Summer friends

xi.

thomasova nejméně oblíbená část léta, byly noční bouřky. ne že by je nenáviděl, ale spíše se jich bál (a odmítal to komukoliv přiznat). byl to strach, který započal v jeho dětství a nevyrostl z něj.

jednou v noci, pozval newta na přespání, jako pokus dostat jejich přátelství do bývalých kolejí. newt souhlasil a než šli spát, vše vypadalo jako předtím.

thomas věděl, že věci nikdy nebudou tak jak byly, ale měl v úmyslu se k tomu dostat co nejblíže.

někdy uprostřed noci byl thomas stále vzhůru. ani ne o chvíli později uviděl v okně záblesk prvního blesku. když uslyšel zahřmění pocítil úzkost.

nikdy úplně neurčil původ jeho strachu z bouřek, ale smířil se s tím. bouřky v něm vzbuzovaly myšlenky na chyby a neúspěchy. 

snažil se uklidnit, chtěl to zaspat, ale jeho mysl začala být neklidná, když na okno dopadly první kapky deště a jeho srdce bilo jako o závod. záblesky dále pokračovaly.

"newte?" Thomas na půl zašeptal třesoucím se hlasem.

"ano?" odpověděl ochraptěle.

"vzbudil jsem tě?"

"ne, jsem vzhůru." newt se posadil na svém spacáku vedle thoamasovy postele. "co se děje?"

"bylo by v pohodě kdyby jsi dneska spal se mnou v posteli? já opravdu nesnáším bouřky." thomas řekl a i přes tmu by odpřisáhnul, že na chlapcově obličej uviděl úsměv.

"spíše se bouřek pěkně bojíš," zamumlal si newt víceméně pro sebe, když se zvedal ze země společně s polštářem, který držel v ruce. thomas se chtěl proti narážce ohradit, ale newt měl pravdu a thomas by udělal vše, aby se newt usmál.

"uhni trochu, ty velké mimino," pošťouchl ho newt a praštil Thomasem polštářem. thomas se zasmál a o trochu se posunul. bouřka se už nezdála tak hrozná.

thomas měl malou postel, která nebyla zrovna vhodná pro dva chlapce, ale ani jednoho to neobtěžovalo.

chvíli leželi zády k sobě, kvůli své paranoii, že tím stvoří nějakou trapnou chvilku. poté ale uslyšeli uhození blesku. thomas lehce poskočil a newt se k němu otočil obličejem.

"tommy, jsi v pohodě?" zašeptal.

thomas se také otočil obličejem k chlapci. jejich tváře byly tak blízko u sebe.

"jo, myslím, že jo."

"neměl by ses bát bouřky," řekl newt a ani si neuvědomil, že svou ruku položil na thomasovu tvář. thomas ucítil teplo a jistotu na své tváři a neznámy pocit mu zavalil tělo.

"v tom případě by ses ty neměl bát žraloků," odpověděl thomas a doufal, že newt ponechá svou ruku na jeho tváři.

"to je jiné, bouřka nemá v úmyslu ublížit ti," řekl newt.

"to ani žralok ne."

"ale mohl by."

"ale ne úmyslně," hádal se thomas.

"bouřka ti ale úmyslně taky nechce ublížit. bouřka prostě je a pak skončí a je pryč." newt se usmál a vše na co se thomas zmohl, bylo dívat se na jeho rty v chabém světle, které prosvítalo skrz okno. bouřka začala ustupovat.

"to je jedno," thmoas se obrátil a znovu byl k newtovi zády.

"něco ti řeknu, ochráním tě, žádná bouřka ti neublíží." slíbil newt a odmotal své ruce kolem thomase. celé jeho tělo se ohřálo.

ale, co když mi ublížíš ty? chtěl se zeptat thomas, ale místo toho zašeptal, "dobře."

bouře byla za chvíli pryč tak, jak newt thomasovi slíbil a tak, spolu přitisknutí, leželi v tichu.

newt už skoro spal.

"možná by jsme se měli přestat tak bát." řekl thomas

"možná," odpověděl newt.

- Terez