Na začátku konce

5. Část - A nebo ne?

Když jsem se probudila, slyšela jsem matku jak na mě volá obvyklé ,,Emily, snídaně a nespadni ze schodů, jako se ti to stalo minule!" To mě snad jednou zabije. Poté, co Daniel včera záhadně utekl, jsem si pořád říkala, kam šel a co mi tají. Sára pořád stěbetala něco o jejím spolužákovi a jeho psovi Pussym. Matka potom Sáru poučovala o tom, aby cestou ze školy nezastavovala a aby nemluvila s cizími lidmi. Poté mi říká, abych po škole zašla do čistírny a vyzvedla Sářiny šaty, protože bude mít v pátek narozeniny. Odpověděla jsem ,,Jo...'' a šla jsem do školy. Matka na mě volala, abych si vzala svačinu, ale já jsem ji neposlouchala. Tak. Teď už mám dva problémy. Festival a Daniela. Ve škole se možná vysvětlí ten druhý problém.

Když jsem došla do školy, začala jsem hned hledat Daniela. Nenašla jsem ho. Ale dneska máme francouzštinu, na kterou chodí se mnou.
Nepřišel. Divné. Obvykle jde do školy vždycky. Pokud není nemocný. Po škole za nim zajdu. To jak utekl a nepřítomnost ve škole je divné. To není jen tak. Musím zjistit, co se stalo.
"Je všechno v pořádku, Emily?"
Vyrusila me moje profesorka na matematiku.
"Ano, paní Bukovská." Odpověděla jsem. A ona pokrcila rameny a odešla. Poté za mnou přišla Christine, protože spolu děláme referát na buňky.
"Emily, hele, vím, ze to mezi námi není tak skvěle, jak by to mělo bejt, ale přesto pracuj na tom projektu, Ok?"
"A co budeš dělat ty, Kryso? Líčit se? Nebo ten papír?" Pobaveně se za mnou ozvalo. Když jsem se otočila, div jsem neomdlela.
"Dane!!!" Vykrikla jsem.
Tak jsem ho našla. Daniel za mnou stojí, ale ma monokla, modřiny po celém tele a prázdný výraz v očích.
"Co se ti proboha stalo?"
"Ale, to neřeš. Hlavně ze jses v pořádku ty."
"Já? Proč bych neměla byt v pořádku?!"
Otevřel pusu, jakoby chtěl něco říct, ale potom ji zase zavřel, nasadil neproniknutelny výraz a odesel. Co to mělo byt?!! Já si o nej dělám starosti a on mi řekne "to neřeš?!!" Nepochopitelné!!! A potom mi to došlo. Něco mi tají, ale nemůže mi to říct, protože by ho, nebo možná me zabili. Je to šílené, ale je to jedna z možností. Musím ho najít. Musím ho najít dřív, než ho umuci k šílenství, nebo dokonce k smrti. Musím!!! A hledala jsem. Hledala jsem po cely škole. Pak jsem ho našla. Byl sám, ve třídě se zatazenymi roletami. Vypadá to, ze si me nevšiml.
"Co to mělo znamenat?!!"
Něco zaseptal. Nerozuměla jsem mu.
"Cože?"
"Všichni umreme." Řekl už srozumitelně.
"Jak to?"
"To ti nemohu říct. Zabili by tě."
"Kdo?"
"Moc dobře to víš."
Nevěděla jsem to.
"Viktor Rupert Dome."