Chci stoupat ke hvězdám

7. Pohovor

I když jsem přes noc toho moc nenaspala, dala jsem si na obličej tolik make-upu, že mi dokonce zakryl i pihy. Dala jsem si pouze řasenku a lesk na rty, abych nevypadala, že jsem většinu včerejška probrečela na gauči. 

Jely jsme s Amélii k ní do práce a cestou vysadily Amber na univerzitě u budovy akademických tanců. 

,,Chce se stát baletkou. Nebo spíš její máma chce, aby se stala baletkou. Musela se ode všech odstěhovat proti vlastní vůli. Včera jsem ji potkala jak brečí na chodníku a přála bych si abych byla ta chladnokrevná mrcha, jako která vypadám. Ale bohuže..." povzdechla si, ,,mám slabost pro uplakané holky." řekne zběžně Am.

,,Ou..." řeknu jen. Stále mám v hlavě tolik myšlenek, že ani nevím, jak odpovídat. Telefon jsem ještě nepřepla do normálního režimu a jsem nervózní, kolik zpráv tam najdu... V tom mi dojde, co řekla. ,,Počkej... Ty jsi na holky??" vyhrknu. 

Am se začne smát. ,,Nekřič tak. Nemusí to vědět celá ulice." usměje se a ťukne mě to nosu. ,,Muži jsou pro mě celkem odporní, proto skvěle vycházím se svým šéfem." Zabzučí jí telefon, na který okamžitě zaměří svou pozornost.

,,A takže ty a-" začnu, ale ona mi přitiskne prst na rty. ,,Pšt pšt." rozkáže a přikyvuje do telefonu. ,,Ano... Ano... Ano, už s ní jedu... Já vím, že jedu pozdě, ale až ti povím o té co u mě přespala- Jo, jasný. Za patnáct minut u tebe." Zavěsí. 

,,Promiň, to byl šéf. Dneska je poslední den, kdy mu mužů obstarat doprovod." Vysvětlí.

,,Aha a co by se stalo, kdyby jsi nikoho nesehnala?" Zeptám se.

,,Musela bych jet já a řeknu ti, dělat tolik věcí na dálku je pěkně na hovno."

,,Jasně, chápu... Hele a... Asi trochu blbá otázka, ale ty jsi... No... Lesba?" Zeptám se a s každým slovem tišejším než to předchozí.

,,Ne. Jsem bisexuálka s preferencí žen, ale trojka mi nikdy nevadila." Odpoví, jako kdyby o nic nešlo.

,,A ta holka, Amber-"

,,Ne. Nic se nestalo. Jen jsme vedle sebe ležely. Věřila bys, že ani pusu mi nedala? Mě? A to jsem fakt byla sexy! " Vyhrkne.

,,A Julia?" Zeptám se.

,,Ne. Ta je jen kamarádka, navíc je hetero."

Auto zastaví a my obě vystoupíme. Černé šaty, které mi půjčila si musím popotáhnout, aby se nevyhrnuly tak vysoko, že by odhalili půjčené kalhotky. Aspoň, že její podpatky jsou pohodlné.

Ve výtahu si stále tisknu k sobě kabelku a odolával nutkání zapnout telefon.

,,Bude ti klást osobní otázky. Odpovídej tak, aby ho tvá odpověď uspokojila."

,,A jak poznám, co ho uspokojí a co ne?"

,,Jakmile začneš mluvit, poznáš to na jeho řeči těla. Dává to dost najevo, aby ti dal šanci obstát." Pokračuje.

,,Snaž se aspoň pro teď zapomenout na všechny problémy, které máš." Stiskne mi ruku a povzbudí mě úsměvem.

Než ji ho stihnu oplatit, výtah cinkne a dveře se otevřou. Amélie vykročí do chodby a mě táhne za ruku.

Jdeme dlouhou chodbou a cestou kývnutím zdraví ostatní pracovníky. Kousek přede dveřmi na konci chodby zpomalí.

,,Pořádně se teď nadechni a vydechni až vyjdeš." Poradí mi.

Těsně před dveřmi udělám jak řekne a pak společně vejdeme.

,,Dobré ráno." Pozdraví Amélie s úsměvem, zatímco já nejistě řeknu: ,,Dobrý den."

,,Dobré ráno." Odpoví od počítače hluboký hlas, který zaplaší všechny problémy daleko do temného koutů mé mysli.

,,Alexi tohle je Viktoria. Vik, tohle je Alexandr Morgan. A já počkám za dveřmi." Řekne a odejde dřív než ji stihnu zastavit.

Cítím se víc nejistá, když pustila mou ruku. Dělám vše pro to, aby se mi netřásly kotníky na vysokých podpatcích. 

,,Nestůj tak u těch dveří. Posaď se. " Pokyne mi na židli, před jeho stolem.

Poslechnu a sednu si. Alexandr zmáčkne enter na klávesnici počítače a celý se otočí ke mě. Stříbrné oči si mě celou změří od hlavy až po pas, na který vidí přes stůl.

Nakloní hlavu na stranu a trochu pohodlněji se opře v křesle. ,,To jsou Ameliiny šaty, že?" Nadhodí.

,,Ano, půjčila mi je. Přespávala jsem u ní a neměla jsem dneska nic hezkého na sebe." Usměju se a dám si nohu přes nohu, abych působila sebevědoměji.

Trochu se zasměje. ,,Takže ty jsi ta, která jí vlezla do postele?" Tón, kterým to řekl byl sice sarkastický, ale i tak to neměl říkat...

,,Ne." Řeknu chladně. Možná byl tohle všechno špatný nápad... Být sama dva týdny jen s cizím chlapem, potom jak se ke mě Dan zachoval a tento pravděpodobně nebude jin-

,,Promiň." Přeruší moje myšlenky. ,,Jen si tě dobírám. Nepřijde mi, že bys ty byla na ten typ jako je ona. Navíc, nikdy by mi nenavrhla doprovod, se kterým spala."

Byla to omluva?

,,Ale budeme mluvit o něčem jiném." Změní téma. ,,Potřebuju mluvit o tobě." Sklopí pohled a usměje se. ,,Máš ráda plesy?"

Už jsem se nadechla pro odpověď. Na většině jsem zpívala s kapelou, která se však hned po dvou plesových sezonách rozpadla a pak jsem na další chodila jen s Danem, ale to se točilo víc okolo tomboly a picích her...

,,Kdysi jsem na ně moc ráda chodila. Byla to zábava, už jen se hezky obléct. " Odpovím nakonec.

,,Takže si ráda oblečeš nějakou róbu, vyčešeš vlasy a namaluješ se?" Zvedne jedno obočí. Tato otázka má asi velký význam. Ale to mi říkala i Amélie.

,,Vlastně ano. Pokud se na mě lidé mají dívat, lepší vypadat hezky. " Řeknu, jako by se jednalo o samozřejmost.

Opět se usměje. ,,Takže dokážeš mluvit ve společnosti a taky víš kdy mlčet, pokud se jedná o konverzaci vyšších záměrů?" Ta slova použil schválně. Aby mě zmátl. Působí mile, ale jeho oči jasně říkají, že ta židle, na které sedí, nebyla získána bez boje.

Proto jsem rychle uklidnila své splašeně bušící srdce a s klidem odpověděla: ,,Do obchodu se vám plést nebudu. Pokud ale budete potřebovat se k někomu dostat, já jsem vaše cesta. A pokud se jedná o to, abyste se necítil sám..." Musím se nadechnout, abych zaplašila myšlenky na Daniela. ,,Pokud se jedná o to abyste nebyl sám, mám jistou hranici, ke které však vede dlouhá cesta." Překonám samu sebe a vykouzlím úsměv. ,,Doufám, že má odpověď byla dostatečná."

Jeho úšklebek mi dá zapravdu.