S01E27 - Lucas Brown

35 5 0
                                    

Koukala jsem k lesu a z něho se zase někdo vyřítil.Chlapec s krásným sedem a pohodovým výrazem, seskočil z koně a přišel k nám. Na nic nečekal a už mi podával ruku. Podala jsem mu svojí a potřásli jsme si.

„Ahoj, já jsem Lucas Brown.“

„Jsem Violet Garibaldi.“

Usmála jsem se a on také.Chlapec na mě mrknul a já se trochu začervenala. Lucas byl milý, krásný kluk, který měl hnědé vlásky a též hnědé oči.Krásný úsměv mu doplňovala trošičku vousatou tvář.Odvrátila jsem pohled od Lucase a podívala jsem se na jeho koně. Byl světle hnědý a celkem malý.

„Tohle je Casiopea.“

Kouknul na koně a pak zpět ke mně.James probodával Lucase pohledem.Celkem zvláštní.

„No tak o co jsem přišel?“

S úsměvem se posadil do křesla vedle mě.

„Zatím o nic.“

Odpověděl mrzutě James.Lucas udělal teatrální pohled jako by naznačoval, aby byl James ticho.

„To tady jako celou dobu sedíte a nic neděláte?“

Koukal se po všech.

„Dalo by se to tak říct, to víš potom co přijel mrzout se není o čem bavit.“

Odpověděl Chris a kouknul po Jamesovi.

„Mezitím co tu budete mlčet dojdu pro deník a ten list ano?“

Zeptala jsem se kluků.

„Jasně, mám jít s tebou?“

Pomalu se zvedal Matt.

„To zvládnu.“

Usmála jsem se a vyšla po schodech do mého pokoje.Tam jsem vytáhla deník z úkrytu, zůstala jsem na chvíli v mém pokoji. Vůbec se mi nechtělo jít dolů, nejradši bych se tady zahrabala do peřin a už nikdy nevylezla. Myslela jsem, že kluci budou mít super vztahy a dobrý kolektiv, ale to jsem se mýlila. Sice musím uznat, že malý Chris je opravdu moc milý a hodný, ale ostatní? To zatím přijeli jenom tři, ještě dva mám před sebou. Už teď se děsím co to bude za kluky. Postavila jsem se ke dveřím a poslouchala co se venku děje.

„Nazdar kluci!“

„Tak jste to teda stihli dřív!“

„Violet za chvíli přijde, jenom šla pro deníky a smlouvu.“

„Zatím se tu můžete posadit.“

A je to tady, už teď mi je naprosto jasné, že poslední chlapci našeho ‚Gangu‘ jsou tady. „Prosím bože ať jsou, alespoň trochu normální!“

Říkala jsem si pro sebe potichu a mezitím scházela dolů po schodech. Vyšla jsem ven a nahodila falešný úsměv. Měla jsem pravdu už tam neseděl jenom Matt, Chris, James a Lucas, ale byli tam další dva chlapci. 

This is my incredible storyKde žijí příběhy. Začni objevovat