11. Část - V sídle Domeů

24 3 0
                                    

Věnováno Danielce

Z pohledu Boba

Než jsem vešel mosaznou bránou (za kterou byla ještě jedna) těkl jsem očima k Danovi a Emily, kteří se schovávali v autě. Brána se otevřela. Paneboze. Za ni byla další. Udělal jsem krok vpřed a najednou se ozval hluboký hlas, který rikal:
,,Co chcete?"
,,Nesu pizzu panu Domeovi." Odpověděl jsem.
,,Jakou?"
,,Mega Vegi, pane."
Muž nic neřekl a brána se otevřela. Zatajil jsem dech. Stal jsem na dlazdenem chodníku, který vedl rovné k domu. Po me prave straně byla socha pana Domea s nějakým chlapcem, to byl asi Viktor. Sochu lemovaly rozvetle růžové keře a před nima byla pozlacena lavička. Po me prave straně se nacházel altánek, také lemovany růžovými keři. Byl z čistého mramoru. Poposel jsem trochu blíž a zjistil jsem, ze uvnitř je stolek a u něho dvě židle. Na jedné z nich sedel muž s pomalu sedivymi vlasy, sedivyma očima, krivym nosem a úsměvem ze kterého mi (a vám určitě taky) naskočila husí kůže.
,,Pan Dome?" Zeptal jsem se roztresenym hlasem.
Pan Dome přikrývl.
,,Tak, kde je moje pizza?" Promnul si ruce.
,,Ó, ano, zde ji mate." Podal jsem mu pizzu.
,,A co, zaplatit byste nechtěl?" Zeptal jsem se po delší době.
Pan Dome si odfrkl.
,,No jo. Uvnitř na krbu." Řekl podrazdene.
Rozběhl jsem se dovnitř a hned jak jsem byl uvnitř, zapnul jsem kameru, kterou mi Emily pridelala ke ksiltovce, aby mohla s Danielem vidět to, co vidím ja. Hotovo.
Kdyz jsem ji zapnul, vešel jsem do obýváku. Panejo. Emily nekecala. Vse tu bylo dokonale. Vše bíle, gauč z nejdražší kůže, kterou znám, obrovská plazmová televize a
Spousta regálu na CDcka a DVDcka. A támhle je ta skrinka na knihy, za kterou je tajný vchod. Odtlacil jsem ji. Za ni byly dřevěné dveře, které byly nejspíš zamčené. Zkusil jsem je otevřít. Povedlo se. Nastesti. Vešel jsem dovnitř. Do nosu me uhodil priserny puch. No, tohle se s obývakem nemohlo rovnat. Bylo tu jediné malé okýnko, kterým sem procházela trocha dýchatelného vzduchu. Našel jsem baterku. A ted se podíváme, co ten chlap tají. Po chvili bych byl radši, abych tu baterku nezapnul. Bylo tu něco příšerneho. Neco co vysvětlovalo ten ohavny puch a snahu pana Domea to utajit. Ležely tu desítky mrtvol, pohřešovaných, jejichž případ jsme už dlouho řešili. Tady je Dona Morganová, která umřela před týdnem, kdyz sla z práce domu a tady je Kent Diesel, kterého zabili cestou na jednání. Všechny ty záhadné smrti ma na krku Dome a nějaké mozna i Viktor.
Kdyz jsem vyšel, zaslechl jsem kroky a řev.
,,Kde jste, chlape zatracený?! Měl jste si jen vzít prachy a zmizet!!!"
V tom do místnosti vešel Viktor. Ohromene se na me podíval a potom se podíval ze dveří na pana Domea, který pomalu mířil k nam. Viktor se na me usklibl a šel ven za panem Domem. Zaslechl jsem jen jejich rozhovor.
,,Otce, to jsem jen ja. Tomu chlapovi jsem zaplatil a vyhnal zadním vchodem."
,,Výtečné, Viktore. Mozna jednou budes jako ja." Odpověděl pan Dome.
Usklibl jsem se. Kdo chce byt masový vrah? Vtom jsem zaslechl řev. Viktor vbehl ke me a ja mu stačil rict jen:
,,Diky."
Viktor přikrývl, ohledl se a vyskočil z okna. Dovnitř vtrhla Emily a hned za ni Daniel, který držel silným stiskem pana Domea.
Daniel se na me podíval a řekl:
,,Viktor utekl."
,,Ja vim." Odpověděl jsem. ,,Viděl jsem ho vyskocit z okna."
Radši jsem nezmiňoval to, ze jsem ho měl a on mi utekl. Emily si povzdychla a pomalu vyšla ven. Pomohl jsem Danielovi s panem Domem odvést ho z domu a přemýšlel jsem o Viktorovi. Třeba je přece jen na naši straně. Nebo ne?
Kdyz jsme přijeli na stanici, podrobně jsme pana Domea vyslechli. I přes to, ze jsme měli důkazy, odmítal se přiznat. Důkazy byly ale jasně proti němu a spočítali jsme, za zabil přes dvacet pět lidi. Proto jsme mu dali doživotní vezeni a diky Emily k němu bude jednou za měsíc docházet psychiatr. Nez jsme za celou pana Domea zamkli, takricel:
,,Viktor se pro me vrátí a jestli ne, pomstí me!"
,,Na to moc nespolehej." Usklibl jsem se.
Emily a Daniel se na me nechápavě podívali a ja se na ne usmál a pokrčil jsem rameny. Kdo ví? Třeba byl Viktor taky jen loutkou pana Domea a ted je na naši straně.

Na začátku konceKde žijí příběhy. Začni objevovat