Summer friends

ii.

město, ve kterém thomas vyrůstal se stěží dalo nazývat městem.

bylo tiché a jednoduché. všechno zde plynulo pomalým tempem, zejména pak v létě, kdy se zdálo, že se zde hodiny zastavily před řadou let. cesty byly tvořeny hlínou a štěrkem a rostliny si na okrajích cest vedly svůj vlastní divoký život. každý znal každého a skoro každá část městečka byla doslova přehlcena zelení a lesy, nikdo si nemohl stěžovat. život v tomto městečku byl klidný a jednoduchý. v thomasovi to ale vyvolávalo nudu.

thomas mohl zamířit po ulici dolů do malého obchůdku a koupit si svou oblíbenou sladkost - bonbóny jolly ranchers. mohl sedět na verandě před domem a sledovat západ slunce (a přitom odhánět tolik komárů, kolik jen bylo možné) a zároveň jíst jeho kyselé bonbóny a přát si, aby měl na práci něco lepšího. příležitostně mohl vidět, jak kolem něj projíždí nějaký blonďatý kluk na kole. thomas si trochu přál ho poznat, když v tomhle městě nikoho neměl. 

život v babiččiném domě obnášel různé úkoly. od sekání trávy, trhání plevele až po pomoc při úklidu celého domu. thomas tyto povinnosti nesnášel, ale nikdy by si nedovolil odmlouvat své  babičce.

thomas si uvědomil, že si při pobytu ve městě může vydělat i nějaké peníze. jedno odpoledne se zavázal, že poseká trávník sousedům a i když to slíbil, stejně toho litoval, protože den byl opravdu horký a thomasovi za chvíli tekl pot z čela. jeho soused mu ale slíbil 15 dolarů, takže thomas v žádném případě nemohl odmítnout. 

po půl hodině práce byl thomas skoro hotov, když po příjezodvé cestě přijel chlapec na červeném kole a bez povšimnutí zašel do domu. thomase to trochu pobouřilo, ale vykašlal se na to, když se chlapec po pěti minutách vrátil ven a zamířil si to rovnou k němu.

"heej, moje máma chce, abych tě pozval na trochu pomerančové džusu, teda pokud by jsi chtěl, řekl blonďatý chlapec a ukázal na dům. 

"jo, jasně, proč ne." pokrčil thomas rameny a snažil se nevypadat unaveně a prakticky bez dechu.

následoval tedy chlapce do domu.

"mimochodem, jmenuju se newt," představil se a vedl thomase do kuchyně.

"thomas," odpověděl a přemýšlel nad chlapcovým zvláštním jménem.

thomas, newt a jeho matka seděli kolem kuchyňského stolu s drinky v rukách. byla to pravděpodobně ta nejvíce nepříjemná konverzace, které se kdy účastnil. 

"takže, ty jsi vnuk od ruth, že? thomas?" zeptala se žena a thomas automaticky přikývl.

"jak jsi starý?" zeptala se.

"patnáct." odpověděl thomas a lokl si džusu.

 "oh, newt má taky patnáct!" rozzářila se na syna. "jsem si jistá, že vy dva spolu budete báječně vycházet."

thomas si nemohl pomoct a nespočetněkrát se zadíval na newta. mohlo to být tím, jak se zdálo, že newt září, když se slunce opíralo do jeho vlasů nebo jak se jeho hnědé laskavé oči zdály být nekonečné a zlaté se zakroucenými řasami, které vrhaly na jeho tvář stín. thomas byl tak fascinovaný.

"takže, jak dlouho zůstáváš v našem městečku," zeptala se newtova matka.

"jenom do konce léta." nervózně se usmál. 

"uh, děkuji za džus madam. byl výborný, ale asi bych se měl vrátit k práci." trapně se vymluvil.

"oh, ano samozřejmě a říkej mi emmo." usmála se žena a otočila se, aby mohla vzít desetidolarovou bankovku a podat ji thomasovi.
"děkuju ti za posekání našeho trávníku, thomasi, newt tě vyprovodí."

"rádo se stalo a já děkuji vám. brzo se uvidíme. thomas si schoval peníze do kapsy, zamával a následoval newta z kuchyně.

newt a thomas stáli u předních dveří sobě k čelem a ani jeden nevěděl, co má dělat.

"někdy by jsme mohli něco podniknout, ne?" řekl thomas a cítil se tak zvláštně.

newt se usmál. "jasně, tommmy. uvidíme se."

thomas jenom doufal, že se díky přezdívce nezačal červenat. nikdo mu takhle ještě nikdy neřekl. neprodleně se otočil.

"super." thomas se usmíval jako blázen, rád, že newt nevidí, jak se culí nad takovou blbostí.
-------------------------------------
- Terez