Love forever ♡

Home

Z pohledu Ellie

Odpoledne se za námi stavil ještě Jeremy s Erin a dětmi, takže po dnešku už mám návštěv až nad hlavu. Když odešli, tak jsme s Justinem poprvé vykoupali malého Jasona a musím vám říct, že Jason je snad to nejhodnější miminko na světě, protože ani při koupání neplakal. Vlastně za tu dobu, co je na světě plakal asi jenom čtyřikrát a to jsou mu už dva dny:). 

Po koupání Justin musel odejít, protože skončily návštěvní hodiny, takže jsme tu s Jasonem zůstali sami. Chovala jsem Jasona v náručí a on pomalu usnul a já taky byla unavená. Položila jsem tedy malého do jeho postýlky a chystala se jít spát, ale opět mi v tom zabránilo klepání na dvěře. ,, Dále." řekla jsem. Dveře se pomalu otevřely a dovnitř vešel doktor. ,, Dobrý den paní Parker." pozdravil mě. ,, Dobrý den." ,, Mám pro vás dobré zprávy. Zítra po vizitě budete moct oba jít domů. Malý je naprosto zdravý a vy také, takže není důvod vás tu držet déle." usmál se a připravoval se k odchodu. ,, Děkuju pane doktore. Za všechno." poděkovala jsem mu a usmála se na něj. ,, Nemáte zač. Je to moje práce, ale teď si běžte lehnout, potřebujete nabrat síly na zítřejší den, protože jde vidět, že jste unavená. Dobrou noc." řekl a odešel. Jsem ráda, že zítra jdeme konečně domů. Ne, že by tady bylo nějak hrozně, protože sestřičky i doktoři tady v té nemocnici odvádí vážně suprovou práci, ale doma je doma. 

Ještě než jsem usnula jsem napsala Justinovi zprávu. 

Pro Jay♥:

Doufám, že neruším, ale chtěla jsem ti napsat, abys zítra až sem půjdeš vzal autosedačku, klidně i kočárek a nějaké oblečení pro malého, protože zítra můžeme konečně domů. 

                                                                                           Miluju tě.-Ellie

Odeslala jsem zprávu a po chvilce jsem konečně usnula.

---------Ráno po vizitě--------

,, Ahoj lásky." řekl Justin, když přišel do pokoje s plnou náručí věcí pro malého na cestu domů. ,, Ahoj." řekla jsem naoplátku a musela se zasmát. Kdybyste viděli Justina, jak byl ověšený, tak byste se váleli smíchy. ,, Čemu se směješ??" nadzvedl nechápavě obočí. ,, Tobě." se smíchem jsem odpověděla. ,, Proč?" ,, Kdyby ses viděl." znovu jsem se rozesmála a Justin mě propaloval pohledem. ,, To není vůbec vtipný." odul spodní ret. Awww, byl tak roztomilý:D. Nejméně po padesáté jsem se znovu zasmála a převzala si od něj oblečení pro Jasona. 

,, To jako myslíš vážně??? Zimní dupačky??? Venku je nejméně 35 stupňů a ty vezmeš zimní dupačky?" řekla jsem mírně naštvaně, když jsem z tašky s oblečením pro Jasona vindala teplé zimní dupačky. ,, Tak promiň, že jsem si myslel, že bude zima." ,, Justine je srpen proboha." pokroutila jsem nad ním hlavou a dál se hrabala v tašce, jestli nenajdu pro malého něco letního. Po chvilce jsem objevila bílé bodíčko, lehoučké proužkaté tepláčky a k tomu lehoučkou mikinku a botičko-ponožky. Přesně to, co jsem hledala. Pousmála jsem se nad svou myšlenkou a oblékala malého do věcí, které jsem mu vybrala. ,, Justine dooblékneš mu prosím tu mikinu?? Já musím ještě pro nějaké papíry za doktorem." poprosila jsem ho a připravovala se k odchodu z pokoje ve kterém jsem strávila skoro 3 dny. ,, Jasně, ale nevím, jestli to zvládnu." pochyboval. ,, Určitě ano. Není to nic těžkého." usmála jsem se a skoro otevřela dveře, když dveře najednou otevřel doktor a v ruce měl ty papíry, pro které jsem chtěla jít. ,, Dobrý den.... Jenom vám nesu ty papíry a také vám jdu popřát hodně štěstí do budoucna." usmál se doktor a podal mi ty papíry. ,, Děkujeme. Naschledanou." ,, Naschle." řekl doktor a odešel. ,, Ellie?? Jakže mu mám obléct tu mikinu?" zeptal se skoro až zoufale Justin. Povzdechla jsem si a přemístila se k posteli na které Justin oblékal Jasona. ,, Podívej. Musíš takhle." začala jsem mu ukazovat postup, jak malému obléknout mikinu. ,, Nejdříve pod něj dáš tu mikinku, ale musíš mu přidržovat hlavičku." podvlékla jsem opatrně pod Jasona mikinu. ,, Pak mu jenom do rukávů opatrně dáš jeho ručičky, zapneš a je hotovo." usmála jsem se a vzala si už oblečeného Jasona do náruče. ,,Jsem strašný táta." zamrmlal skoro neslyšitelně Justin. Asi si myslel, že to slyšet nebudu, ale opak je pravdou. Podívala jsem se mu hluboko do jeho úžasných očí a uviděla v nich, že ho to trápí. ,,To neříkej Justine. Není to pravda. Jsi úžasný táta a to, že nevíš jak malému obléct mikinu přeci ještě nic neznamená. Pověz mi, který táta si fotí každý okamžik svého syna do telefonu a nad fotkou se rozplývá další hodinu potom? Který táta mu zpívá a tím ho i utiší? Který táta dává svému synovi víc lásky než je vůbec možné?" Justin sklopil pohled k zemi a to mě donutilo mu zvednou hlavu, aby se mi znovu díval do očí. ,, Žádný. Jenom ty Justine a proto tě malý tak moc zbožňuje." usmála jsem se. ,, Včera, když si odešel, tak plakal, protože mu určitě bylo bez tebe smutno a když jsme spolu volali přes facetime, já jsem ho měla v náručí a když jsi na něj promluvil, tak se pousmál. On tě miluje Justine a ví, že jsi ten nejlepší táta, kterého může mít, tak už nikdy neříkej, že jsi strašný táta ano?" přikývl ,, Miluju tě." políbil mě i přes to, že jsem měla Jasona v náručí. ,, Já tebe taky." řekla jsem naoplátku. Byl to krásný okamžik. 

,, Takže máme všechno?"zeptal se Justin, když jsme byli na odchodu. ,, Myslím, že jo, ale dej mi minutku. Musím si vyfotit Jasona jak sladce spinká v té autosedačce." usmála jsem se, vytáhla svůj iPhone a vyfotila malého. Byl tak sladký :) (fotka v multimediích). Justin vzal do jedné ruky autosedačku, druhou ruku si se mnou propletl a vyšli jsme z pokoje. Šli jsem dlouhou chodbou k výtahu, kterým jsme sjeli do přízemí a mířili ven. Těsně před vchodem jsem se však zastavila. ,, Co se děje zlato?" ,, Paparazzi." řekla jsem pouze jedno slovo, ale mluvilo to za vše. Před nemocnicí bylo snad milion fotografů, kteří čekali na to až pořídí nejlepší sníměk potomka Justina Biebera a Ellie Parker. ,, Neboj Ellie. Támhle je Kenny, který nám pomůže se přes to dostat a jestli chceš tak v té tašce, kterou držíš je látková plína, tak jí přehoď přes autosedačku a malého tím pádem nebudou moct vyfotit." Udělala jsem, jak řekl a konečně jsme vyšli z nemocnice. Nebýt Kennyho, tak se přes ně nedostanem. Jsem mu vděčná, ale hlavně Justinovi za ten nápad s tou plínou, protože mě by to nenapadlo a nechtěla jsem, aby Jason byl už od tří dnů svého života ve všech novinách, zprávách, atd..... Pokroutila jsem nad paparazzii hlavou a nasedla do auta. Justin ještě připoutal autosedačku s Jasonem a konečně jsme vyjeli domů.

---------------

Ahoj, je tu další část:) Doufám, že se vám líbila i když byla nic moc, protože byla psaná narychlo. Děkuji za votes a 1K+ reads. Jste úžasný a doufám, že budete tuhle story číst nadále. Děkuju:)