Na začátku konce

Část 7. - Výhružky

,, Zemře." Četla jsem.
Podívala jsem se na Daniela. On koukal na me. Byl bledý jako stěna. Otevřel pusu, asi chtěl neco říct, ale potom ji zavřel. Není divu, co by řekl když ví, ze ho Viktor chce zabit. Chtěla jsem ho utěšit, ale nevěděla jsem co říct. Místo toho jsem ho objala. Když jsem ho pustila, podíval se mi do oči a nepatrně se ke mě přiblížil. Potom sebou ale trhnul a odešel.
Hledala jsem ho po cele skole. Místo toho jsem našla Bellu, která vypadala zdesene a třásla se jak osyka.
,,Bello?" Oslovila sem ji.
Otočila se na me.
,,Co se stalo?" Zeptala jsem se.
Otevřela pusu, jakoby chtěla neco říct, ale najednou se skácela k zemi a omdlela.
Zavolala jsem ředitelku, sanitku, všechny kdo mohli neco podniknout. Přišli i psychiatrové, kteří si měli s Bellou promluvit až se probere. Poté mi přišla další SMS.
,,Minus pro tu holku, plus pro mě." Četla jsem.
A dost. Tohle musí přestat. Odepsala jsem mu: ,,Co chceš?"
Nepodepsal. To je divné. Potom mi někdo zaklepal na rameno. Lekla jsem se. Byl to Dan.
,,Kdes byl?"
,,Záleží na tom?"
,,Jo...?"
Vzdychl a sundal si triko. Na zádech měl dvě nové rány.
Zakíkla jsem se.
,, Na ten festival nemůžu jet."
,,Cože? A proc?"
,,Děláš si ze me srandu? Tebe tady mrzací a ty se me ptáš proc nejedu na hudebni festival?"
A místo toho, aby odpověděl, řekl:
,,Mám pro tebe překvapeni."
A odtlacil me k nemocnici.
,, Dane, co tu děláme?"
,,Spraví to nohy."
,,Cože?"
,,Budeš moct chodit."
Koukali jsem se na něho. Cítila jsem, jak mi z oči tečou slzy.
,,Ach, Danieli, já nemám slov. To muselo stát mjlant!"
,,Pro tebe cokoli."
A dal mi prst přes pusu, abych už nemohla nic říct a odtlacil me do operačního sálu.
Potom mi neco pichli do nohy a já omdlela. Když jsem se probrala, bylo mi děsně špatně, zatočila se mi hlava a znova jsem omdlela. Když jsem se probudila, stal nade mnou Daniel. Pokoušela jsem se pohnout. Neslo to. Podívala jsem se na Dana.
,,Můžu chodit?" Chtěla jsem říci, ale neslo to.
,,Par dni si tu ještě polezis, nez budeš moct chodit, ale já sem budu chodit a hlídat tě. A tak to taky dělal. Za tři dny jsem zkoušela si stoupnout. Daniel mi pomáhal. Všechno bylo dokonale, proste skvěle. A potom mi Dan řekl:
,, Ty na ten festival pojedeš, Emily. Musíš tam jet. Nesmís to zahodit jen kvůli nějakému klukovi."
A já odpověděla:
,, Ty nejsi nějaký kluk. Jsi Daniel. Můj Daniel. A já už nechci dopustit, aby se ti stalo neco horšího."
Usmál se. A já šla. Dokázala jsem to! Chodím! Nadšeně jsem se na Dana usmala a on mi to oplatil. Chodila jsem!
,,No vidíš!" Řekl.
,,Můžeme už jít pryč?"
,,Jasně, jdeme!"
A šli jsme. Celou dobu jsem sledovala Daniela. Divala jsem se na jeho svalnaté paže,
Usměvavé rty a krásné oči. A říkala jsem si, jaké mám štěstí, ze ho mám.

Tak tady mate další část. Omlouvám se, ze je po tak dlouhé době, ale me proste nenapadlo, co mám psát. Budu se snažit psát častěji. Kdyžtak mi pište do komentářů, jak se vám story líbí, abych věděla, co si o něm myslíte. Tak ahoooooooj u další části! ❤️