Chci stoupat ke hvězdám

5. Překvapení

Ležíme u něho na posteli, pizza skoro snězená mezi námi a druhý film Marvel maratonu právě začíná. Captain Marvel. 

,,Tak jsem trochu přemýšlel." začne najednou mluvit. 

,,A o čem?" zeptám se. 

,,O tom, jak se v našem vztahu chovám." řekne trochu smutně. 

Posunu se na posteli, abych se mohla zvednout na lokty a podívat se na něj. 

Dívá se do prázdna pod televizi s kouskem pizzy stále v ruce. 

,,A na co jsi přišel?" pobídnu ho. 

,,Že jsem fakt kretén." S posledním slovem se na mě podívá. V modrém světle diod se mi zdá, že se jeho oči trochu lesknou. ,,Chovám se k tobě, jako nějaký fuck-boy. A to ty si nezasloužíš."

Nemám na to, co říct, takže jen sklopím pohled na deku pod námi. 

,,Když jsem zpětně přemýšlel, tak chápu proč sis to myslela. Fakt jsem se choval podezřele, ale slibuju, že ti brzo řeknu proč." Usměje se a nakloní se, aby mě políbil. 

Ale já se odtáhnu. ,,Abys mi řekl proč? Vždycky jsi to omlouval kamarády. To chceš říct, že jsi vážně lhal a máš přede mnou nějaké tajemství?" Musím se zvednout do sedu. 

,,Ne to ne." On mě napodobí a taky si sedne. ,,Tak jsem to nemyslel. Já jen..." Stiskne rty do tenké čárky, jak hledá výmluvu. Dávám mu chvíli, ale nakonec jen lehce zavrtí hlavou. 

,,Neuvěřitelný." zašeptám a otočím se, abych slezla z postele. Dan mě chytne za ruku a pevně ji drží. 

,,Ne. Počkej, prosím. Jde o..." zase se odmlčí. Otočím se na něj, jestli teď už něco řekne. Opět však pouze v pozadí jede film. 

,,Jak můžu bejt tak blbá." utrousím a vysmeknu se mu. Bylo jediné štěstí, že ji nestiskl tak silně. 

Seberu ze země svoji kabelku a mířím ke dveřím, zatímco on se za mnou žene přes postel a volá moje jméno.  Běžím po schodech, když mě najednou popadne za paži, silně sevře a prosí. ,,Nechoď. Já ti to chci říct, ale je to překvapení pro tebe." 

,,Moc dobře víš, že nemám ráda překvapení. Už od tebe nechci žádné dárky, žádné sliby, nic!" křičím. ,,Mám toho dost!" Snažím se mu vytrhnout, ale jsem oproti němu slabá. 

,,Toto plánuju už měsíc, tak prosím." 

,,Fajn, tak mi řekni, co plánuješ. Nemám ráda překvapení a toho jak neustále rušíš naše rande i společné večery a-" 

,,Plánuju dovolenou!" vykřikne najednou. 

Zůstanu šokovaně stát. ,,Cože?" zeptám se tiše. To si snad dělá srandu. Toto mi nemohl říct?

,,Chtěl jsem tě vzít na  romantickou dovolenou. Objednal jsem chatu na severu a... Už jsme spolu pět let a... Už nechci žít ve strachu, že mi tě někdo vezme." Je nejistý. Stisk nepovoluje, pro jistotu, abych neutekla. 

,,O čem to mluvíš?" Prosím ať to není to, co si myslím. 

,,Chceš vědět, proč jsem dneska tak vyletěl kvůli těm lístkům?" nadhodí zoufale. Mlčím. ,,Protože jsem za plánování dovolené i za ni samotnou utratil až moc peněz a teď musím zůstávat dýl v práci. Vím, jak nemáš ráda, když tam jsem dlouho, ale já potřebuju přivydělat. Protože ten zatracenej snubák, byl fakt drahej." Při slově snubák se trochu zasměje. 

,,C-Cože?" začnu koktat. 

,,Chtěl jsem počkat, ale... Jsi ta, se kterou chci být do konce života, Vik. Vezmeš si mě?" usměje se a v očích se mu zračí štěstí. Jako kdyby si představoval odpověď. Jak řeknu ano a skočím mu kolem krku.