LXXXVIII.

39 4 0
                                    

Černovlásek zakončí své vyprávění a s nadějí hledí do očí svých rodičů, ve kterých se zračí nejistota s náznakem šoku. Ví, že mu nebudou věřit a i kdyby, zřejmě by s Tacovým zmizením nemohli nic udělat. Kdo by také vyhlásil pátrání po někom, kdo nemá ani rodný list?

„Zlato, nevím, jestli si uvědomuješ, jak složité je pro nás něco takového pochopit." Řekne Amelie. „Mořské víly, sirény – to jsou postavy z bájí a starých pověstí."

„Ale každý mýtus se přece musí skládat alespoň z malé pravdy." Namítne přesvědčivě. „Taco mě potřebuje. Zachránil mi život a já ho v tom nenechám samotného." 

Tenkrát u mola ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat