Anima

Kapitola Šestá: Forze misteriose

UPOZORNĚNÍ: V této kapitole se vyskytuje GORE = Popis + Kresba

..................................................

Z dnů se staly týdny a z týdnů zase měsíce.
Přesněji čtyři dlouhé, snad nekonečné měsíce, kterým Leone zasvětil svou snahu vymáhat adresu, na které žijí členové La Squadry, ale vždy když na to došlo, všichni v jeho domácnosti dělali, že jsou hluší. Leon si tak připadal odstrčený. Necítil ve svých rodičích oporu, což ho dovedlo k tomu, že se stával náladovějším. Všechno se mu zdálo pochmurné, a čím víc tak vnímal svět kolem sebe a přel se s rodiči, tím víc byl podrážděný. Dokud nenašel menší úlevu v lesích, kam se často vydával za svým strýcem Polpolem a Avdolem.

Ti jej vždy přivítali s otevřenou, vřelou náručí a občas až moc. Leone se vždy u nich cítil vítán, naplňoval jej pocit lásky a bezpečí, kterého se mu od jeho vlastních rodičů nedostávalo, ale snažil se to nedávat najevo.

Avšak, když měl slabou chvíli, tak z něj vyletělo nějaké to nemilé slůvko na adresu jeho rodičů. Samozřejmě, Polpol s dobráckým srdcem se mu snažil vysvětlit, že to jeho rodiče nemyslí zle, ba naopak, ale tak jak bylo Leonovi dáváno, tak vracel. Nikam to nevedlo. Proto se postupem času snažil odvrátit své myšlenky na chlapce, který se do jeho duše a mysli zaryl jako horký nůž do másla, a soustředil se na své vlčí smysly a jeho podstatu samotnou.

Při počátku všeho cvičení mu oba jeho strýčci představili své strážce Polnareff se pyšnil Silver Chariotem, rytířem s kordem a velikýma modrýma očima, plnýma laskavosti a nebojácnosti. Až moc rád se s ním vytahoval, a tak jako první věc, kterou mu Polnareff předvedl, bylo probodnutí letících mincí, které Chariot s rychlostí blesku nabodl na svůj kord jako maso na špíz.

„Tak Petit loup! Předveď se, laisse tomber mon menton!" Křikl Polnareff s nadšením a společně se svým strážcem sledovali chlapce, který s mírně vražedným výrazem v obličeji zase pozoroval svého strýce, pak jen bylo slyšet Avdolovo hlasité povzdechnutí a Leone cítil, jak byl pomalu tlačen dál od šedovlasého muže. „Jak by se měl předvést, když jej nedokáže ani sám vyvolat Jeane?" Optal se Avdol svého partnera, který je lehce ztrapněn pozoroval odcházet.

Další na řadě s předváděním schopností Leonovi byl Avdol a jeho strážce Magicians Red. Silný muž s kohoutí hlavou, celý rudý – jehož silou bylo ovládat plameny.
Avdol si však zachoval svoje skromné já, a jen zapálil svíci v lucerně.

Leone pod jeho dozorem podstupoval cvičení k rozvoji duševní síly, přičemž společně meditovali, prováděli fyzická cvičení a jógu. Polnareffovi se to moc nezdálo, jako každá Avdolova mírumilovná technika. Polpol byl spíše na ''praktické'' metody a tak vždy, když měl tu možnost tak Avdola popichoval.

Avdol jej však vždy vyhnal z jejich cvičiště s tím, že jen Leona rozptyluje a nebylo snad větší pravdy, takže Avdol pomáhal v rozvoji schopností jeho Strážce a Polpol v rozvoji těch vlčích.

Po necelých dvou týdnech již Leonův strážce získával ostřejší rysy, z neforemného obrysu čehosi se nyní stala již skoro hmatatelná postava, ovšem pohled na ni samotnou jej lehce znervózňoval. Dle Avdola se jeho snaha zapomenout, zahltila až plasticky vyhlížející postava bez očí, uší, nosu či úst, představovala jeho samého.

Avdol jej ujistil, že toto prožil i on. Také nedokázal přijmout, že takové stvoření jako je Red může být vyobrazením jeho duše, až pochopil celou symboliku jeho strážce. A tak jak na to přišel sám, tak musel i Leone, přijetí podoby byl první krok k nabití schopností, které jeho duše skrývala.