Voda. Černá, nepropustná, ledová. Tlakem mi píská v uších a klesám ke dnu. Klasám ke dnu rychleji, než bych chtěl. A vzduch mi dochází.
Špinavé částečky kolem mě poletují a já ztrácím světlo nad sebou. Vzduch, vzduch, vzduch, křičí každý kout mého mozku. Nemůžu se nadechnout. Všude kolem voda.
Zima, studená voda, nedostatek vzduchu, tlak v uších. Všechno se točí kolem mě a pomalu mizí. Obraz mi v koutcích očí už zčernal.
Nevidím částečky. Je tu tma. Vydechuji trochu vzduchu, a pár bublin plave nahoru. Přestávám cítit bolest. Je konec.
ČTEŠ
Hororové lepidlo
HororHororové lepidlo, příběhy na dobrou noc. Zapněte si světlo, pozdravte svého Karla v chodbě a můžete se pustit do čtení. To, že vás mezitím sežere Karel, který žije pod vaší postelí, už nebude můj problém. Možná dorazím na váš pohřeb. Karle, nevíš...
