Summer friends

x.

tři týdny po "letní přátelé nezůstávají" rozhovoru se newt a thomas opět začali scházet.

seděli vedle sebe na lavičce na zadním dvorku thomasovy babičky, v dusivém tichu, každý zabraný do svých myšlenek. 

thomas si přál jediné, aby ze sebe dokázal dostat nějaké slovo. nesnášel fakt, že se věci takhle změnily. přál si, aby nikdy nevedli ten osudný rozhovor. viselo mezi nimi těžké ticho a thomas toužil po tom, aby se spolu zase smáli. 

blonďatý chlapec si opřel hlavu o thomasovo rameno a thomas si pomyslel, že newt třeba usnul. poté ho, ale newt polekal, když vzal jeho ruku a propletl si s ním prsty. elektřina proběhla celým jeho tělem a pomyslel si, že tohle je to jediné, co chce cítit.

"omlouvám se," zamumlal newt.

"to nic," odpověděl thomas. "taky se omlouvám," dodal.

"možná by jsi tady mohl zůstat," navrhl newt.

"co tím myslíš?"

"myslím tím, aby ses přestěhoval k ruth natrvalo. zůstat, i když léto končí," vysvětlil newt.

"nemůžu, mám školu,"

"mohl by jsi chodit do školy tady,"

"ale co kamarádi, co mám doma? co rodiče? newte, já nevím."

"no, vždyť by tě vždycky mohli přijet navštívit a -"

"já nemůžu," přerušil ho thomas s hlasem na krajíčku.

"ty spíše nechceš," obvinil ho newt.

thomas newta nesnášel za to, že do něj vždycky tak vidí.

- Terez