S01E28 - Endrue Torn and Walter Scott

58 5 1
                                    

„Jsem tu.“

Usmála jsem se na nově přítomné chlapce. Jeden z nic, vysoký kudrnáč si mě změřil přísným pohledem.

„Ahoj já jsem Walter Scott.“

Přistoupil ke mně též vysoký chlapec a napřáhl ke mně svalnatou a celou po tetovanou ruku ruku. Prohlížela jsi jeho tetování a nemohla od něj odtrhnout oči. Tetování mě vždy fascinovalo a já si také nějaké přála. Walter měl vytetovanou lebku s čepicí a brýlemi. Nechápu sice co to mělo znamenat, jistě vím jenom to, že se ho na to někdy musím zeptat! Jemně jsem uchopila jeho ruku a konečně vzhlédla.

„Ahoj, jsem Violet Garibaldi.“

„Jo, znám tě.“

Usmál se na mě chlapec.Na pohled z něho šel celkem strach.Byl opravdu vysoký a svalnatý. Vlasy měl hnědé a na vrchu blond, oči byly také hnědé.Potom ho však odstrčil jiný kluk.

„Neprotahuj to.“

Přistoupil ke mně chlapec s roztomilým úsměvem, tak ten musí dostat každou na, kterou se jenom usměje.Pomyslela jsem si, potom jsem, ale tuto myšlenku zahnala pryč.

„Jsem Endrue Torn a ty jsi Violet, vím.“

Potom rychle odstoupil a koukal se ani nevím kam.On byl taky takový chladný, ale moc krásný.Vlásky měl kudrnaté a oči zelené.

„Ok.“

Usmála jsem se a zase si sedla.Můj pohled spadnul na dva veliké urostlé hřebce, kteří se tam pásli.

Jeden byl grošovaný a ten druhý tmavě hnědý kousky až do černa.

„Tohle jsou, Orlando a Tubus“

Promluvil Walter a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a zadívala jsem se do dálky, někam kam oči člověka ani nedohlédnou, ale já tam viděla ostře. Mezi stromy se proplétal stín, bylo mi jasné, že nás tady celou dobu pozoruje a směje se naším pokusům změnit něco co je dané už tolik dlouhých let. Teď jsem si byla na sto procent jistá, že to zvládneme. Už jenom kvůli té nevinné dívce to musíme zvládnout. Musí být opravdu hrozné žít tolik dlouhých let bez možnosti cokoliv změnit. Její osud teď spočívá na nás a my jí nesmíme zklamat.

„Co tam sleduješ?“

Ozval se milý hlásek hned vedle mého ucha. Otočila jsem se a viděla jak se Chris dívá směrem jako já před malou chvílí. S rozdílem, že on nemohl vidět to co já.

„Nevím něco mě tam táhne.“

Odpověděla jsem a zase se podívala mezi stromy. Už tam nic nebyla, ani zmínka o tom, že by tam před malou chvílí běhal někdo kdo chce někoho zabít. Rozhlédla jsem se po ostatních. Teď tu sedíme všichni celý náš ‚Gang‘. Při myšlence, že jsme gang jsem se pousmála.

„Takhle ti to sluší mnohem víc!“

Usmál se Chris a já se na něho nechápavě podívala.

„Je hezčí když se děvče usmívá, než když tu sedí a s kamennou tváří hledí do lesů.“

Zase jsem se pousmála, Chris je vážně milý chlapech. James si mě prohlížel jako kdybych měla být jeho večeře. Tenhle kluk mě opravdu děsil, co má asi tak v plánu?

This is my incredible storyKde žijí příběhy. Začni objevovat