This is my incredible story

S01E31 - Smoke

Stála jsem tam s otevřenou pusou a zírala na ostatní.Matt byl tak potichu, že kdybych ho neviděla, pochybovala bych o jeho přítomnosti.Začala jsem pomalu hysterčit a chodit dokola.

Lucas mi položil ruku na rameno, já ji jenom odhodila pryč a vyběhla jsem do mého pokoje.

Rozrazila jsem dveře a vběhla dovnitř.Měla jsem chuť všechno skončit.Nakonec jsem, ale jenom padla do peřin a potichu vzlykala.Cítila jsem na mých zádech něčí ruku, otočila jsem se, abych ho identifikovala.

„Nech mě být.“

Odstrčila jsem od sebe Lucase.

„Violet.“

„Ehm?“

Zabořila jsem zase mojí hlavu do polštáře a poslouchala co Lucas řekne.

„Matt ti to chtěl říct, ale nevěděl jak.“

„Jak to můžeš vědět? Dozvěděl jsi se to až teď!“

„Jo, ale znám Matta až moc dobře na to, abych věděl co chtěl a nechtěl dělat.“

„Já si konečně najdu někoho, koho miluji a pro koho bych udělala cokoliv.  On mi můj cit opětuje a to jediné co teď můžu dělat je umřít?.“

Lucas byl ticho, jenom mě obejmul.

„Nějak to vyřešíme.“

Pošeptal mi do ucha.

„Lucasi prosím, nech nás o samotě.“

Vzhlédla jsem ke dveřím a tam stál Matt. Lucas se zvednul a odešel.Matt zavřel dveře a sednul si vedle mě.

„Mrzím mě to Vio.“

Kouknul se na svoje ruce, které jsem potom chytla.Matt se ke mě nahnul a objal mě.

„Au.“

Sykla jsem bolestí.

„Bojím se tě dotknout, abych ti neublížil.“

„Tímhle mi neubližuješ.“

Chvíli jsem ho objímala a potom jsem vstala a odešla ke stolu.Vytáhla jsem ze šuplíku krabičku cigaret a přešla zpět k posteli.

„Dáš si?“

Zeptala jsem se Matta.

„Ty víš, že kouřím?“

Zeptal se udiveně.

„Párkrát jsem tě viděla ve stájích s cigaretou.“

Matt si vzal cigaretu a já taky.Zapálili jsme si a já se snažila přestat na chvíli myslet.

To se nám moc nedařilo, protože jsme oba z venku slyšeli hádky kluků, kteří nedokázali být chvíli ticho a nehádat se. Jak to chce asi Lucas vyřešit? Umírám a nedá se tomu zabránit. Stačí malý dotek na jakémkoliv místě a bolí to. Koukala jsem se na Matta, který měl pohled zabodnutý do květináče před sebou. Sledovala jsem jeho krásnou opálenou tvář, kterou trochu doplňovali malé vousy. Byl roztomilý když se neoholil. Představila jsem si jaké by bylo vedle něho zestárnout, sedět vedle něho na zápraží jako babička tuctu vnoučat a čekat až jednou zemřeme a budeme moc dál žít v nebi. Pokud tedy nějaké nebe vůbec existuje o čem silně pochybuji. No stejně tak pochybuji o tom, že spolu takhle někdy budeme žít. Možná to přežiji, možná kluci opravdu najdou nějaký lék, nějakou možnou cestu, ale i tak bych s Mattem nemusela žít navždy. Je možná lepší, že náš vztah ukončí smrt a ne bolestivý rozchod nebo tak něco.

PS: Tak po dlouhé době je tu nový díl. Snad se vím bude líbit:)