Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Povídka
Když vznášedlo zastavilo na zastávce,kde vystupuji,jsem nečekaně jako vždy, vystoupila. Vydala jsem se po chodníku do opce a zabočila do nejbližší ulice. A pak ještě do jedné a ještě do jedné, až jsem skončila v střední třídě,s krásnými domy se zelenou trávou. Karta se mi houpala na krku spolu s dalšími kartou, těžké jsem jí nemusela lovit.
Přiložila jsem kartu na displej který okamžitě zeleným písmem zahlásil : Ahoj, rád tě zase vidím,Dessie. Dveře se přede mnou otevřeli a já vystoupila dovnitř. Dům jsme měla jen pro sebe, rodiče bydlí jinde než já chodím na školu, takže oni jsou v Tokyo a já v Praze.
Tašku jsem odhodila do kouta a otevřela krabičku s malým kroužkem. Říká se mu Futurum. Někdo skrz něj pracuje,a jiní, například já,se díky nim dostávají do FWG. FWG znamená Fantasy War Game. V hře jde o to, nabírat majetek,plnit mise a zabíjet ostatní lidi na serveru. Pro mě, hraáčku s nickem DessGamer a levelem 249 je pro mě vše hračka. Dnes, až opravím zbraň,dostanu potřebné eFka která mě posunou o další level dál, tudíž se dostanu do dalšího patra,dostanu přístup k další magaii a neomezený inventář. To už je celkem dost.
Poklepala jsem na části nad uchem a vyskočil přede mnou panel s možnostmi. Je tam spousta her,ale FWG je jednoznačně nejhranější. Zmáčkla jsem na ní a ucítila,jak se mění realita. Mohla bych hrát ne metru čtverečním a i tak bych mohla běhat sem a tam. FWG je jiná realita, jiný vesmír,s jiným časem,kam nás futurum přenese.
Dostala jsem se do doupěte. V doupěti a zóně vás nic nemůže zabít, můžete měnit skin, plánovat,nebo obdivovat svůj level v zrcadle. Já se nejdřív rozhodla pro změnění skinu. Doteď jsem měla lolita šaty, které se do asijského prostředí sice celkem hodily,ale v příštím patře bude Zvrhlý Londýn.
Přešla jsem ke kruhu na zemi. Stoupla jsem si doprostřed. Jako vždy na mě vyskočil nápis : PŘEDSTAVTE SI SVŮJ SKIN A PAK ODEJDĚTE Z KRUHU. Představila jsem si na sobě džíny s popruhy, krátkou mikinu s železnými rukávy a železným límcem až po bradu. S kovového límce se vylíhla rouška s kovovou destičkou. Vlasy jsem si z křiklavě růžové obarvila na nevýraznou modrou, oči jsem si nechala o pár odstínů stmavnout a řasenku roztéct.
Když jsem byla spokojená se vším,vystoupila jsem a sedla si na židli a pustila se do opravování. Musela jsem opravit hlaveň,ale to byly jen drobné úpravy. Spíše to byly úpravy z venčí, takže to zvládnu sama. V doupěti je naštěstí všechno k tomu potřebné. Domalovala jsem modré pruhy a vše přetřela lakem.
Vzala jsem jí do ruky a pohla rukou na záda. Doslova se mi rozplynula pod rukou. Přede mnou se objevily malé kuličky. Udělala jsem krok k nim. Vsály se do mě a já ihned pocítila změnu. Doupě zmizelo a já byla v černém kruhu. Uviděla jsem rudý nápis, napsaný známým hranatým fondem prvních počítačových her.
Vítej v BadLondon. Momentálně máš level 250. K magiím vítr,voda, krev a tma se může přidat další, jaká to bude? Přede mnou vyskočil panel s klávesnicí. Vyťukala jsem slovo SVĚTLO. Dobrá volba. Dostáváš neomezený inventář. Za deset sekund budeš v BadLondon. Užij si příjemnou hru.
Když se kolem mě sformulovalo moje doupě, rozhlédla jsem se kolem. Občas se něco změní,ale teď je všechno stejné. Vyjdu ke dveřím. Otevřela jsem je a můj pohled okamžitě upoutala modrá čára. Za modrou čarou se nikomu nedá věřit. Zato tady před modrou čarou je vše klidné. Hráči tu žijí,ty velmi dlouho hrající tu zakládají obchody,klubovny a města.
Kousek za modrou čarou stál muž s levelem 298. Nevěděl o mně a je v zóně,kde ho můžu zabít. Jako každého správného hráče mě napadne jediné. Zabít ho. Získala bych něco málo z jeho levelu a jeho zbraně. Namířila jsem na něj svojí nejlepší zbraň a zmáčkla spoušť. Jakmile se ho dotkla kulka tak jeho postava spadla a pomalu se rozpadla. Vypadly z něj všechny zbraně, peníze a osm levelů.
Když jsem všechno posbírala, začala mě divně bolet hlava. Jako by se moje futurum zmenšilo. Spadla jsem na kolena a doufala že nejsem za modrou. Naštěstí ne,ale to nebylo moc důležité. Hloboce jsem dýchala. Nejspíš jsem nabyla jediná kdo tam v tu chvíli byl. Někdo mi položil ruku na rameno. ,,Co ti je?" Optal se mě ženský hlas. ,,Něco mi drtí hlavu" sípala jsem. Než jsem do dořekla,byla taky na kolenou,a všichni ostatní v dohledu taky.
Na nebi se ukázala obrazovka a na ní obličej Nila Hanse, hlavního vývojáře a majitele hry. ,,Ale ne,snad vás nebolí hlava... Já vím že bolí. Abych vám objasnil situaci, vaše futurum se smrskává. Za chvíli se rozpadne a vás už hlava bolet nebude. Nebo minimálně ne kvůli vám nebo futuru. Když nebude futurum,nedostanu se ven. Došlo mi. Snažila jsem se poklepat na futurum a dostat se pryč,ale nešlo to. Nemohla jsem najít tlačítko. Pak mě přestala bolet hlava. Futurum teď leží na zemi v mém skutečném domově. Budu tu navždy. Budu jen kulisou pro další hráče kteří přijdou. Utekla mi slza a řasenku rozmazala víc než bylo v plánu.
,, Doufám, že se vám život v mé hře bude líbit!" Obrazovka se vypla a já vstala. Zeptala jsem se té holky co mi chtěla pomoct : ,,Co budeme dělat?" Zněla jsem jako dítě kterému učitelka vezme panenku. ,,Budem muset hrát dál. Jinak to nepůjde. Budeme muset žít v FWG" byla na tom podobně jako já. Měla pravdu. Jinak to nepůjde.
