Pro : PinaCollada_21
Povídka na téma moře
Povídka
,,Vítejte na prohlídce po Bermudském trojúhelníku!" Vykřikla slečna s modrým rybím ocasem, podprsenku z modrých mušlí a po pas dlouhými hnědými vlasy.
,, Mé jméno je Betta Aqua II a budu vaším průvodcem. Nebojte se mně n cokoliv zeptat. Nejdřív základní informace o Bermudském trojúhelníku! Bermudský trojúhelník se nachází mezi Miami ,Portorikem a Bermundami. V této oblasti se často ztrácí lodě a letadla. Pokuď jste si mysleli že za to můžeme my, mořské pany, či naši sice velcí ale milý krakeni,tak vás zklamu. Může za to jen strach řidičů a občas bouřka,ale to nedělá z Bermundského trojúhelníku sídlo Ďábla, že ano. Otázky?"
Muž též s rybím ocasem, tentokrát zeleným zvedne ruku a začne mluvit. ,,Jste si jistá? Já byl při tom, když bylo nebe čisté,voda klidná, všude prázdno a stejně k nám na zahradu spadla loď."
,,Jak jsem říkala, často za to může strach řidičů,nebo možná měl nějakou poruchu. Můžu pokračovat v prohlídce?" Všichni souhlasně pokrývali hlavami a vydali se za Betty. ,,Zde můžete vidět zámek Atlata,domov královny a jejích dcer, takže i mně. Postavení zámku se datuje do roku 230 let před Neptunem. Je to nejvíce střeženýzámek v podmořské říši,z části i proto, že leží v hlavním městě Atlentiky,kterou nesmí lidské oko spatřit. Je to největší zámecký komplex na světě,ne jen pod vodou, všude!
Do zámku se bohužel nepodíváme,nestihly by jsme to, takže se můžeme jen pokochat zvenčí. Znovu se ptám, máte otázky? "
Ruku zvedl tentýž muž jako předtím: ,, Vím že to je blbá otázka,ale proč nesmí lidé vědět o mořských pannách? Třeba vy s námi spolupracovali. Naše ekonomika by se zlepšila, země by byly bohatší. Obecně by to bylo lepší."
,, Zámek je pod korály" Odpověděla mu Betty.
,,Co?" Nechápal muž, ostatně jako všichni okolo. Jen stáří účastníci s vnoučaty tušili.
,,Na blbou otázku blbá odpověď, bezejmenný. Nemůžou o nás vědět. Maximálně by nás odchytli a rozřezali by nás na kousíčky a zkoumali nás. Vzali by nám města a zničili je. Rozhodně o nás nesmí vědět. " Betta byla lehounce rozhořčená,ale hned se zmírnila.
,, Zaprvé,se jmenuju Luckia,a za druhý,co kdyby nám pomohly -"
,,Stop! Takže Luckie, já bych ti ráda dala milion názoru proč lidi ne. Ale nemáme čas, takže bych byla ráda kdyby jsi se přepl a pokračoval v prohlídce." Řekne Betta už klidným hlasem.
Luckie nesouhlasně zamručí a furt se jí kouká do očí. Což už za sekundu nedělal, protože se otočila a vedla skupinu k další atrakci. Až teď si uvědomil, že si jí skoro neprohlédl. Celou jí přejel pohledem a hlavou mu proběhlo: Vypadá jako mladší kopie královny.
,,A tady,na jih od zámku, směrem k nejbližšímu břehu, máme sochu princezny Ariel, která se vdala za člověka a obětovala svůj ocas."
Její výklad přerušil hlas Luckia: ,,Ariel byla přeci se člověkem šťastná! Třeba by nám lidé pomáhaly."
,, Luckie,nech mě domluvit!" Střelila po něm pohledem ,,Vedle ní můžeme vidět i její dceru Melody. Ariel se několikrát do moře vrátila,aby ulevila svým nohou. Každým krokem jí bolely víc a víc. Jen mořská voda jí vyléčila. Chceš se ještě na něco zeptat,Luckie?"
,,Ariel byla a souši šťastná, možná by jsme my ostatní taky byly."
Věděl, že Ariel z velké části utekla i kvůli nekonečným pravidlům,ale taky kvůli princi. Který si nakonec vzal čarodějnici , připomnělo mu vesele svědomí.
,,Ale ona měla moře ráda,utekla kvůli pravidlům. A kvůli lásce,ale to byla spíš záminka dostat se ven. Něco dalšího?" Luckie se už rozhodl mlčet. ,,Nikdo? Dobře, můžeme dál."
,,Toto kormidlo pochází z Noemovi archy. Je velmi staré, takže prosím nasahat. Prošlo několika muzei, nespočtem moři,a nakonec skončilo zde,v Atlantě. Toto vedle,je též z lodi, ovšem ne z Noemovi archy. Je to stažen lodi,na které se připravil John Smith, kterého jak všichni víme, zachránila Pocahontas. Otázky?"
Luckie opět spustí: ,,Vidíte? Lidé jsou milý! Pocahontas zachránila Smitha,i když o něm moc nevěděla!"
,, Protože stejně jako ty věřila, že lidé jsou milý na všechny,i když na ně milý nebyli." Odpověděla mu už otrávená Betta.
,, Pojďme dál. Za chvilinku už naše cesta končí! Tak pojďme. Projdeme uličkou Stříbrného vraku až k naší atrakci" Betta skupinu provedla dlouhou uličkou která se celá třpytila stříbrem.
,, A jsme tu! Zde můžeme vidět další poklad Podmořské Říše! Papírové lodičky, díky kterým jsme měli možnost vidět něco tak úžasného,jako je nebe,nebo jsme mohli prozkoumat, proč se zde potápí lodě." Ozval se uznalý potlesk. Lodičky byly něco jako revoluce. Něco tak lehkého a zároveň užitečného.
,, Tímto naše prohlídka končí. Doufám že se ještě nikdy uvidíme, nashledanou, mějte se krásně!" Všichni se rozloučili,nebo se o to minimálně pokoušeli,jen Luckie zůstal stát a koukal Bettu.
,, Konečně konec!"zašeptal si pro sebe. Opřela se o stěnu nějakého obchůdku se suvenýry.
,, Mám otázku! " Ozval se Luckieho hlas. Betta k němu obrátila pohled a zamručela: ,,Co chceš vědět?" Luckie se usmál a přišel k ní.
,, Půjdeš se mnou na kávu?"
___
Doufám že se líbilo ;)
