidla která tady panují, bylo jich docela dost ale čemu se divit

-Nezašpinit a nepoškodit ubrus, nezaspinit a nepoškodit stůl a židle,nerozbít talíře atd.

Vzala jsem si tác a oni mi nandali na hluboký talíř guláš s knedlíkami.

potom jsem si mohla vybrat mezi salátama.Vybrala jsem si nakomec rajčatový a k tomu jsem si vzala jogurt.

Tác už byl těžší a já ho vzala a hledala volné místo u stolu nebo spíš volný stůl.

Spatřila jsem jeden úplně vzadu a vydala jsem se tam.

Sedla jsem si n jednu ze čtyř židlí a přisunula jsem se blíž ke stolu.

Začala jsem jist, sice to nebylo moc dobré ale dalo se to jíst.

Vtom se za mnou něco ozvalo.

,,Ahoj, můžu si přisednout?  ''

zeptal se mě vysoký tmavovlasý kluk a sedl si vedle mě, hrozně mi někoho připomínal ale nevím koho, určitě vím že je krásnej

Áááááá nová kapitola :)
no jo :) doufám že se líbila, myslím že příští kapitolu budu psát ze Saimonovo pohledu, snad se bude líbit
a byla bych ráda kdyby jste taky třeba komentovali ať vím jak to vnímáte a co změnit a jestli se líbí, děkuju za všechny votes, jste úžasný :) :D