Love forever ♡

I don't care.

Z pohledu Ellie

Uložila jsem spícího Jasona do postýlky u Pattie v ložnici a přešla jsem do kuchyně, kde dělala Pattie oběd.

,,Nechceš s něčím pomoct?" zeptala jsem se. ,,Jenom jestli ochutnáš omáčku." nahodila na mně úsměv a podala mi lžíci s omáčkou. Musím uznat, že lepší špagety než dělá Pattie jsem v životě nejedla. ,,Je to vynikající." řekla jsem s úsměvem, který díky mé náladě po hádce vypadal jako kdybych právě opustila psychiatrickou léčebnu. ,,Jsem ráda, že ti chutná." ,,U tebe vždycky." objala jsem jí a snažila se znovu upřímně usmát, ale bohužel mi to moc nešlo.

,,Dojdeš prosím pro Justina, že už je hotový oběd ať se jde najíst?" zeptala se po chvilince ticha Pattie. Trochu jsem ztuhla. Nechci s ním teď mluvit, ale je mi jasné, že se mu nevyhnu. ,,Ale klidně pro něj dojdu i já, jestli nechceš." ,,To je v pořádku. Dojdu pro něj." Pattie se na mně povzbudivě usmála a já vyšla nahoru po schodech a do Justinova pokoje. Pro jistotu jsem zaklepala na dveře, ale nic se odtud neozývalo, tak jsem vešla. Justin seděl na posteli s hlavou v dlaních a něco nesmyslného mrmlal. Nevím, co to bylo, protože jsem ho neslyšela.

,,Oběd máš na stole, tak se pojď najíst." řekla jsem bez jakékoliv emoce v hlase. Docela mě můj tón hlasu překvapil, ale nedala jsem to na sobě znát. Justin zvedl hlavu a upřel na mně svůj pohled. Otočila jsem se, že půjdu zpět do kuchyně, ale jeho hlas mi v tom zabránil. ,,E-Ellie...j-já." přerušila jsem ho. ,,Mě to nezajímá Justine. Na stole máš oběd tak se jdi laskavě najíst." znovu jsem řekla bez emocí a tentokrát konečně odešla zpět do kuchyně.

Sedla jsem si za stůl vedle Pattie a vzala si svou porci vynikajících špaget. ,,Je to opravdu vynikající Pattie." pochválila jsem jí a nabrala si sousto na vidličku. ,,Děkuju." řekla a dále jedla svou porci. Když jsem si chtěla nabrat další sousto, tak jsem slyšela menší třísknutí dveří Justinova pokoje. Takže už se konečně uráčil přijít a sníst si oběd.

,,Musíš tak třískat s těma dveřma? Jason spí." řekla jsem mírně naštvaně. Nechci se znovu hádat, ale mám takový pocit, že dneska mě naštve i ta špageta, která nejde namotat na vidličku (:D). ,,P-promiň." řekl koktavě Justin, sedl si na proti mně a pustil se do své porce špaget. Celou dobu, co jsme jedli vládlo nepříjemné ticho a napětí ve vzduchu se dalo krájet. Jenom Pattie byla uplně v pohodě.

Zvedla jsem se od stolu, když jsme všichni dojedli a šla uklidit nádobí do myčky. Když jsem tam dávala příbory, tak se mi okolo pasu obmotaly ruce. Justin.

,,Já to udělám." řekl a usmál se na mně. Jasně, takže teď bude dělat, jakoby se nic nestalo. Jako kdyby žádná hádka mezi náma nebyla. ,,Hmmm." zamrmlala jsem a sundala jeho ruce z mého pasu. Justin si povzdechl, ale to mi teď bylo absolutně jedno. Ostatně si za to může sám.

Přešla jsem do obýváku, sedla si na gauč a zapla televizi. V tom mě napadlo, že jsem Pattie ještě nedali dárek, který jsme jí s Justinem koupili k vánocům. Takže jsem se zase zvedla a šla nahoru pro malou krabičku, ve které byl ten dárek. Z nočního stolku v Justinovo pokoji jsem vzala tu krabičku a ještě obálku s naším svatebním oznámením a zase sešla dolu do obýváku. Justin i Pattie tam seděli a koukali na televizi, takže teď to bude ideální chvilka na předání dárku Pattie.

,,Ehmm." odkašlala jsem si a tím na sebe upoutala pozornost. ,,Takže Pattie chtěli bychom ti tady s Justinem dát vánoční dárek." usmála jsem se na ní, Justin se zvedl a stoupl si ke mně. ,,Nemuseli jste mi nic kupovat ." řekla. ,,Museli, ale teď to neřeš a konečně si to rozbal." znovu jsem se na ní usmála a předala jí zatím jenom obálku s oznámením. Pattie si jí hned rozbalila a když uviděla, že je to svatební oznámení, tak si dala ruku před pusu a z očí jí vyteklo pár slz. ,,Mami nebreč." objal jí Justin. ,,To jsou slzy štěstí." usmála se a dál si prohlížela naše svatební oznámení. ,,Nemůžu uvěřit, že můj malý Justin se bude ženit. Přijde mi, že to bylo teprve nedávno, když začal chodit a mluvit a teď už se bude ženit." zasmála se a my s Justinem také. ,,Jsem ráda, že si bere zrovna tebe Ellie. Mám tě ráda."objala mě. ,,Já tebe taky." obětí jsem jí opětovala a poté se odtáhla. ,,Ale ještě tu máme pro tebe jeden dárek." řekla jsem a znovu s pokusem o úsměv jí podala krabičku. Pattie jí rozbalila a vyndala z ní klíče. ,,C-co to je?"řekla překvapeně. ,,To jsou klíče od tvého nového domu v L.A. Chtěli jsme, abys nemusela za námi pořád létat a hlavně, abys mohla víc času trávit se svým vnoučkem, tak jsme ti koupili takovou menší vilu kousek od nás."řekl Justin a usmál se na ní. ,,A-ale j-já mám tenhle dům. Co budu dělat s tímhle." ukázala na klíče. ,,Tenhle dům nám bude sloužit třeba jako taková chalupa nebo jako odpočinkové místo. Kdykoli sem budeš moct zase přiletět a byli bysme rádi, kdyby jsi se nastěhovala do L.A." ,,J-já. Děkuju moc." řekla ještě stále překvapeně a objala nás dohromady.

,,Takže pro jistotu. Stěhuješ se do L.A. nebo ne?"zeptal se Justin a sedl si na gauč. Pattie s úsměvem přikývla a také se posadila na gauč. Já jsem si také chtěla sednout, ale uslyšela jsem pláč Jasona, takže jsem šla zase nahoru.

,,Ahoj zlatíčko. Jak si se vyspinkal?" řekla jsem Jasonovi, když jsem ho vyndavala z postýlky. Vím, že mi ještě nemůže odpovědět, protože je moc malinký, ale já se prostě zeptat musela:). Jason se usmál a já mu otřela oči od slz, které mu tam zůstaly po pláči. Přešla jsem s ním do koupelny, kde byl přebalovací pult a přebalila ho. Když jsem ho i převlékla, tak jsem ho znovu vzala do náručí a podívala se s ním do zrcadla a spatřila Justina opřeného o dveře koupelny. Vypadal smutně, ale jak jsem už řekla. Může si za to sám.

,,Ellie prosím promiň mi to. Nechtěl jsem na tebe takhle vyjet. Uvědomil jsem si, že máš s tím miminkem pravdu, ale já jsem v tu dobu byl příliš hrdý na to, abych si to přiznal. Opravdu mě to mrzí." řekl a přešel blíž ke mně. ,,Nechtěl si, ale udělal si. Je hezké, že sis to uvědomil, ale-"přerušil mě. ,,Já jsem opravdu nechtěl na tebe křičet, ale....Prosím promiň mi to." prosebně se na mě podíval a čekal na mojí reakci. ,,Příště než zase začneš, tak si nejdřív promysli, co chceš udělat a až potom konej. Ok?" přikývl. Podala jsem mu Jasona a políbila ho.

,,Takže prominuto?" zeptal se nejistě, když se odtáhl. Pouze jsem přikývla a znovu spojila naše rty.

Jsem ráda, že je vše zase v pořádku, ale vydrží to dlouho?

-------------------------

Takže další část je tady:) Doufám, že se líbila. Kdyby jste někdo chtěl věnování, tak piště do komentářů:) Budu jedině ráda:)

A mimochodem....Děkuji strašně moc za 2K čtení. Opravdu jsem za to ráda:) Děkuju:)