Na začátku konce

14. Část - Konecně Miami!

Kdyz me matka vezla na letiště, vnímala jsem jen tlukot svého srdce. Nemohla jsem myslet na nic jineho, nez na to, jak strašně jsem nervózní. Po chvili jízdy se mamka ozvala:
"Emily, už tam budeme, vstavej!"
Co? Jo...asi jsem během jízdy usla. Lol...
"Emily, zlato, mam te hrozně rada, to snad vis a chci ti rict, ze na tebe jsem hrozně pyšná."
Ja jsem se pousmala. Kdyz mamka zaparkovala, vylezla jsem z auta, matka mi dala kufry, objala me a nechala me jit. Kdyz odjizdela, stačila jsem jen zaseptat: "Uz ted mi chybis."
Vyrazila jsem k mému sektoru. Asi pul hodiny jsem čekala, nez me pustili do turniketu a pak jsem další pul hodinu čekala na letadlo. Kdyz jsem konecne seděla, letuška začala vykládat bezpečnostní pravidla, kdyz jsem si všimla, kdo sedí vedle me.
"Bobe?!"
"Jeee, to je ale prekvapko!" Zapistel jako malá holka.
Odfrkla jsem si.
"Co VY tu děláte?"
"Jedu na hudebni festival, žeby?"
Ja jsem se místo odpovědi otočila, a pokusila se usnout.
Po chvilce me Bob vzbudil, ze už jsme tam, podle toho jsem usoudila, ze jsem asi opravdu usla.
Kdyz jsme vycházeli z letadla, chtela jsem od Boba odejít, ale on trval na tom, že do hotelu pojedu s nim taxíkem.
Kdyz jsme dojeli do hotelu, Bob chvili mluvil s recepční, která rekla, ze JÁ mám pokoj vedle Boba a že ON dostane klíč k mému pokoji, kdyby se mi náhodou neco stalo, protože nejsem plnoleta. To je absurdní. Kdyz jsem si vybalila, otevřela jsem notebook a sla jsem na skype. Daniel.
"Ahoj, Emily!"
Zasmala jsem se.
"Ahoj Dane!"
"Jak je v Miami?"
"Jde to..."
"Co se děje?"
Otevřela jsem pusu na odpověď, ale to už do mistnosti vtrhl Bob a rekl:
"Budu te pravidelně kontrolovat." A odesel.
"Už chápu." Zasmál se Dan.
Chtela jsem odpovědět, ale zabzucel mi mobil.
"Kdo ti vola?"
Podívala jsem se na display.
Máma.
"Jen mamka, zavolám ji později."
"Ne, to je v pohodě. Jen si zavolej, stejně musim jit."
A vypnul to.
Ja jsem přijmula hovor.
"Ahoj mami!
"Ahoj zlato, tak co, jak se tam mas?"
"Jo, ujde to."
"Ujde?! Neděje se neco?"
"Ne, kdepak, nic."
"Tak dobre. Hele, Emily, zavolám ti později, musim jit. Mam... schůzku."
"Dobre, tak pa mami!"
"Papa Emily!"
Konec hovoru.
Kolik bylo hodin? 23:13. Pozdě.
Lehla jsem a spala.

Zdá se mi ze nějak moc spí. Strašně se omlouvám ze tak dlouho nebyly díly, ale přiznávám se ze se mi vůbec nechtěla psat. Jinak, chci vám rict ze vic nez 20 dílu psat nebudu. Papa u dalšího dílu.😘😘😘