Trinity

Epilog

Domem kdesi uprostřed ničeho, čemu místní obyvatelé přezdívali Downhill, se rozezněl zvonek. Vivi Morganová byla toho dne už třetí hodinu na nohou, proto nadšeně vyběhla ke dveřím a otevřela s očekáváním té úžasné návštěvy. Skočila své nejstarší sestře ihned kolem krku.

Camille Morganová byla opálenější, vlasy jí zářily jako nikdy předtím, dokonce se usmívala tak potěšeně, že kdyby ještě o kousek přidala, nejspíše by z ní začalo štěstí prýštit jako z fontány.

„Elektra by měla přijet za chvíli, do té doby udělám nějaký pití, určitě ho budeme potřebovat," usmívala se Vivi a mířila do kuchyně, Camille ji ale zarazila.

„Snad se ještě umím orientovat ve vlastní kuchyni, udělám ho já. Sladké a s hodně pěny?" optala se Vivi jako vždycky. Mladší dívka přikývla a potěšeně se posadila ke stolu.

Jakmile usedla, zvonek zazvonil podruhé a Vivi opět stejně natěšeně vyběhla ke dveřím. Otevřela je a musela zalapat po dechu. Elektra totiž přijela přesně tak, jak si to jistě vždycky představovala. Její bledá pleť už dávno nebyla bledá, vlasy trochu zezrzavěly sluníčkem, které ji jistě muselo potkat, na nose měla obří sluneční brýle, a elegantním pohybem dámy ze sedmdesátých let si je posunula, aby se na Vivi zadívala pořádněji.

A pak přišlo to slavné ječení a objímání, u které Camille za žádnou cenu být nechtěla. Udělala dobře, že šla vařit kávu. Když vešla do kuchyně, mávnutím ruky chtěla otevřít skříňku, jak to vždycky dělávala, ale opět narazila na ten blok, jež ji svazoval. Neměla sílu, už nebyla tou holkou, co umí otevřít jakékoliv dveře. S povzdechem došla ke skříňce a otevřela ji ručně. Kávu uvařila také bez jediného kouzla.

Odnesla je do pokoje a posadila se na své místo u stolu, za nímž už seděly obě její sestry.

„Tak léto skončilo," podala Camille hrnek kávy Vivi, aby si přisedla k jídelnímu stolu. „Jaké bylo?"

Vivi upila ze svého hrnku s rozvahou a chtěla začít mluvit, ale Elektra ji přerušila naštvaným tónem.

„Copak jsme nějaký babky, abychom se tu takhle bavily nad hrnkem kafe? Tak co, Camille, strčil ti John konečně jazyk až do krku?" otočila se Elektra okamžitě na svoji starší sestru. Ta mladší mezitím vyprskla kávu, jak ji ta otázka rozhodila.

„Na tohle slušná dáma neodpovídá," poznamenala Camille vesele, protože věděla, že tím Elektru popudí.

„Ale ty jsi slušná nikdy nebyla a do dámy máš taky daleko, tak mluv konečně!" vyprskla naštvaně Elektra, přesně jak Camille předpokládala.

„Fajn, zkoušel to," pokrčila rameny. „Ve Vegas to zkusil dvakrát a dvakrát dostal facku. Nejsem přece žádná jeho trofej, aby si mě lovil," naštvala se, načež Elektra začala vyzvídat podrobnosti z Vegas. „Nepovím, ale slibuju, že jakmile dojde k prvnímu polibku, dozvíte se to," protočila oči ještě Camille.

„Takže uznáváš, že si ho jednou dát necháš?" vyhrkla vítězně Elektra, aniž by se zajímala o to, že se Vivi vedle ní zlehka napjala.

„Ano, to už vím jistě. Jednou si ho dát nechám," klepla do stolu Camille, ale pak se zarazila, protože zaslechla hluk před domem. „Slyšíte to?" vyhrkla a vyskočila od stolu.

„Něco tam je," souhlasila Vivi a také potichu přeběhla ke dveřím, u nich už stála Elektra a pokoušela se dívat ven.

„Jdeme," zavelela Camille, vytáhla revolver a namířila ho na prázdnou chodbu. Rozešla se ke dveřím, aby je otevřela a vpadla přímo na útočníka. Elektra s Vivi stály za ní připravené k útoku svými silami, Camille odjistila revolver.

Pod autem před jejich domem se prali dva kocouři. Camille pobaveně vydechla přebývající vzduch a otočila se vesele na své sestry. „Do teď to máme v sobě," poznamenala.

„Stýská se mi," souhlasila Elektra neochotně. „Svět je sice skvělý, ale není to ono. Možná bych se mohla vrátit, ne?" zkoušela to opatrně.

„Chtělo by to ale malé změny," okamžitě souhlasila Vivi. Elektra se toho hned chytla.

„Předně chci dovolenou a plat. Bude to práce, ne životní cíl," začala se svým bodem. „Pak chci ještě poznávat místa, kde budeme něco řešit," dodala ještě za souhlasného kývání Vivi.

„A budeme odmítat zakázky, co se nám nebudou hodit," přisadila si Vivi. „Budeme je řešit všechny, nejen ty," ukázala na Camille.

„Ať si Gaia trhne nohou, slyšela jsem, že už není to, co bývala. Bez Laury to má určitě těžší," smála se Elektra, protože od Camille věděla o tom, co po nich Gaia chtěla.

„Souhlasím, vyhneme si Chicagu, jinak si budeme dělat, co uznáme za vhodné," nabídla kompromis Vivi.

Camille se na ně potěšeně usmála. Obě dvě ji chtěly opět zatáhnout do spolupráce. A nejhorší na tom bylo, že ona to chtěla taky. Sice měla už i svůj život, ale nějaká ta práce by se jí hodila. Léto končilo, byl čas navrátit se z domnělých prázdnin zpět do života. A jiný život než ten s Trinity ani nechtěla.

„Trinity?" zeptala se Camille a podala svým sestrám ruce. Obě ji chytily. Jen tam tak stály a užívaly si souhlasné vibrace, dokud se ještě nehádaly o zbytečnostech. Kdyby se na ně někdo podíval ze shora, možná by i viděl, že jejich trojice tvoří takový trojúhelník spojený kruhem z jejich rukou. A ony byly vrcholy všeho. Trinity, tři vrcholy trojúhelníku vepsané do kružnice, která je spojovala. A tak to mělo být.