This is my incredible story

S01E32 - Monocerus

Když jsme dokouřili znovu jsme se vydali dolů ke klukům, kteří už se ládovali masem a mě se dělalo špatně jenom z toho pohledu. Ani nevím proč mám proti jedení masa takový odpor, je to každého věc jakým životním stylem se rozhodne žít. Na ještě nedohořelý gril jsem si položila chleba a čekala až trochu ztvrdne.Sedla jsem si a pomalu jsem kousala do chlebu, přitom jsem si prohlížela koně, kteří tam stále poslušně stáli.

„Víš říká se, že koně jsou odrazem duše svého majitele. Dalo by se proto říct, že když já tu sedím a jím tak se Orlando ani nehne. Jme propojení nějakou zvláštní mocnou silou a proto víme vše co se kolem nich šustne, stejně tak to oni mají s námi. Našli by nás i kdybychom byli ztracení v tom nejhlubším lese na světě."

Podívala jsem se na Endrua, který si všiml kam směřuje můj pohled.

„Jo to máš asi pravdu. Když se někdy podívám na Mefista taky se chová jako puberťačka."

Endrue se potichu zasmál. Také jsem se usmála jsem se a koukla zpět na Mefista.

„Když jsi byla pryč, Mefisto se mohl zbláznit."

„Jak to myslíš?"

Otočila jsem se prudce na Endrua.

„Bál se o tebe, bylo to vidět."

Endrue se zvednul a odešel k Orlandovi.Pohladil ho po čumáku.

„Pojď sem."

Mávnul na mě a já se pomalu zvedla a došla k němu.

„Co?"

Usmála jsem se.

„Jezdíš už odmala, že?"

„Jo, to jezdím."

Usmála jsem se a pohladila Orlanda.

„Podívej jak tě Mefisto miluje. Jste spolu tak krátce a už teď jste propojeni tak mocným vztahem."

Ukázal směrem k Mefistovi, který si to k nám pomalu přicházel.

Strčil do mě hlavou a já se zavrávorala.Endrue mě chytl.

„Pozor."

„Promiň, ale poslední dobou jsem tak trochu nemotorná."

„Tak pomalu."

Najednou jsem ztuhla, můj pohled směřoval na druhý konec louky. Polovina mého těla nevěřila tomu co právě vidí, ta druhá polovina byla vyděšená.

„A ty zase potichu."

Pošeptala jsem a poukázala na druhý konec louky. Endrue jemně okřiknul kluky ať jsou ticho a přijdou za námi.Všichni také ztuhli.Stáli jsme tam jak sochy a sledovali jednorožce, který stál a hleděl na nás.Pokyvoval hlavou jakoby chtěl, abychom za ním jeli.Všichni jsme se tedy začali přibližovat, ale když jsme se hnuli všichni akorát jsme ho plašili.

„Běž ty Vio."

Řekl Matt a kouknul na mě, jemně mě popostrčil k Mefistovi.

„Jako jediná jsi ho už někdy viděla a on tebe."

„Dobře, Mefistom pojď pomalu sem ."

Jenom co jsem to dořekla, stál Mefistofeles připravený vedle mě a já se jenom vyhoupla na jeho hřbet.Potom jsem ho pobídla a my se vydali za Monocerusem, který když viděl, že ho následujeme zaběhl do lesa. Je opravdu zajímavé, že mě ani Mefista se Monocerus nebál.