Trinity

2. Co o nás tedy víte?

Poprvé ten případ nemohla Camille vyřešit dle bodu sedmdesát šest. A tak, když se Johnovy oči opět zbarvily do zelena, Camille smlouvu vzala a opět uložila do šuplíku. Pak klepla na stůl.

„Záloha," oznámila mu.

John poslušně vysypal na stůl balík bankovek o takové hodnotě, že se Camille znovu obrátil žaludek. Okamžitě peníze převzala a bez jakéhokoliv počítání je schovala do truhlice. Bylo to víc než za tři případy najednou. Jenže to bylo od smrtek.

„Jistě chcete vědět, jak jsme se o vás dozvěděli," začal John mile. Camille bez dechu přikývla.

„Ano, co o nás tedy víte?" zeptala se, aby si vyslechla to, co smrtky věděly o společnosti Trinity. A že toho nemělo být málo. Zvěsti o Trinity se šířily komunitou Magických postupně ale jako požár. S každým dalším případem to vědělo více a více lidí. No, lidí není úplně přesně slovo, spíše bytostí vyzařujících magii. Někteří ještě byli lidmi, jiní, jako třeba smrtky, už ne.

„Společnost Trinity, založena před pěti lety," zasmál se a pohlédl na Camille trochu hodnotícím pohledem. „Tehdy patnáctiletá, třináctiletá a dvanáctiletá holka změnila svět. Ale to vám nemusím připomínat. Teď o pět let později jste skoro legendy. Přezdívá se vám Trinity, sestry v boji," zasmál se.

„Opravdu není nutné vše připomínat, radši mi řekněte, jak se o nás dozvěděly samy smrtky," nemohla potlačit trochu odsuzující tón hlasu, načež se John pousmál.

„Všichni mají takové mínění, je to tím názvem. Smrtky. Kdybychom dělali to stejné, jen jinak pojmenované, přijala byste mě lépe?" položil jí další z těch jeho záhadných otázek.

Camille potlačila nutkání plácnout se do čela. Že jí to nedošlo dřív. Všechny ty otázky, co pokládal, jako by snad viděl za obzor života, ten rozruch, co vyvolal, ten mu byl lhostejný, protože ho živí nemuseli zajímat. Byl totiž jedním z nich. Byl smrťákem.

„Nejde o to, jak koho přijmu, jde tu jen o obchod. Peníze za vyřešení případu," uzavřela to jednoduše, ale srdce jí bušilo o něco rychleji. Sama pocítila to, co už dlouhá léta ne. Strach. Camille nebyla blázen, nepotřebovala si se smrtkami zahrávat, bála se jich jako každý rozumný člověk.

„Jistě, ale dovolíte mi se na tom všem podílet. Už jenom proto, abych zajistil, že se neporuší naše dohoda o bodu sedmdesát šest," opět se usmál, ale tentokrát jeho úsměv nepůsobil jako drsňák ve výslužbě, teď to byla šelma připravena k lovu. Tak moc se změnilo tím jedním slovem. Smrťák.

„Je mi velice líto, ale Trinity pracuje jen pospolu, jak jistě víte, když nás tak pečlivě sledujete," dodala hořce. Nebyla ráda v hledáčku, a smrtek už vůbec ne. Ještě méně se ale radovala z toho, že se v hledáčku objevily i její sestry.

„Samozřejmě, jste tři, proto si říkáte Trinity," zasmál se se stejným odsouzením v hlase jako dříve Camille.

„Není to tak prosté," pokrčila rameny, aniž by věděla, proč se s ním vůbec chce hádat.

„Tak jak to tedy je? Vaše malá svatá válka je snad o něčem víc než o počtech?" vysmíval se jí, krutě a lstivě. Camille ale neváhala a naštvaně se postavila. Opřela se rukama o stůl a předklonila se, aby byl její výraz ještě hrozivější.

„Trinity pouze zahlazuje nedokonalosti, kterými jste i vy!" naštvala se a mávla k němu rukou. Při tom se prudce zabouchly dveře kanceláře. Camille si ani neuvědomila, že do toho pohybu dala takovou sílu.

John se poprvé za celou dobu uznale pousmál. Lehce kývnul a prohlédl si blondýnku znovu. „Nedokonalosti světa? Magičtí, snad? A nejste pak nedokonalostí sama?" opět se jí ptal na něco, co ona nemohla odpovědět.