Na začátku konce

3. Část - On

Dnes jsem se dívala na talkshow Gigi Lancastrové, když zazvonil zvonek. Nikoho jsem nečekala a Sára a mamka taky ne, pokud vím, vyšplhala jsem se na vozík a jela ke dveřím. Sára tam ale byla dřív. Než jsem stačila něco říct, dveře byly dokořán a tam stála Sára a rozhlížela se. 

,,Nikoho nevidím.´´ řekla.

,,Počkej, něco je tam na zemi.´´ řekla jsem.

Sára balíček zvedla.

,,Je tam napsané Pro Emily.´´ řekla.

,,Cože???´´ řekla jsem zmateně.

Vytrhla jsem jí nalíček z ruky. Opravdu tam bylo napsáno přesně to, co Sára říkala. Pro Emily. Kdo mi tak může psát? Doktor? Nebo vtipálek, který někde slyšel moje jméno? Kdo ví. Vy byste si asi říkali, proč to neukážu mamce, ale ta tyhle věci hrozně řeší. Bob Cannadey mi předloni poslal anonymně bonboniéru a mamka na něho nechala vyslat pátrání. Šla jsem k sobě do pokoje a pomalu rozbalovala balíček. Byla tam bonboniéra a vzkaz:

Milá Emily,

už hodněkrát jsem tě spatřil na školní chotbě a tak se ti konečně přiznávám s tím co cítím. Jsi nádherná, Emily Wrightová, nejkrásnější na světě. Asi se mi líbíš. Chceš zjistit kdo jsem? Přijď dneska o půlnoci na školní hřiště. Tvůj Anonym.

Kdo to může být? Má to být vtip, nebo se někomu opravdu líbím? A jestli ano, kdo to je? Je jen jediná cesta k odpovědím. A to jít dneska o půlnoci na školní hřiště. Po obědě mi ale přišel další vzkaz:

Milá Emily, 

změna plánu. počkám na tebe před vaší brankou. Už se těším na náš první rozhovor.

Anonym

Sára se ze mě pořád snažila vytáhnout, kdo mi napsal a co je v tom dopise. Už mě s tím otravuje. Ale to dnes o půlnoci skončí. Zítra si budu moci vymyslet lež, aby mi Sára dala pokoj. Vím, že si něco mohu vymyslet už teď, ale bojím se, že bych jí lhala pravdu. Vím, že to zní divně, ale je to tak. Nevím, jestli je to model, bezdomovec, obyčejný kluk, nebo fotbalista. Tak jaká je odpověď na moje otázky?

Už je skoro půlnoc. Vylézám z postele a obouvám si boty. Najednou se leknu stínu. Ne, to nic není. Je to jenom stín mého županu, který visí na klice. vycházím z pokoje. Jdu úplně potmě, ale nemám na výběr, nechci vzbudit mamku a sestru. Tak jo. Už jsem skoro u dveří. Jsem nervózní. Otevírám vchodové dveře a...

,,Dane?´´

,,Ahoj Emily.´´

Jenom jsem překvapeně koukala. Daniel Starks, kluk co se mi tolik líbí, mi poslal bonboniéru a vzkaz, že se mu líbím.