XXVI.

61 7 0
                                    

Christian sedí ve svém pokoji za stolem a velice pozorně pročítá stránky vypůjčené knihy. V dolním patře mamka připravuje večeři a volá svého syna, aby šel prostřít stůl – ten je však zahleděný do textu a její volání neslyší.

Za necelé dvě hodiny stihl přečíst osmdesát stran knihy, odhodlaný nejít spát, dokud ji nepřečte celou. Nepociťuje hlad, ani žízeň, je naprosto fascinován příběhy námořníků, pirátů, lodních obchodníků a rybářů, kteří se setkali s mořskými vílami a sirénami.

Zjišťuje, že mořské víly jsou neškodné a lidem se zpravidla vyhýbají, zato sirény svou hudbou lákají mořeplavce mezi skaliska, odkud se žádná loď nevrátí. 

Tenkrát u mola ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat